Kdo vlastně chce dva státy?

26. srpna 2010, 12:23 - Mgr. Pavel Pokorný
26. srpna 2010, 12:23

Zastánci společného státního útvaru Izraelců a Palestinců jsou stále víc slyšet

Když loni 14. června izraelský premiér Benjamin Netanjahu v projevu na Bar Ilanově univerzitě v Tel Avivu poprvé připustil existenci nezávislého palestinského státu, byl to šok. „Každému jeho vlajku, každému jeho hymnu,“ prohlásil pravicový politik. A poté následovala mnohá „ale“, jež by z budoucí Palestiny vytvořila spíše paskvil připomínající kolonii než plnohodnotný demokratický stát. A Palestinci by museli uznat Izrael jako domov židovského národa. Důležité sousloví však již bylo vysloveno – „samostatná Palestina“. To může být nadějný výchozí bod i pro obnovené přímé rozhovory mezi Izraelem a Palestinou, které začnou na začátku září. A měly by v nějaké přijatelné formě pro obě strany dospět k takzvanému „two-state solution“, existenci dvou států Palestiny a Izraele vedle sebe. Toto řešení, do něhož zúčastněné tlačí především USA, má však jeden velký problém: přijatelná forma pro obě strany je pravděpodobně nedosažitelná.

Izraelský protektorát Na zásadní změnu postoje „Bibiho“ Netanjahua nebyli připraveni jeho kolegové ze strany Likud ani Palestinci. I když… Radovali byste se, kdyby vám někdo nabídl území, jež bude bez armády, kontroly vzdušného prostoru, přísunu zbraní a bez možnosti navazovat spojenectví s Íránem nebo s Hizballáhem, a přesto se jako uprchlík nebudete moci vrátit tam, odkud vás vyhnali? Na to palestinské vedení nikdy nepřistoupí. Premiérovo prohlášení mířilo především k Baracku Obamovi, který jej označil za „významný krok vpřed“. Jásir Abíd Rabú, spolupracovník palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse, řekl, že Netanjahu zbavil palestinský stát obsahu: „Použil slova ,palestinský stát‘, ale ve skutečnosti chce izraelský protektorát.“ Tyto výměny názorů se odehrály před rokem, přičemž klidně mohly zaznít včera, protože žádný posun v otázce „two-state solution“ nenastal. Uvidíme za rok, po dalším, zřejmě neplodném vyjednávání. V Izraeli se v poslední době do popředí zájmu naopak dostává staronové řešení konfliktu, jež bylo donedávna tabu. Vznik jednoho státu Židů a Palestinců, v němž by příslušníci obou národů žili jako rovnocenní občané (myšlenka má kořeny již ve dvacátých letech minulého století). A kupodivu se jeho obhájci nacházejí na pravici izraelského politického spektra. Levicové a středové strany se téměř dvacet let neúspěšně snažily o „mírové“ řešení spočívající v dosažení státní suverenity Palestiny a v tomto postoji neoblomně setrvávají. Bývalý šéf levicové strany Merec a architekt dohody z Osla Jossi Beilin „one-state solution“ odmítl: „Nechci žít ve státě, který není židovský.“

Nečekaná podpora Podpora jednoho společného státního útvaru přichází i ze strany, odkud by to laik neznalý situace nečekal – od Palestinců. Je to trochu paradox, když dokonce i nacionalista „Bibi“ je připraven na dva státy… Proč najednou někteří z nich otáčejí? Na příkladu 50letého Sujfána abú Zajdího lze situaci Palestinců pochopit lépe. Narodil se v uprchlickém táboře Džabalíja na severu Gazy, strávil čtrnáct let v izraelském vězení, kde se naučil plynně hebrejsky, od roku 1993 byl jedním z vedoucích představitelů strany Fatah v Gaze a zastával různé posty v palestinské vládě. V roce 2003 se angažoval v takzvané Ženevské iniciativě, jež prosazovala dva státy jako jediné možné řešení. Nyní změnil názor.
„Moc děkuji Benjaminu Netanjahuovi. Po dvaceti letech mírového procesu a po vzájemném uznání Izraele a Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) nakonec souhlasí s palestinským státem,“ pronesl abú Zajdí ironicky před auditoriem na univerzitě v Tel Avivu. A pokračoval: „Myslíte si, že nám tím udělal nějakou laskavost? Vůbec ne. Z mého pohledu, z pohledu Palestinců – ať je jeden stát, nikoli dva… Představil jsem se jako abú Zajdí z tábora Džabalíja, ale nepocházím odtamtud. Sice jsem se tam narodil, ale moje rodina byla v roce 1948 vyhnána z vesnice nedaleko hranice s Gazou, kde je nyní kibuc Bror Hajill. Budeme-li mít jeden stát, s radostí si nedaleko kibucu pronajmu nebo koupím dům a budu tam žít.“

Úpadek palestinského hnutí Zní to jako rezignace na mladické ideály. Spíše je to však uvědomění si současné reality. Palestinské národní hnutí upadá, slavné časy Jásira Arafata a jeho OOP odplynuly. Dva hlavní palestinští političtí prominenti – předseda vlády palestinské autonomie Salám Fajad a její předseda Mahmúd Abbás – kteří prosazují samostatnou Palestinu, na vše nestačí. V Gaze navíc nevládne umírněný Fatah, nýbrž militantní hnutí Hamas, jež se necítí být vázáno dohodami s Izraelem a pro nějž je důležitější islám než nacionalismus.
Ztrátu důvěry v palestinskou věc dokládá v časopise Dissent Danny Rubinstein i tím, že mnoho Arabů žijících ve východním Jeruzalémě požádalo o izraelské občanství. Za poslední dva roky je získalo dvanáct tisíc Palestinců. A ti už se nebojí, že zradili Palestinu. Naopak jsou hrdí, že se stali Izraelci. Jak píše Rubinstein, toto je asi nejsilnější příklad, jak hluboko klesl palestinský nacionalismus. Alespoň u Palestinců v Jeruzalémě, již jsou přesvědčeni, že město rozděleno nebude (východní Jeruzalém má být hlavním městem samostatné Palestiny – pozn. red.) a nakonec se situace vyvine v jeden stát.
Z pásma Gazy a území na západním břehu Jordánu ostatně odešlo od roku 2000 odhadem na 50 tisíc Palestinců –převážně do Jordánska. Šlo především o vzdělané elity, které se vlastně ani necítí být v exilu. Vždyť v jordánském království žije na tři miliony Palestinců (čtyři miliony obývají západní břeh Jordánu a Gazu a milion je v Izraeli), z nichž dle údajů OSN jen sedmnáct procent žije v uprchlických táborech. Dá se říci, že Palestinci jsou ekonomickou i společenskou páteří země. Oproti tomu Gaza i západní břeh ekonomicky a politicky stagnují. Dle odhadů novinářů z Ramalláhu se poměrně nezvyšuje ve srovnání s velkým přírůstkem obyvatel v Izraeli a v Jordánsku ani počet Palestinců.
Proč Izraelci donedávna preferovali dva státy před jedním společným? Nikoli proto, že by tolik sympatizovali s palestinskými národními ambicemi. Jedním z důvodů byla demografie. Domnívali se, že kdyby bylo v zemi Arabů víc než Židů, stát Izrael by se zhroutil a jeho židovský charakter vytratil. Tyto obavy stále zůstávají jednou z hlavních námitek proti vzniku jednoho státu.

Chtějí hlavně klid Průzkum veřejného mínění provedený před dvěma lety ukázal, že 72 procent Palestinců si přeje samostatný stát. Z odpovědí na jinou otázku však vyplynulo, že by 72 procent akceptovalo i život v jednom společném státě spolu s Izraelci. O čem to vypovídá? Obyčejní Palestinci potřebují nějaké řešení a je jim jedno, jaké bude. Chtějí mír, chtějí klid.
Jak však v komentáři pro americký think tank Stratfor shrnul George Friedman: od nastávajících rozhovorů nelze mnoho očekávat. Dle Friedmana všichni hráči preferují status quo před riziky v budoucnu. Hamas nechce vyjednáváním a uznáním Izraele přijít o podporu. Palestinská autonomie nebude zásadními ústupky nahrávat nárůstu popularity Hamasu na západním břehu Jordánu. Izrael nechce jednat s nespolehlivým partnerem o osídlení v Předjordánsku a riskovat zlobu veřejnosti. Stručně řečeno, nejjednodušší pro všechny je nedělat nic.
Jak však říká Friedman, Američané chtějí jednat, a proto se bude jednat. Přitom musejí vědět, že dohoda na „two-states solution“ se rovná zázraku. Obama a spol. jsou před prekérní volbou: buď otočí o 180 stupňů a začnou podporovat demokratický Izrael, v němž budou mít Židé a Arabové stejná práva, nebo budou nadále hlavním spojencem země, jejíž činy vůči Palestincům se neslučují se základními americkými hodnotami.

Mapa

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
5 věcí, které si pamatujte o dokumentárním akreditivu
Zdraží plyn v topné sezóně? Jaké faktory ovlivní jeho cenu?
Všude stejně: jak moc riskujete, když používáte univerzální hesla a pořád stejný PIN?
Kdy je vhodná doba pro přezutí a výměnu pneumatik
Volby 2017: kde volit, aneb jak najít volební místnost
Auta
Kvíz: Znáte tyto přezdívky modelů aut nebo jiných…
Galerie: Kdo je konkurencí pro šestiválcový Stinger GT? Nová Kia mnoho soupeřů nemá
Nové Audi A7 Sportback už je jen hybrid. A zatím bez dieselu
Kia Stinger oficiálně přijela na český trh. Je to auto, které má velký potenciál
Kam se poděl Natural 95 a běžná nafta? Nikam, teď se značí E5 a B7
Technologie
Objevil se první dvoujádrový Ryzen, vzorek mobilního čipu s GPU Radeon Vega 3
Samsung udělá z mobilů ještě lepší počítače. Na Galaxy S8 a Note8 poběží Linux
Nejlepší protipirátská ochrana Denuvo padla. Cracky vznikají ještě v den vydání her
Podle výrobců grafik ještě těžní mánie nekončí, vydrží prý minimálně do konce roku
Tip: Jak odložit instalaci Windows 10 Fall Creators Update na pozdější dobu?
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít