Kličky před berňákem. Slavní se svébytně vyhýbají daním

Daniel Deyl 05. srpna, 06:00  -  Daniel Deyl
05. srpna, 06:00

Kdy naposledy psala světová média o dvou Portugalcích najednou, a ještě k tomu v souvislosti s penězi? Tu mimořádnou chvíli prožíváme právě teď, ačkoli ani jednomu z nich to nejspíš není dvakrát po chuti. Jsou jimi Cristiano Ronaldo (32) a José Mourinho (54).

Kromě portugalského pasu mají společného leccos dalšího: vysokou výkonnost ve fotbalu a z ní plynoucí platy, které vypadají na první pohled jako telefonní číslo. Ronaldo, hráč madridského Realu a nejlépe vydělávající sportovec světa, loni získal (na platu včetně prémií plus na reklamě) 93 milionů eur. Mourinho, manažer – funkce někde na pomezí českého trenéra a sportovního ředitele – anglického klubu Manchester United, si přišel na zhruba 29 milionů eur. Raději to ani nepřepočítávejte na koruny.

Letos začala oba fotbalové zbohatlíky spojovat záležitost méně příjemná: stali se terčem vyšetřování španělského finančního úřadu (Mourinho v letech 2010 až 2013 působil také v Madridu) za údajné krácení daní. Ronaldo měl v letech 2011 až 2013 vykázat příjem 11 milionů eur, což zhruba odpovídalo jeho tehdejšímu platu, ačkoli ve skutečnosti vydělal celkem 43 milionů. Tím měl kasu španělského království připravit o zhruba 14,7 milionu eur. Po Mourinhovi chce španělský berňák 3,3 milionu eur.

Chlastá celá liga

U Ronalda je navíc vsázce více než pár mizerných milionů eur. Má na krku trestní obvinění z podvodu, které mu při troše smůly může vynést pět let ve vězení. To není úplně legrace, jak by mu mohl dosvědčit jeho největší sportovní konkurent, Argentinec Lionel Messi. Devětadvacetiletý hráč FC Barcelona s loňským celkovým hrubým příjmem 64,7 milionu eur letos za prakticky stejné obvinění vyfasoval 21 měsíců natvrdo. Za mřížemi není jen proto, že podle španělské praxe může soudce ponechat na svobodě provinilce s trestem pod dva roky, pokud nebyl rozsudek vynesen za násilný trestný čin. U Messiho přitom šlo o 4,1 milionu eur; Ronaldo dluží tři a půlkrát tolik.

Mourinha s Ronaldem podezírají úřady ze stejného fíglu, jímž se provinil Messi. Ten svoje příjmy z reklamy ukládal do ofishorové firmy v Karibiku (dokonce se objevila v dokumentech nechvalně proslulé advokátní kanceláře Mossack Fonseca, známých jako Panama Papers), čímž se vyhnul placení daní ve Španělsku. Ronaldo činí totéž a netají se tím. „Využívání offshorových struktur je mezi špičkovými sportovci běžné“ prohlásil jeho právník poté, co se obvinění dostalo do novin.

Umělci na útěku před daněmi
Na severním břehu Temže, zhruba na půli cesty mezi stadionem fotbalového klubu Chelsea a Battersea Parkem na protilehlém břehu, vede několik set metrů dlouhá ulice Cheyne Walk, známá jako domov multimilionářů. Dům tam mají Michael Bloomberg i Roman Abramovič; v roce 2009 se do této více či méně úctyhodné společnosti dostal i sir Mick Jagger, hudebník ve službách korporace jménem Rolling Stones. Deset milionů liber za dům není pro člověka proslulého šetrností zrovna málo; sir Mick však koneckonců počítá své jmění ve stovkách milionů.

Jedním z pramenů řečeného jmění je fakt, že Jagger dokázal - dřív než dnešní daňoví chytráci jako Apple a Google vůbec vznikli - najít to, čemu bychom eufemisticky řekli třeba optimální daňová struktura.

Bankéř a účetní Rolling Stones kníže Rupert Loewenstein mu coby finančnímu mozku kapely vypracoval přísně legální, ale také velmi výhodný plán: Stones po 40 let nahrávali mimo Británii (kde by platili až 98procentní daň), zkoušeli v Kanadě a oficiálně bydleli ve Spojených státech. Jagger po celou tu dobu využívá postavení „daňového nerezidenta“; i jeho dům na Cheyne Walk technicky vzato patří firmě s domicilem na Britských Panenských ostrovech.

Zkomplikovalo by mu to vstup do politiky, kdyby se pro něj rozhodl, ale jako běžný občan si to dovolit může. Následující přehled se věnuje těm, kteří si nedali tu práci, aby daně optimalizovali - a ruka zákona na ně dosáhla. Převažují mezi nimi stejně jako u jiných slavných osobností Američané. Z definice však nic nevíme o případech, kdy daňovým hříšníkům jejich poklesky prošly či procházejí.

Podobnou obranu použili spontánně i fanoušci fotbalové Sparty před zhruba pětatřiceti lety, kdy mocná žízeň dostávala do problémů jejich hrdinu Jana Bergera. „Chlastá celá liga“ skandovali tehdy na Letné ve snaze Bergerovy prohřešky relativizovat. To ovšem úřady neobměkčilo; jestli to nyní zapůsobí na španělské soudy, se teprve uvidí.

Ronaldo, Mourinho a Messi zvolili v prekérní situaci každý jinou strategii. Prvně jmenovaný si řekl, že nejlepší obrana je útok. Prohlásil, že je čistý a nikomu žádné peníze platit nebude. „Jsem jako vězeň“ postěžoval si španělskému tisku. „Říkají mi, že jsem provedl něco zlého, ale já vím, že jsem nic zlého neprovedl“ prohlásil (z čehož vidíme, že kličky v kruhu jsou na fotbalovém hřišti účinnější zbraní než v daňovém právu). Trenér Mourinho zase tvrdí, že „po upozornění španělských úřadů svoji daňovou pozici již normalizoval“, ať už to znamená, co chce.

Obrana nízkým IQ

To Messi se hájil po jiné linii oblíbené mezi daňovými vykuky; říkejme jí třeba „obrana nízkým IQ“. „O daňových záležitostech nemám nejmenší ponětí,“prohlásil v době procesu, „všechny jsem je svěřil svému otci a jeho právníkům. Nenapadlo mě, že by mne mohli podvést.“ Pro úplnost: Messi senior dostal také 21 měsíců, po odvolání se domohl snížení trestu na minimální sazbu 15 měsíců.

Proč se zrovna španělské úřady zaměřily na daňové provinilce svých nejlepších fotbalových klubů, můžete se teď ptát. Lze přece stěží očekávat, že Španělsko nějakým tajemným způsobem soustřeďuje lidi podvádějící ochotněji než v jiných srovnatelných zemích. Odpověď je stejně bláznivá jako některé vytáčky daňových hříšníků samotných.

Španělsko patří v kontextu západní Evropy k chudším zemím se silně progresivní daní z příjmu (pro fyzické osoby platí škála v rozmezí od 24,75 do 48 procent). To nevytváří ideální podmínky k přitáhnutí například špičkových manažerů (nebo fotbalistů), kteří samozřejmě spadají do nejvyšší kategorie. V roce 2005 proto tamní vláda prosadila zákon, jenž umožňuje cizincům po dobu nejdéle šesti let uplatňovat nejnižší daňovou sazbu ve výši 24 procent (tak tomu bylo původně, od roku 2012 je to zmíněných 24,75 procenta).

Beckhamův zákon

Především však dotyční cizinci nemusejí platit daň z příjmů vygenerovaných mimo španělskou jurisdikci. Pokud tedy například fotbalista dostává deset milionů eur ročně jako plat a dalších sto z reklamy, stačí mu posledně jmenovaný příjem uvést jako získaný mimo Španělsko - a prakticky tak 90 procent svého příjmu od daně osvobodí. Jedním z prvních, kdo této neobvyklé možnosti využil, byl anglický fotbalista David Beckham, jenž přišel hrát do Madridu v roce 2003. Proto také tomuto ustanovení španělského daňového systému nikdo neřekne jinak než Beckhamův zákon.

Od roku 2005, kdy španělskou ekonomiku hnaly kupředu levné hypotéky, se však leccos změnilo. V roce 2012 se Beckhamův zákon dočkal podstatného zpřísnění, například omezení platnosti do výše 600 tisíc eur ročně a zvýšení své nejvýhodnější sazby. Především však úřady začaly daleko pečlivěji sledovat, jak to s penězi vydělanými „mimo Španělsko“ vlastně je. Fotbalisté obou superbohatých klubů a jejich astronomické výdělky byli logicky na řadě jako první.


Kdo může, ten optimalizuje. Přečtěte si komentář


Ronaldovy právníky tak čeká těžký úkol. Musejí přesvědčit vyšetřovatele, že společnost registrovaná na Britských Panenských ostrovech, jež inkasuje hráčovy příjmy z reklamy, a další společnost v Irsku, na jejíž účet peníze poté chodí, jsou skutečné firmy, které něco dělají, a neexistují čistě za účelem obelstění berňáku. Messiho právníci mohou potvrdit, že takový úkol nepatří k nejsnadnějším.

Pokud však neuspějí a Cristiano Ronaldo svou při prohraje (namísto populární zkratky tvořené iniciálami a číslem dresu CR7 se tak bude moci v závislosti na výši trestu psát třeba CR4,5), ocitne se v té nejlepší společnosti.

Při výběru dopadených daňových hříšníků jsme zohledňovali zvučnost jména, výši provinění a originalitu jejich obranných strategií. Převažují mezi nimi Američané, protože tamní kultura je diskusi o výši příjmů otevřenější než evropská a případy jsou lépe zdokumentované.

Mike Tyson: mistr světa v boxu - 33 milionů dolarů
Když boxerskému šampionovi let devadesátých přišel v roce 2005 dopis, že dluží americkému federálnímu berňáku IRS 33 milionů dolarů, sedl do auta s úmyslem vysvětlit to úředníkům tak, jak uměl - totiž pěstí. Nakonec se věci podařilo vyřešit jinak a Tyson dostal vlastní televizní show, jež mu pomohla dluh splatit. Při poslední splátce dokonce Tyson o dva miliony přeplatil.
Lindsey Vonnová: sjezdařka - 1,7 milionu dolarů
V roce 2012 na královnu amerického sjezdového lyžování přišel berňák a sebral jí dům jako zálohu na nezaplacenou daň ve výši 1,7 milionu dolarů. „Svěřila jsem kontrolu nad svými financemi někomu, o kom jsem si myslela, že má ty nejlepší úmysly. Je to chyba, kterou podruhé neudělám,“ prohlásila kráska proslulá přírodní světlou barvou vlasů.
Boris Becker: trojnásobný vítěz Wimbledonu - 3,2 milionu eur
Boris Becker vydělal v 80. a 90. letech tenisem v přepočtu 150 milionů eur, ale po ukončení kariéry o ně špatnými investicemi zase přišel. V roce 2002 dostal dvouletý trest za nezaplacení daní ve výši 1,7 milionu eur. Protože se však přiznal a spolupracoval s vyšetřovateli, mohl splatit celkem 3,2 milionu (včetně pokuty a úroků) na svobodě.
Martha Stewartová: televizní osobnost - 220 tisíc dolarů
Martha Stewartová je americkým ekvivalentem Přemka Podlahy. Její dvousettisícový daňový dluh je v této společnosti zanedbatelný, její obrana však nikoli: argumentovala, že za obrovský dům ve státu New York nemusí platit daně, protože v něm „skoro nikdy nepřebývá“. Do vězení ji později dostalo zneužívání informací v obchodním styku (insider trading).
Walter Anderson: manažer - 200 milionů dolarů
Někdejší telekomunikační boss dokázal v první dekádě 21. století ukrýt před berňákem příjmy ve výši 365 milionů dolarů. Jeho celkový dluh poté kvůli úrokům dosáhl 238 milionů dolarů a stal se největším potrestaným daňovým únikem v historii USA. Andersonovi pak přišla na pomoc sama Štěstěna: díky překlepu v rozsudku zněla splatná částka jen na 23,8 milionu.
Leona Helmsleyová: podnikatelka, dědička - 9 milionů dolarů
Manažerka a později dědička realitního impéria, jež proslula jako Queen of Mean (zhruba Královna Protivka), si po léta účtovala osobní výdaje, jako by to byly výdaje podnikatelské. Když na to úřady přišly a ona se v roce 1989 hájila před soudem, nijak jí nepomohla věta: „My daně neplatíme. Jen malí lidé platí daně.“ Ačkoli byla odsouzena na 16 let, odseděla si jen 21 měsíců (z toho dva v domácím vězení) a zaplatila devět milionů dolarů; státním žalobcem byl tehdy pozdější newyorský starosta Rudy Giuliani. Před smrtí odkázala majetek svému psíkovi; péče o něj vyšla na 100 tisíc dolarů ročně.
Al Capone: mafioso - 215 tisíc dolarů (cca 40 milionů dnešních dolarů)
Legendární gangster z doby prohibice měl na vybranou: buď zaplatit z obrovských alkoholových příjmů daně a de facto se přiznat, nebo neplatit nic a žít na vysoké noze z neprokazatelných příjmů. Rozhodl se pro druhou možnost, což se mu nakonec stalo osudným: kromě zaplacení ekvivalentu dnešních 40 milionů dolarů se v roce 1933 stal jedním z prvních vězňů tehdy nově otevřené věznice na ostrově Alcatraz.
Spiro Agnew: viceprezident USA - 100 tisíc dolarů
Americký viceprezident, v letech 1969 až 1973 dvojka Richarda Nixona, byl oproti Caponemu malou rybou: něco zpronevěřil, něco nezdanil, něco vzal v obálce, celkově se ani nepřiblížil milionu dolarů. Když však stokrát nic umořilo osla a Agnew podal demisi, byl obviněn z přijímání úplatků ve výši zhruba 100 tisíc dolarů. Bývalý druhý muž USA se k činu ani nepřiznal, ani jej nepopřel - ale z řečené částky zaplatil daň z příjmu. (A pak kdo je doopravdy blondýna…) Avšak konec dobrý, všechno dobré: Agnew dostal jen podmínku a rezignace mu umožnila sledovat vyvrcholení aféry Watergate jen zpovzdáli. Jako úspěšného daňového stratéga jej však doporučit nelze.
Stephen Baldwin: televizní herec - asi 500 tisíc dolarů
