Kdo se odváží namíchnout Čínu?

21. března 2008, 17:05 - Luděk Bednář
21. března 2008, 17:05

Většina manažerů je proti bojkotu letních olympijských her

Měly by demokratické státy bojkotovat olympijské hry v Pekingu kvůli porušování lidských práv v Tibetu?

  • Ano 30,7 %
  • Ne 61,4 %
  • Nevím 7,9 %

Před necelými dvěma týdny propukly v Tibetu největší nepokoje za posledních dvacet let. Potlačily je čínská policie a armáda. Číně tím vznikl pět měsíců před zahájením letních olympijských her v Pekingu problém. Krize však zatím jejich konání neohrožuje. Mezinárodní olympijský výbor totiž navzdory protestům lidí proti čínskému porušování lidských práv v Tibetu oznámil, že olympijská pochodeň bude putovat i přes toto území obsazené Čínou. I 61,4 procenta manažerů se domnívá, že olympiáda by bojkotovaná být neměla.
Tento názor zastává i respondent: „Situaci Tibetu by to nezlepšilo. Možná právě naopak by to ještě prohloubilo čínskou tvrdost. Je třeba s Čínou dále spolupracovat a tlačit ji k dalším, byť zdánlivě drobným liberalizačním krokům. V tomto případě je taktika ,eroze‘ mnohem účinnější než cesta jednorázových velkých gest, po kterých obvykle tyto režimy upevní svou vnitřní stabilitu.“
Problém Tibetu a olympijských her se hlouběji rozebírá v záporné odpovědi: „Čína v Tibetu udělala jen to, co normálně činí s protesty svých obyvatel. A v Tibetu se chová stále stejně špatně. Pokud už to Mezinárodní olympijský výbor (MOV) jednou ignoroval a Číně olympijské hry přidělil, pak musí přijmout odpovědnost za toto rozhodnutí. MOV a ,demokratické státy‘ se v honbě za obchody s Čínou samy sebe snažily přesvědčit, že se stala zemí, která nepotlačuje lidská práva svých občanů. Každý musel vědět, že to není pravda. Jen bláhově doufali, že se nic nestane a že nikdo nevyužije olympiádu ke zviditelnění otázky lidských práv. Řeči o organizovaném bojkotu jsou jen snahou smýt ze sebe odpovědnost za výběr Číny.
Myslím, že by sportovci neměli pykat za špatné rozhodnutí vedení MOV tím, že by přišli o možnost bojovat o olympijské vítězství, zejména je-li to jen jednou za čtyři roky. Pokud se ale některý sportovec, především ten s reálnou šanci na zisk medaile, rozhodne sám za sebe kvůli lidským právům hry bojkotovat, pak si zaslouží maximální uznání. Současně by se MOV měl zasadit o to, aby sportovci, kteří se vyjádří k otázce lidských práv v Číně, nebyli z her vyloučení, byť jim vyjadřování se k ,politickým‘ záležitostem není dovoleno.“
Tématu Číny a Tibetu se věnuje manažer shodného záporného názoru: „Je sice pravda, že Tibet býval samostatný stát, ale když už jej čínští maoisté jednou zabrali, je pro jejich nynější - vcelku slušnou vládu - politicky velmi obtížné tibetské území vyklidit. To musí každý pochopit vzhledem k tomu, jak těžce a obtížně opouštěly své kolonie demokratické státy typu Velké Británie anebo Francie. Navíc, v Číně minimálně patnáct let nevládnou komunisté, ale jakási odrůda ekonomicky liberální, osvícené diktátorské strany. Něčím podobným prošlo Japonsko, kde v letech 1945 až 1993 vládla pouze Liberálnědemokratická strana Japonska. A podobnou věc zažily i Jižní Korea anebo Tchaj-wan.
Jinou záležitostí je, co samostatnost jednou Tibetu přinese. Číňané tam nyní vnášejí proces modernizace. Jakmile se moci nad Tibetem chopí dalajlama, hned bude jasné, že není žádným demokratem. A navíc režim, který zavede, bude po všech stránkách nemoderní a středověký - doslova tmářský. Také je zřejmé, že ve Lhase zapalovali obchody a zabíjeli Tibeťané, a nikoli Číňané.“
Přístup sportovců rozvíjí respondent v této kladné odpovědi: „Domnívám se, že i sportovci by měli zvážit bojkot her, aniž by byla přijata nějaká oficiální linie na úrovni jednotlivých států. Vím, že je to těžké, neboť pro některé z nich jde o příležitost, která se již nebude opakovat.“
Skeptikem je manažer: „Ano, ale pokud to některý ,demokratický stát‘ udělá, budu velmi překvapen.“
A skeptická je i záporná odpověď: „Pamatuji si dva bojkoty olympiád - v Los Angeles a Moskvě - a nejsem si vědom, že by tenhle akt něco vyřešil. Nastalo by jen znehodnocení sportovních soutěží. Olympiáda by se stejně konala - minimálně Kuba a KLDR by své sportovce vyslaly. Navíc, který z vyspělých demokratických států by si troufl v současné krizi světové ekonomiky ještě více namíchnout její podstatnou součást a své významné exportní teritorium?“

Odpovídalo 127 manažerů

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Známé tváře a volby: Které známé osobnosti podporují ANO, KSČM, či ODS?
Chcete půjčku vyřídit online?
Jaký má vliv sdílené ubytování na českou ekonomiku?
Po svatbě vás vyřizování na úřadech nemine!
Máté nízké příjmy? Do penze odejděte už v prosinci
Auta
Příval malých crossoverů na český trh nebere konce. Dnes…
Plug-in hybridní kupé Polestar 1 není Volvo a vyrábět se bude v Číně
Končí norská elektrická pohádka? Na těžké Tesly se má vztahovat daň téměř 200 tisíc
Sportovní Mazda s motorem Wankel? Problémem není technologie, ale byznys
Polestar dnes představí své první auto. Bude to čtyřválcové plug-in hybridní kupé
Technologie
Už i pevným diskem se dá špehovat, funguje jako mikrofon. Hrozba pro bezpečnost
Podruhé a lépe. Surface Book 2 je rychlejší, lépe vybavený a může být zcela tichý
Netflix má již 104 milionů předplatitelů. Příští rok hodlá do obsahu nacpat 8 mld. dolarů
Windows 10 Fall Creators Update: jen malé a někdy nedotažené novinky [recenze]
Bez LTE, zato s Wi-Fi. Praha nabídne v metru bezplatný internet
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít