Kalouskova splasklá bublina

Plán vlády, jak v děravé státní kase ještě letos ušetřit šest miliard korun, vzal za své. Ústavní soud minulý týden zrušil padesátiprocentní zdanění státní podpory stavebního spoření. Kdo se těšil na jízlivé komentáře a bonmoty ministra financí Miroslava Kalouska, byl zklamán. Šéf eráru a známý odpůrce produktu stavebního spoření pouze pokorně poznamenal, že holt bude muset šest miliard někde najít. Vezme je nejspíš z rozpočtu někoho jiného, neboť státní pokladna není nafukovací a zvyšovat dluh se nebude, dodal.
Hledáním šesti miliard ovšem Kalouskovy starosti na poli stavebního spoření nekončí.
Ústavní soud mu totiž dal jedinečnou šanci, jak vyřešit tento „vřed na těle veřejných financí“ jednou provždy. A ministr se netají tím, že půjde o rychlou akci. Jenže ani tuto situaci nelze Kalouskovi závidět a je třeba brzdit nadšení. Úplné zrušení podpory, po kterém reformátor Kalousek tolik touží, totiž nebude jednoduché. Ve stavebních spořitelnách mají klienti uloženo zhruba 430 miliard korun, z toho necelých 300 miliard již finanční ústavy rozpůjčovaly. Pokud stát sníží podporu – byť postupně – na nulu, je jasné, že klienti své úspory přesunou jinam. A nikdo přesně nedokáže říct, jak rychle budou tyto vklady odtékat. Zrušit smlouvu o stavebním spoření a mít peníze na účtu během několika dní není vůbec problém. Beztak má většina smluv už má po vázací lhůtě, takže výpovědí lidé nepřijdou o státní podporu. Jenže co stavební spořitelny? Těm odtečou vklady, bez kterých nemohou financovat úvěr, neboť systém stavebního spoření v Česku stojí na principu kolektivního investování. Jinými slovy úvěry ze stavebního spoření nelze financovat jinak, než formou vkladů ze stavebního spoření.
Je pravda, že stavební spoření vysává ze státního rozpočtu zbytečně velký balík, což si vláda nemůže dovolit. Nemohly si to dovolit ani předchozí vlády, jenže neudělaly vůbec nic. Bublina se nafukovala postupně, až splaskla Kalouskovi pod rukama. Když se jeden z jeho předchůdců Bohuslav Sobotka bije v hruď a dává za příklad, jak on ve vládě sociální demokracie dokázal od ledna 2004 snížit maximální státní příspěvek ze čtyř a půl tisíce korun na tisícovky tři, zaslouží si připomenout, že rozhodně nešlo o úsporu. Pro stavební spoření tehdy nemohl Sobotka udělat lepší marketing. Narychlo ještě za starých podmínek totiž uzavřelo „stavebko“ tolik lidí, že vyplacená podpora v dalších letech vyletěla do mimořádných výšin. V roce 2005 stát poslal klientům rekordních více než šestnáct miliard korun.
Na druhou stranu se ale sluší stavební spoření pochválit. Především díky úvěrům dopomohl více než sto tisícům Čechů k vlastnímu bydlení a rovněž je naučil spořit. Ponechme stranou otázku, zda pro stát nešlo o poměrně drahou lekci. Argumentů pro či proti stavebnímu spoření je mnoho. Stejně jako názorů na to, jak se zachoval Ústavní soud, když udělal Kalouskovi čáru přes rozpočet. Právě o tom se totiž minulý týden krátce po vynesení verdiktu strhla plamenná diskuse. Tedy zda brněnští soudci udělali dobře, když Kalouskovi fintu zdanit státní podporu padesáti procenty zrušili, anebo naopak zda skandálně nepřekročili své pravomoci, neboť vstoupili na politické hřiště, kde nemají co dělat.
Mnohem zajímavější je ale rozuzlit motiv Bohuslava Sobotky, který se na Ústavní soud ještě coby statutární místopředseda strany se stížností obrátil. Tento pohled totiž zůstal neprávem v pozadí.
Šéf socialistů tvrdí, že si za komplikace spojené s dodatečným hledáním šesti miliard korun v rozpočtu může vládní koalice. Zneužila prý stav legislativní nouze, díky kterému snížení státní podpory stavebního spoření prosadila. Tím prý omezila práva opozice vyjádřit se k těmto plánům, případně jim zabránit. Sobotka ale především vykřikuje, že chrání práva občanů. V tomto případě měl na mysli práva pěti milionů majitelů stavebního spoření, kteří jsou zároveň pěti miliony potenciálních voličů. Tristní stav veřejných financí, kdy nejsou peníze vůbec na nic, je pro Sobotku vedlejší. Ostatně umění utrácet peníze, které nemá, předvedl brilantně už v dobách, kdy byla ČSSD u kormidla a Sobotka seděl v křesle ministra financí. Předvolební kampaň očividně začala nějak brzo. Že by měl sociální demokrat Sobotka předtuchu předčasných voleb?