Když se rodí nenávist

Odpovědnost za konflikt nese především Hizballáh, tvrdí v rozhovoru rabín, žijící v Haifě

Konflikt na libanonsko-izraelských hranicích trvá několik týdnů a jeho oběti se již počítají ve stovkách. Jak prožívá situaci člověk, pro kterého se staly obavy z raketových útoků součástí každodenního života? „Na izraelské straně by mohlo být mnohonásobně víc civilních obětí, ale jindy vzpurné obyvatelstvo se disciplinovaně řídí pokyny bezpečnostních orgánů,“ říká v rozhovoru devětačtyřicetiletý rabín Daniel Mayer. Mayer vystudoval rabínský seminář v Budapešti a v letech 1984 až 1990 působil v Praze jako vrchní zemský rabín. Nyní žije v Haifě a zabývá se pedagogickou a publicistickou činností.

EURO: Haifa se v posledních dnech mnohokrát rozezněla sirénami. Na město dopadlo několik desítek raket, které zabily a zranily mnoho osob. Jak prožívají tuto dobu obyvatelé Haify? Mayer: Nemám příliš přehled o tom, jak na situaci reagují moji známí, protože jsem ležel od 8. do 20. července v nemocnici. Zhruba polovina obyvatel však opustila Haifu.

EURO: Jak se situace projevila v nemocnici? Mayer: Ani jednou nebylo nutné z bezpečnostních důvodů přemístit pacienty do nemocničního krytu, jako tomu bylo například v Naharii. Personál i pacienti zachovávali klid, nevznikala žádná panika. Občas byl personál požádán, aby se připravil na eventuální příjem většího počtu pacientů v souvislosti s raketovými útoky. Taková potřeba však nenastala. Personál i pacienti neustále sledovali zprávy, byly puštěny všechny nemocniční i soukromé rozhlasové a televizní přijímače.

EURO: O co podle vás v současné krizi jde? Mayer: Domnívám se, že akce Hizballáhu je nesporně koordinována s Hamasem. Nasralláh se chtěl zviditelnit jako osvoboditel palestinských a libanonských vězňů a oživit svůj upadající politický kredit poté, co Izrael před šesti lety odešel z jihu Libanonu. Hizballáh tehdy ztratil propagandistický důvod své existence. Oněch šest let bývá považováno za období klidu na severní izraelské hranici. Tento klid však byl pouze jednostranný. Hizballáh provokoval různými akcemi, například přeshraniční střelbou a občasnými raketovými útoky, na něž však Izrael nereagoval ozbrojenou silou. Za celou dobu bohužel nedošlo k naplnění rezoluce Rady bezpečnosti OSN o odzbrojení Hizballáhu a libanonská armáda nezískala kontrolu nad jihem Libanonu, jak by se slušelo na suverénní stát. Nesmíme zapomínat, že Hamas i Hizballáh jsou teroristické organizace, které neuznávají právo na existenci Izraele v jakýchkoliv hranicích a považují toto území za „waqf“ od Alláha (Alláhem darované - pozn. red.), kde „národy knihy“, tj. židé a křesťané, sice mohou pobývat, avšak pouze v podřízeném postavení vůči muslimskému vládci. Nasralláh například prohlásil, že Hizballáh bude ostřelovat „sionistické osídlení v severní Palestině“. Nadto je důležité si uvědomit, že nejde o konflikt Izraele s Libanonem, ale o izraelskou obranu proti teroristickému útoku Hizballáhu, který parazituje v jižním Libanonu jako jakýsi stát ve státě – což je ovšem současně důkazem slabosti libanonské vlády. Vlastní konflikt pak začal tím, že Hizballáh narušil území Izraele únosem dvou osob a raketovými útoky. Pochopitelně, že následně můžeme diskutovat i o přiměřenosti izraelské reakce, ale pouze v tomto pořadí! Touto otázkou prostě nelze začínat jakoukoliv diskusi. Je proto potěšitelné, že i Evropská unie, Saúdská Arábie, Egypt a Jordánsko své reakce konečně strukturují v tomto pořadí: na prvním místě je potřeba se zabývat Hizballáhem!

EURO: Takto komplexní pohled na pozadí celé situace lze však v médiích nalézt jen obtížně. Mayer: Velice mi vadí, když mnozí publicisté (a česká média já sleduji pravidelně) nenazývají věci pravými jmény. A tak se pak z některých nesporných teroristů stávají „příslušníci radikálních islámských hnutí“ nebo „bojovníci za svobodu Čečenska“, byť dostali stejný teroristický výcvik, třeba v údolí Bikaa, jako ti, které média teroristy neustále nazývají.

EURO: Nečetl jsem dosud dobrý komentář, týkající se neustále publikovaných statistik obětí. Mayer: Izrael se jako obvykle snaží zasahovat teroristické, nikoliv civilní cíle. Co se týče libanonské armády, Izrael se vyhýbá vojenské konfrontaci. V případě zasažené izraelské raketové lodě však byla následně zničena radarová stanice libanonské armády, protože Hizballáhu pomohla zaměřit tento cíl. Civilní oběti, ať na straně Izraele či Libanonu, tedy ti, kteří opravdu s touto válkou nemají nic společného, to je opravdu tragédie. Z druhé strany však je zcela na místě si položit otázku, zda lze považovat za nezúčastněného civilistu člověka, který ve svém domě dovolí udělat bojovou základnu Hizballáhu, v níž rakety ukrývá, nebo z níž je dokonce odpaluje?! Jan Egeland, komisař OSN pro humanitární záležitosti, v pondělí 24. července na Kypru po návštěvě Libanonu obvinil Hizballáh ze zbabělosti, neboť se skrývá mezi civilním obyvatelstvem, a učinil ho zodpovědným za smrt stovek libanonských civilistů. Naproti tomu na izraelské straně by mohlo být mnohonásobně víc civilních obětí, ale jindy vzpurné obyvatelstvo se disciplinovaně řídí pokyny bezpečnostních orgánů. Možná je málo známé, jaké zbraně používá Hizballáh při útocích na civilní oblasti v Izraeli. V mnoha případech se jedná o syrské rakety s bojovou hlavicí se 40 až 50 kilogramy výbušniny, obsahující obrovské množství malých ocelových kuliček. Ty po výbuchu zasahují vše do vzdálenosti desítek metrů. Tato skutečnost je dobře zdokumentována, ale zdá se, že nikoho moc nezajímá. Nakolik pak tato zbraň odpovídá mezinárodním konvencím, ponechám na odbornících.

EURO: Evropská unie, Saúdská Arábie, Egypt a Jordánsko daly jasně najevo, koho chápou jako iniciátora konfliktu. Je to po dlouhé době poprvé, co lze v mezinárodních reakcích na dění v oblasti vystopovat zdravý rozum. Mayer: Soudím, že je to významný posun v postoji mezinárodního společenství, když se prakticky poprvé shodly USA s Evropskou unií, Saúdskou Arábií, Egyptem a Jordánskem a označily Hizballáh za původce konfliktu. Doufám, že toto poznání bude mít při budoucích politických jednáních svůj reálný dopad a poslouží k naplnění rezoluce Rady bezpečnosti OSN o odzbrojení Hizballáhu a k posílení libanonské vlády, aby konečně získala kontrolu nad celým územím Libanonu. Opakuji, Izrael nemá problém s Libanonem, ale s teroristy Hizballáhu, útočícími z libanonského území.

EURO: Konflikt sleduje celý svět. Jak podle vás může člověk žijící ve vzdálené zemi pomoci? Mayer: Je v povaze člověka, že čím je dál od konfliktu, tím jsou jeho názory radikálnější a tím více má dobrých rad pro ty, kteří jsou na místě samém. Proto je především nutno si neléčit vlastní pocity méněcennosti na cizí účet, situaci nezhoršovat a nevyostřovat, ale naopak se učit naslouchat a vysvětlovat. Samozřejmě je příjemné, když někdo vyjadřuje podporu, byť by to bylo jen symbolicky. Já osobně bych ale preferoval činnost ve smyslu odkazu Přemysla Pittera, který se po válce staral o siroty židovské i německé. Proč by se nemohla stát realitou obdobná idea skutečně účinné pomoci, bez velkých gest a symbolů? Společné prázdninové pobyty pro izraelské a libanonské děti, které jsou největšími oběťmi konfliktu, aby si do života z této doby neodnesly vzájemnou nenávist - to by totiž tento konflikt prodloužilo o další generace.