Stephen Baldwin už nejspíš bude navždycky jen mladším bratrem Aleka Baldwina, nejslavnějšího z herecké rodiny, a svým jednáním si říká o to, aby mu přídomek „blbej brácha“ seděl co nejpřiléhavěji. Jako jedna z mála hollywoodských osobností podporuje Donalda Trumpa (a to nejen v kampani, nýbrž i po katastrofálním půlroce ve funkci), zatímco jeho slavnější sourozenec je přesvědčeným prezidentovým odpůrcem. Politický vkus, jenž dělí rodinu Baldwinů stejně jako celé Spojené státy, však je jedna věc -daňové zákony jsou věc druhá. Stephen narazil i na ně. V roce 2013 před soudem přiznal, že za léta 2008 až 2010 nezaplatil daně ve výši zhruba 400 tisíc dolarů, ovšem tvrdil, že tak učinil nezáměrně. Měl se stát obětí lživých informací od svých finančních poradců. Dostal rok na nápravu a dluh doplatil - ovšem ještě týž rok znovu daně nezaplatil pořádně. Tentokrát dlužil 90 tisíc dolarů a jen o vlásek unikl žaláři.
Domenico Dolce, Stefano Gabbana: majitelé značky luxusního oblečení - 50,7 milionu dolarů - zproštěni obvinění
Rok 2007 si budeme pamatovat jako rok, kdy berňák téměř dopadl Dolceho s Gabbanou, chcete-li parafrázovat oblíbenou hlášku Johnnyho Deppa coby karibského piráta. Daňový příběh dvou italských designérů začal v roce 2004, kdy prodali hlavní značky ze svého impéria (ano, doba je taková, že předraženým oblečkům říkáme impérium) lucemburské firmě Gado, o níž nikdo předtím neslyšel. Italští vyšetřovatelé na ně o tři roky později udeřili, že na daních z peněz utržených prodejem dluží 50,7 milionu dolarů. Soud první instance proto oba odsoudil k osmnácti měsícům za daňový únik; žalobci požadovali tři roky kvůli „obzvláštní rafinovanosti daňového podvodu“. Odvolání poté stíhalo odvolání, až se debata začala točit kolem toho, jestli lucemburská firma Gado je skutečný podnikatelský subjekt, nebo jen zástěrka. V roce 2013 jiný soud oba osvobodil. (Když máte zaplatit přes 50 milionů dolarů jen na daních, nejspíš máte ten typ peněz, který si takové dobrozdání dokáže získat, řekl by cynik.)
Willie Nelson: hudebník - 32 milionů dolarů
Dnes již legendární - ono nadužívané slovo zde snad nalézá oprávnění - zpěvák country music zažil obzvlášť šťavnaté setkání s americkým berňákem (fungujícím pod obávanou zkratkou IRS, Internal Revenue Service). V roce 1990 na něj přišli jeho úředníci, aby doplatil maličkost: 32 milionů dolarů, jež dlužil za několik předcházejících let. Nelson, jenž je ekonomicky vzato pravým opakem Micka Jaggera, však tou dobou neměl na hotovosti ani vindru. Berňák se zachoval nadstandardně lidsky: povolil Nelsonovi snížení dluhu o téměř polovinu, na 17 milionů. Když jste však na mizině, dáte dohromady 17 milionů stejně špatně jako 32 milionů. A v tu chvíli udělal IRS výjimku: sice zpěvákovi sebral, co mohl, ale povolil mu natočit desku, jejímž prodejem Nelson dluh umořoval. Nikdy předtím ani poté IRS nevyšel někomu vstříc do takové míry. Nelson nahrál album s název Kdo koupí mé paměti (Pásky pro IRS), dluh během tří let splatil a dál zpívá o tom, jak by se měly daně zvyšovat, aby se Američané měli lépe.
Wesley Snipes: filmový herec - 7 milionů dolarů
Drsnému muži filmového plátna patří i v tomto panoptikálním výčtu zvláštní místo. V letech 1999 až 2004 daně prostě neplatil. Co víc, v roce 2005 poslal úřadu IRS padělané dokumenty, aby dostal zpět 11,5 milionu dolarů, které zaplatil v letech 1994 až 1998. Když jej kvůli tomu úřad kontaktoval, řekl, že nad ním nemají americké úřady žádnou pravomoc, protože je „vetřelcem bez státní příslušnosti“ (ačkoli se narodil v USA). Zaštítil se přitom organizací zvanou Rádcovské světlo duchovních úřadů Božích, ačkoli právě konvertoval k islámu. Nakonec zaplatil sedm milionů dolarů a odseděl si tři roky.
Nicolas Cage: filmový herec - 13 milionů dolarů
Třináct milionů dolarů daňového dluhu je samo o sobě slušný výkon, ale nakonec jsme v Hollywoodu. Cage však proslul především tím, že u soudu obvinil svého finančního manažera, že jej okradl do posledního centu. Ještě týž den pak koupil pár kober královských a ostrov v Karibiku, což věrohodnosti jeho výpovědi nepřidalo. Dluh ale později doplatil.
Annie Leibovitzová: fotografka - 2,1 milionu dolarů
Osmého prosince 1980 pořídila newyorská fotografka snímek Johna Lennona a Yoko Ono. Týž den večer byl Lennon mrtev, z Yoko se stala majitelka nejrychleji rostoucího vdovského konta a z Annie Leibovitzové byla fotografická celebrita. Léta špatného hospodaření však vykonala své - a Leibovitzová najednou dlužila na daních 2,1 milionu za léta 2004 až 2007. Aby dostala půjčku, která jí pomohla dluh splatit, musela prodat veškerá svá práva na fotografie, jež do té doby pořídila, plus na všechny, jež až do smrti pořídí.
Chuck Berry: hudebník - 150 tisíc dolarů
Že šel rock'n'rollový průkopník Chuck Berry za daňový únik do vězení, není zase takový šok. Nikdy se netajil nechutí k placení a v roce 1979 už šel sedět potřetí (ačkoli za daně poprvé). Výjimečnost jeho příběhu dodává fakt, že den před vynesením rozsudku koncertoval v Bílém domě pro prezidenta Jimmyho Cartera. A protože do vězení nastoupil okamžitě, dost možná urazil cestu z nejprestižnějšího amerického pódia za mříže v rekordně krátké době.

Přečtěte si také:

Nejvíce vydělávající celebrity: vládne rapper, raketově vystoupali Guns N‘ Roses

Inter jako pračka. Peking si posvítí na čínského majitele milánského klubu

Mezi sportovci vydělává nejvíce Ronaldo. Do stovky se dostala jediná žena


Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Když za škodu může sport...
O dědictví IV: Dědit, či darovat?
3 věci, na které není dobré zapomínat před odjezdem na služební cestu
Daňové přiznání za rok 2017: Změny u daňového zvýhodnění na děti a daňového bonusu
Bez potřebné doby pojištění vám důchod nedají
Auta
Kvíz: Víte, co se děje, když se na přístrojové desce…
Arrivo je systém, díky kterému pojede i Dacia Duster nebo Fabia 1.2 HTP 320 km/h
Škoda Superb 2.0 TSI 4×4 vs. BMW M760Li xDrive: Přesné porovnání neporovnatelného
Že je elektrická nákladní Tesla revoluční? Kdeže, elektrická Avia tu byla už dávno
Pokuta za pád z kola? Absurdní, ale ne víc než jiné pokuty za nehodu [komentář]
Technologie
Velký přehled slev na Černý pátek 2017 (průběžně aktualizováno)
Mlácení dělníků, smrt v kantýně aneb Jak se dělá iPhone X
Nereferenční Radeony Vega konečně tady? PowerColor chystá vydání před koncem listopadu
Cnews FM: Platíme mobilem s Android Pay. Vydrží nám to? [podcast]
Desky platformy Intel Z390 už existují. V Sandře se objevil model od SuperMicro
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít