Menu Zavřít

Kdy vám může finanční úřad dát pokutu a kdy zvýšit daň

6. 10. 2008
Autor: Euro.cz

SANKCE V DAŇOVÉM ŘÍZENÍ - Neplníte své daňové povinnosti v zákonných termínech?

Potom počítejte s možnými finančními postihy ze strany finančního úřadu.

Převážnou většinu možných sankcí za neplnění daňových povinností najdeme v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Náhradu za neuplatnění daně pak upravuje zákon č. 235/2004 Sb,. o dani z přidané hodnoty.

Mezi sankce patří:

• pokuty,

• zvýšení daně,

• náhrady za neuplatnění daně při nesplnění zákonné registrační povinnosti,

• penále,

• úroky z prodlení.

Pokuty

Správce daně (zjednodušeně řečeno finanční úřad) může poplatníkovi, který nesplní ve stanovené lhůtě povinnost nepeněžité povahy, uložit opakovaně pokutu až do celkové výše dvou milionů korun. Povinnost musí vyplývat z daňových zákonů nebo být stanovena samostatným rozhodnutím správce daně. Opakovaně lze pokutu uložit tehdy, pokud dosavadní uložení pokuty nevedlo k nápravě a protiprávní vztah trvá. Vyplývá to z § 37 zákona o správě daní a poplatků.

Při ukládání pokut přihlíží úřad zejména k závažnosti, době trvání a následkům protiprávního jednání. Pokutu ukládá rozhodnutím, které musí být vždy odůvodněno.

Proti rozhodnutí o pokutě se lze odvolat. Včas podané odvolání má odkladné účinky.

Pokutu nelze uložit, jestliže uplynuly dva roky od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k sankcionovanému jednání poplatníka (tedy k jednání zakládajícímu právo úřadu na uložení pokuty).

Právo vymáhat vyměřenou pokutu se promlčuje po pěti letech od vykonatelnosti rozhodnutí. Za co konkrétně může úřad uložit pokutu? Podívejme se na nejtypičtější příklady.

Prvním je nesplnění registrační povinnosti daňových subjektů, které jsou stanoveny v § 33 zákona o správě daní. Jde zejména o povinnost podat do třiceti dnů od zahájení podnikatelské či jiné samostatně výdělečné činnosti přihlášku k registraci u místně příslušného finančního úřadu.

Pokuta hrozí také poplatníkovi, který nepodá daňové přiznání ani poté, co jej k tomu úřad vyzve.

Omluveni nejste ani při pozdním podání daňového přiznání, jehož výsledkem je daň ve výši nula či dokonce ztráta. Úřad vám může uložit pokutu, protože v takovém případě nemůže uplatnit sankci zvýšení daně podle § 68 zákona o správě daní a poplatků (podrobněji se o této sankci zmiňujeme v dalším textu).

Dalším příkladem je nevedení záznamní povinnosti. Ta může být stanovena přímo zákonem, jako třeba povinnost poplatníka daně z příjmů fyzických osob, který nevede účetnictví, vést daňovou evidenci nebo povinnost plátce daně z přidané hodnoty vést evidenci pro daňové účely podle § 100 zákona o DPH. Může však být stanovena také samostatným rozhodnutím finančního úřadu podle § 39 zákona o správě daní a poplatků. Podle tohoto ustanovení může správce daně uložit poplatníkovi povinnost vést zvláštní záznamy, potřebné pro správné stanovení daňového základu.

Speciální pokuta hrozí za porušení zákona č. 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti. Podle něj jsou pokutováni poskytovatelé i příjemci plateb, které překročí limit 15 tisíc eur v hotovosti (místo aby provedli transakci bezhotovostně). U nepodnikající fyzické osoby je takové jednání klasifikováno jako přestupek, hrozí pokuta do výše 500 tisíc korun. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopouští správního deliktu a úřad jim může uložit pokutu až do výše pěti milionů korun. Při určení výše pokuty se přihlédne k závažnosti deliktu. Řízení o jejím uložení je možné zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se správní orgán o deliktu dozvěděl, nejpozději ji však lze uložit do deseti let ode dne, kdy byl správní delikt spáchán.

Příklad Podnikající fyzická osoba nevedla v roce 2005 záznamní povinnost vyplývající z daňového zákona. Finanční úřad na tuto skutečnost přijde koncem roku 2007 při provádění kontroly. Jestliže úřad nestihne uložit pokutu ještě v roce 2007, pak už ji nemůže uložit v roce 2008.

Zvýšení daně

Dalším druhem sankce je zvýšení daně. Jestliže poplatník nepodal včas daňové přiznání nebo hlášení o dani, může mu úřad zvýšit vyměřenou daň, která vyplynula z přiznání či hlášení, až o 10 procent. To se týká také dodatečného daňového přiznání či dodatečného hlášení. Zmíněná možnost vyplývá z § 68 zákona o správě daní a poplatků.

Stejně jako u pokut se také u zvýšení daně objevují v zákoně slůvka „správce daně může“. Při zvyšování daně tedy finanční orgán zvažuje veškeré okolnosti, které vedly k nedodržení lhůty pro podání přiznání a sankci určí teprve na základě souvisejících skutečností. Svoji roli hraje i výše pozdě přiznané daňové povinnosti. Úřad přihlíží například také k celkové spolupráci (ochotě) poplatníka se správcem daně či ke skutečnosti, zda podnikatel podal přiznání sám od sebe, nebo až na výzvu úřadu.

Jak už jsme uvedli v kapitole věnované pokutám, nelze institut zvýšení daně použít v případech, kdy poplatník vykázal v daňovém přiznání nulovou daňovou povinnost nebo ztrátu.

Zvýšení daně hrozí také u pozdního podání přiznání k dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 4 odst. 1 písm. o) zákona o DPH lze tuto sankci použít i tak, že úřad sníží příslušný nadměrný odpočet. Tuto možnost potvrdil rozsudek Nejvyššího správního soudu z června 2005 (čj. 4 Afs 10/2004-65). Ustanovení § 4 zákona o DPH mimo jiné uvádí, že zvýšením daňové povinnosti se rozumí zvýšení vlastní daňové povinnosti nebo snížení nadměrného odpočtu.

Příklad Podnikatel, plátce daně z přidané hodnoty, opakovaně podává pozdě přiznání k DPH, a to převážně až na výzvu k podání daňového přiznání zaslanou finančním úřadem. V jednom z těchto přiznání podnikatel vykáže nadměrný odpočet ve výši 30 tisíc korun. Úřad využije maximální sankce, tedy limitu ve výši 10 procent, a sníží nadměrný odpočet o tři tisíce korun.

Náhrada za neuplatnění daně

DRUHY SANKCÍ

• pokuty

• zvýšení daně

• náhrady za neuplatnění daně při nesplnění zákonné registrační povinnosti

• penále

• úroky z prodlení

Finanční postih hrozí také podnikateli, který nesplnil zákonem stanovenou povinnost registrovat se k dani z přidané hodnoty. Sankci upravuje § 98 zákona o DPH.

Nesplní-li osoba povinná k dani povinnost se registrovat podle § 95 odst. 1 nebo podle § 95 odst. 2 písm. a), je povinna uhradit finančnímu úřadu částku ve výši 10 procent z celkových příjmů nebo výnosů (od 1. ledna 2009 ze „souhrnu úplat“) za zdanitelná plnění jako náhradu za daň ze zdanitelných plnění, která uskutečnila bez daně, a z hodnoty zboží, které pořídila z jiného členského státu Evropské unie neoprávněně bez daně. Celková částka se počítá od data, kdy se osoba povinná k dani měla stát plátcem, až do data, kdy se stala plátcem na
základě rozhodnutí úřadu.

Ze zmíněného § 95 v podstatě vyplývá: Daňový subjekt, jehož obrat překročil za dvanáct předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku jeden milion korun, je povinen podat přihlášku k registraci do patnácti dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročil stanovený limit. Plátcem se potom stává od počátku třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž překročil stanovený obrat. Pokud registrační povinnost nesplní, stává se plátcem dnem uvedeným v osvědčení o registraci, které úřad vydal sám z moci úřední.

Na rozdíl od dvou předchozích sankcí (pokuta a zvýšení daně) už se v zákoně neobjevuje slůvko „může“. Finanční úřad má tedy nikoliv právo, nýbrž povinnost stanovit náhradu. Zákon účinný do 30. října 2007 stanovil, že úřad může stanovit náhradu ve výši „až 10 procent“. Novela účinná od loňského listopadu to však změnila na „10 procent“ – úřad tedy musí vždy stanovit náhradu v pevné výši 10 procent.

Je-li stanovena náhrada za pozdní registraci, nelze současně uložit pokutu podle § 37 zákona o správě daní a poplatků, ačkoli se jedná o nesplnění povinnosti nepeněžité povahy ve stanovené lhůtě. Jednalo by se totiž o dvojí postih za porušení stejné povinnosti.

Rozhodnutí o uložení náhrady musí být odůvodněno. Náhrada je splatná do 30 dnů od doručení rozhodnutí, pokud se plátce daně do rozhodnutí neodvolá. Včas podané odvolání má odkladný účinek. Nebude-li pak náhrada zrušena rozhodnutím o odvolání, je splatná do 30 dnů od doručení rozhodnutí o odvolání.

Platba uvedené částky se považuje za příjem daně podle zákona o DPH. Podle charakteru se na ni nahlíží jako na příslušenství daně, z čehož plyne, že není-li náhrada zaplacena v zákonné lhůtě, nedochází k jejímu dalšímu úročení.

Příklad Podnikatel překročil za období únor 2007 až leden 2008 obrat jeden milion korun. Podle zákona měl do 15. února 2008 podat přihlášku k registraci k dani z přidané hodnoty. A protože obrat překročil v lednu, měl se od 1. dubna 2008 stát plátcem daně z přidané hodnoty.

Povinnost registrace však zjistil až finanční úřad. Zaregistroval tedy podnikatele z moci úřední k 1. srpnu 2008. Následnou kontrolou úřad zjistil, jaké výše příjmů (v případě vedení účetnictví výnosů) dosáhl subjekt v období od 1. dubna 2008 (kdy se měl stát plátcem) do 30. července 2008 (poslední den, kdy ještě nebyl plátcem). Z těchto příjmů (výnosů) vypočítal 10 procent.

Jestliže výše příjmů činila 400 tisíc korun, stanoví úřad podnikateli náhradu ve výši 40 tisíc korun. Jedná se tedy o náhradu za neuplatnění daně v období, kdy podnikatel již měl být plátcem daně z přidané hodnoty, měl podávat daňová přiznání a odvádět daň z uskutečněných zdanitelných plnění.

Ostatní sankce

Zbývající výše uvedené sankce jsou bezprostředně svázány s platbami daňových povinností v nesprávné výši a nesprávné době. Jde tudíž o postihy vyplývající z:

• pozdních úhrad daní,

• nepřiznání daní v zákonné výši.

V současné době souběžně platí dva sankční systémy, podle kterých postupují finanční úřady v případech, kdy daně nejsou uhrazeny včas a v řádné výši:

• starý, týkající se daní vyplývajících z daňových přiznání se lhůtou podání do 31. prosince 2006,

BRAND24

• nový, platný pro daně z daňových přiznání se lhůtou podání po 1. lednu 2007.

Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o poměrně rozsáhlé téma, budeme se mu samostatně věnovat v příštím čísle.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).