Každý ví, kdo je Nomura - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Každý ví, kdo je Nomura

, Pavel Páral,
Každý ví, kdo je Nomura
Zdroj: Euro.cz

Není vyloučeno, že by stát případnou pokutu mohl vymáhat na ČSOB

Ministerstvo financí se snaží vzbudit optimismus po prohře arbitráže s Nomurou. Minulý týden začala protiarbitráž nazývaná curyšskou, a to dle sídla příslušného rozhodčího soudu, nicméně odehrávající se v Paříži. Začaly výslechy svědků, za českou stranu vypovídal mimo jiné bývalý člen bankovní rady odpovědný za bankovní dohled Pavel Racocha. Bohuslav Sobotka je přesvědčen, že česká pozice je silná, což jsme už slyšeli vícekrát. Nicméně má pravdu v tom, že se bude rozhodovat dle trochu jiných pravidel. Posuzováno bude to, jak Nomura při své investici do Investiční a Poštovní banky (IPB) splnila, či nesplnila smlouvu a jaká škoda tím státu případně vznikla. Rozhodující proto bude české právo.
Jenže nejvíce problematický kolotoč s podřízeným dluhem, kdy Nomura nejprve upsala podřízené dluhopisy a pak je prodala firmám spojeným s IPB, které si na to půjčily od své mateřské banky, nejspíše nebyl ve své době právě dle českého práva nezákonný. Navíc přední odborník na mezinárodní právo a častý účastník arbitrážních řízení Vladimír Balaš po prvním seznámení s více než stostránkovým verdiktem z Londýna konstatoval, že rozhodně není pravda, že by se londýnský arbitrážní tribunál nezabýval českým právem, jak deklarovala vláda. Příslušná dohoda o ochraně investic říká, že se v případě sporů přihlíží i k legislativě hostitelského státu. Arbitři v prohrané kauze proto také hodnotili činnost bankovního dohledu a zabývali se i dalšími záležitostmi české legislativy.
Na dotaz, zda tedy mají pravdu zástupci Nomury, když tvrdí, že uzavřený případ ovlivní i zahájené řízení, Balaš říká, že to tak být může, ale také nemusí. Verdikt z Londýna může inspirovat i curyšský tribunál, protože o řadě věcí se již jednalo. Nepochybně Freshfields, právní zástupce Nomury, tuto situaci využije. Ale je to jiný spor a arbitři mohou rozhodovat i jinak. Balaš navíc zdůrazňuje právě zkušenost a reputaci právníků.
„Zastoupení Nomury je světová extraliga, naše je jen regionální hráč. Rozdíl je markantní. Squire, Sanders & Dempsey nepatří mezi největší kanceláře. To rozhodně neznamená, že by byli špatní, ale Jan Paulsson z Freshfilds patří mezi top five světových expertů na rozhodčí řízení. Je to autor komentářů k pravidlům arbitráží ICC, nejsmírně renomovaný expert. S Freshfields navíc spolupracoval profesor James Crawford, zvláštní zpravodaj komise OSN pro mezinárodní právo, který dopracoval článek o povinnostech státu. Je číslem jedna ve výkladu odpovědnosti států. Proti němu je na úvodní stránce verdiktu uveden Luboš Tichý, šéf katedry evropského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy,“ připomíná Balaš.

Účet vbrzku.

Objevily se také úvahy, že Česká republika sice arbitráž prohrála, ale náhrada škody bude nejspíše jen symbolická. Například deníku Právu to řekl nejmenovaný právník. Vladimír Balaš si tím však vůbec není jist. „Nejsou žádná pravidla pro výpočet škody, nyní se diskutuje, že by měla existovat jednotná metodika výpočtu, aby výroky byly předvídatelné,“ říká. V tomto problému spočíval také rozdíl ve výsledcích arbitráží Lauder proti České republice a CME versus Česká republika. Obě arbitráže konstatovaly, že Česko porušilo svůj závazek, ale v první nebyla nepřiznána žádná náhrada, ve druhé přišlo oněch deset miliard s tím, že arbitři počítali škodu na základě velikosti trhu, o nějž CME přišla. Balaš tvrdí, že Nomura si svou škodu jistě dobře předem spočítala a má pro to dobré argumenty, i když mohla z taktických důvodů částku nadsadit, aby byla česká strana ochotnější jednat.
Skutečností je, že Nomura má všechna čísla v ruce a umí s nimi zacházet. V Česku jsou všechny údaje a dokumentace v rukou ČSOB a stát si je musí postupně vyžadovat. Domněnku ministra Sobotky, že spor bude trvat ještě roky, však Balaš vyvrací. Říká, že vyčíslení škody trvá obvykle jen několik měsíců.
Škodu samozřejmě musí žalobce doložit. Žalovanou částku mohou arbitři navýšit jen úrokem, ale mohou přihlédnout i k ušlému zisku. Mohou tedy porovnávat ziskovost ČSOB předtím, než ovládla IPB, a potom co jí ovládla. To by mohlo vyhnat odškodnění ještě vysoko nad dosud uváděných šedesát až sedmdesát miliard korun. Balaš si ale myslí, že arbitři se nebudou snažit hnát sankci výše, než jak je nyní navržená.

Portfoliový investor.

A jak to může ovlivnit skutečnost, že Nomura vydělala na transakci České pivo zhruba 24 miliard korun? Balaš se domnívá, že nijak. Arbitři ve výroku velmi jasně konstatovali, že Nomura postupovala v dobré víře a její chování odpovídá chování portfoliových investorů. Nomura nebyla strategickým investorem, a stát tedy mohl předvídat, jak bude v IPB postupovat. Domnělý nedostatek dobré víry a zneužití práv naprosto arbitři odmítli. Česká republika věděla, kdo je Nomura a co tato banka dělá, proto ji její kroky nemohly překvapovat
Základním českým argumentem, že Nomura neoznámila, jaký je skutečný důvod jejího vstupu do IPB a že prostřednictvím put opce se snažila od počátku získat české pivovary, v nichž IPB měla kontrolní balík akcií. Neoznámením těchto záměrů porušila princip chování v dobré víře, a nebyla tedy bona fide investor. Tribunál tuto českou argumentaci však výslovně odmítl. Prostě Nomura je známá jako portfoliový investor, který přijde, vytěží, co se dá a svůj podíl zase prodá. Z uvedeného vyplývá, že chybu udělala Tošovského vláda a její ministr financí Ivan Pilip, když v roce 1998 prodali akcie IPB právě Nomuře.

Rovní a rovnější.

Zásadním důvodem, proč rozhodci rozhodli ve prospěch Nomury, byla diskriminace. Arbitři tvrdí, že stát má právo pomoci bankám subvencemi, ale když je dává, musí dávat všem stejně. Nelze se přitom odvolávat, že jedna banka je privátní a ostatní pod státní kontrolou a před privatizací. Rozhodci ve stošestistránkovém dokumentu několikrát potvrdili, že stát mohl zasáhnout, ale neměl postupovat diskriminujícím způsobem. Arbitři české straně vyčetli, že úřady nedaly šanci Nomuře a nechtěly s ní o tom vůbec jednat. Neměly zájem spor řešit a oživit banku za aktivní účasti Nomury. Diskriminace je ve verdiktu přesně a obsáhle popsána.
Arbitři také kritizovali pravidla pro bankovní dohled. Tvrdí, že jsou nejasná a byla také použita diskriminujícím způsobem. Šlo prý o diskriminační odpověď na dluhy IPB. Je evidentní, že IPB byla podfinancována už kdy se prodávala, píše se v rozsudku.
Arbitři také popisují způsob sanování ostatních bank. A nakonec není divu, že český stát z tohoto srovnání nevyšel nejlépe. Když týdeník EURO před časem hodnotil privatizaci bank, došel k závěru, že při prodeji České spořitelny převýšila státní pomoc kupní cenu o šest miliard. V případě Komerční banky bylo konečné saldo kladné zhruba o tři a půl miliardy. Arbitři z toho vyvodili, že zvýhodněním ostatních bank těmito subvencemi na očištění jejich bilancí stát přímo znevýhodnil IPB na trhu, čímž ji rovněž poškodil. Odmítli přitom, že stát IPB pomohl už tím, že ji prodal za nižší cenu. Ve verdiktu se přímo uvádí, že legitimní očekávání navrhovatele (tedy Nomury) nemuselo být založeno na výslovném ujištění vlády, že IPB bude sanována jako ostatní české banky. Podstatné ale je, že Nomura mohla očekávat, že se všemi čtyřmi bankami bude stát zacházet stejně. Jestli hrozí zhroucení bankovního systému musí být zacházeno stejně s klíčovými privátními a státními bankami.
Balaš hodnotí, že arbitři vidí situaci při sanování bankovního sektoru kolem roku 2000 plastičtěji než náš stát a v širších souvislostech. Ministerstvo financí se v interpretaci sporu příliš zaměřuje na vlastní argumentaci, což není neobvyklé. „Stává se to i zkušeným právníkům. Advokát se také někdy ve vlastní věci chová jako hlupák, ale jinému ve stejné věci snadno a dobří poradí,“ říká Balaš. Připouští, že v situaci, v níž IPB byla, postupoval tehdejší zástupce Nomury Randall Dillard způsobem hraničícím s vydíráním. Dillard jistě musel vědět, že kooperativní řešení je nejlevnější, a myslel, že ostatní budou uvažovat stejně. Jenže to se nestalo.

Mlčeti zlato.

Upozorňuje také na to, že arbitři ve výroku přikládají velkou váhu tomu, že výroky vysokých státních úředníků způsobovaly IPB potíže a přímo vyvolaly druhý útok vkladatelů na banku na počátku června 2000. Nemají o tom sebemenší pochybnost. Odvolávají se na doložený rozhovor tehdejšího náměstka ministra financí Ladislava Zelinky. Ten prohlásil, že řešení IPB může proběhnout různými způsoby „od uvalení nucené správy po prodej podílu největšího akcionáře Nomury jinému vlastníkovi, který by do banky přinesl potřebný kapitál“. Tento výrok byl zveřejněn v ČTK a byl podle arbitrů vážným zásahem státu proti IPB.

Žádné spiknutí.

Na druhé straně arbitři odmítli obvinění týkající se nekalého postupu státu ve spolupráci s ČSOB. Známou pařížskou schůzku, na níž generální ředitel ČSOB Pavel Kavánek prezentoval svou představu o nepřátelském převzetí IPB ministru financí Pavlu Mertlíkovi a guvernéru ČNB Josefu Tošovskému, nepovažují za nic špatného. Konstatovali, že stát se choval normálně, když sondoval možnosti řešení. Balaš si myslí, že ČSOB z londýnské arbitráže vyšla velmi dobře a bez poskvrny.
Nedávnou výtku premiéra Paroubka, že arbitry ovlivnila zpráva vyšetřovací komise vedené Miroslavem Kalouskem, na jejíž činnosti se jako expert podílel, Balaš odmítá. Zpráva byla jistě použita protistranou jako důkazní materiál, ale nesehrála rozhodující roli. „Není problém v tom, že král je nahý, ale v tom, kdo ho svléknul. Za problém může ten, kdo ho způsobil, a ne ten, kdo ho pojmenoval.“ říká právník

Státní nestátní.

Prostor pro dohodu, která by uspokojila obě strany, stále existuje, ale je nutné změnit postoj ČSOB. Sobotka říká, že bez jejího souhlasu není možné spory ukončit, protože by stát mohl přijít o desítky miliard. Ministr financí však tuto záležitost zřejmě není ochoten vysvětlovat. Na zaslanou otázku, zda ČSOB vede spory s Nomurou a firmami z její skupiny jménem českého státu a v jeho zájmu, jak tvrdí exministr Rusnok, nebo zda jdou některé soudní případy jen na její účet, neodpověděl. Jen zopakoval několikrát použitou frázi, že „původní představa o konečném řešení, které by se obešlo bez účasti ČSOB, se ukázala jako nereálná, protože znamenala potenciální závazek pro český stát uhradit až desítky miliard korun z dalších souvisejících soudních sporů kolem případu české pivo“. ČSOB však podmiňovala svoji účast na jednání o smíru úplným vyřešením složitých vztahů mezi ČSOB a Českou konsolidační agenturou (ČKA), které souvisejí s takzvanými „problematickými“ pohledávkami po zkrachovalé IPB.
Ani zkušený právník Balaš neví, jak je možné odmítnout ukončení sporů, v nichž jde o majetek státu, a nikoli ČSOB, a proč stát nemá nic v ruce. Na dotaz, zda by v případě, že londýnský tribunál odsoudí Českou republiku k placení vysoké pokuty, mohl stát nárokovat náhradu škody na ČSOB, protože banka znemožnila smírné urovnání, Vladimír Balaš neodpovídá jednoznačně. Není to vyloučeno, ale jde o to, jaké smlouvy existují mezi státem a ČSOB.
Takové přímé smlouvy o zastupování, které by bylo možné vypovědět, však patrně vůbec neexistují. ČSOB spravuje majetek státu a s tímto majetkem jsou spojeny určité právní problémy. Transakční dokumenty říkají, že je musí ČSOB řešit s péčí řádného hospodáře. Balaš však soudí, že pokud jde o majetek státu, musí mít stát právo spor zastavit. Sobotka a ČSOB si zřejmě myslí opak.
Naděje ale umírá poslední. Sobotka ve svých odpovědích týdeníku EURO totiž konstatuje, že „nelze ani v současnosti vyloučit, že po změně stanovisek jednotlivých stran bude se skupinou Nomura uzavřen smír, který vyřeší obě arbitráže“.