JINÝ KRAJ, JINÝ LES - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

JINÝ KRAJ, JINÝ LES

, Čestmír Klos,
JINÝ KRAJ, JINÝ LES
Zdroj: Euro.cz

Jaká je výnosnost lesních porostů

Týmy odborníků v řadě krajů přepočítávají výnosnost tamních lesních porostů. Před připravovaným tahem na odstátnění lesů chtějí mít hejtmani svoje jisté a nespokojí se se sporými údaji, poskytovanými státním podnikem Lesy České republiky (LČR). Čísla jsou navíc uváděna buď za celý podnik nebo na základě teritorií oblastních inspektorátů LČR, jejichž území výrazně přesahují rozlohy okresů, ale nekryjí se s později vyhlášenými hranicemi krajů. Ani Regionální analýza a koncepce lesního hospodářství, na objednávku ministerstva pro místní rozvoj zpracovaná Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), neříká krajům, kolik jim případné rozparcelování státních lesů vynese. Navíc zahrnuje všechny lesy, včetně soukromých. A tak si kraje kalkulují samy. O výnosnosti „svých“ lesů po odstátnění pochybují jen málokde.
Svou nejvýnosnější oblast představily v prosinci samy Lesy České republiky. Lesní správy v působnosti oblastního inspektorátu v Českém Krumlově vytvořily v roce 2000 nejvyšší hrubý zisk: přesáhl 118 milionů korun, když vytěžily přes 400 tisíc plnometrů dřeva. Údajů lesníků však říkají, že těžba nepřesáhla tři čtvrtiny ročního přírůstu dřeva, a tak se podobně jako v ostatních inspektorátech LČR i na Krumlovsku těží zhruba pět plnometrů dřeva z hektaru, zatímco prokázaný přírůst je sedm plnometrů. Lesa navzdory výnosné těžbě přibývá.
Vysoké výnosy jihočeských lesních porostů jsou ovšem v rámci Lesů České republiky přerozděleny a slouží mimo jiné k obnově lesa v ekologicky postižených oblastech či k údržbě bystřin. To je na jedné straně velká přednost centralizovaného obhospodařování lesů, na druhé však zakopaný pes: pro pozorovatele zvenčí jsou tyto přesuny neprůhledné. Některá zastupitelstva krajů s vysoce produktivními lesy, jaké jsou v jižních Čechách, na obecná vysvětlení přestávají slyšet. Sílí snaha, aby zisky zůstaly v kraji.
Velké naděje do vlastního lesního hospodaření však vkládají i v krajích, v nichž dosavadní statistiky udávají chatrné hospodářské výsledky lesnické činnosti – viz Olomoucko, jehož krajské zastupitelstvo je navzdory tomu vlajkovou lodí v prosazování vlastnických změn ve státních lesích.
Lesy zabírají třetinu území republiky. I po takřka úplném vypořádání zákonem ustanovených restitucí jich zůstaly skoro dvě třetiny v majetku státu. Zhruba 55 procent všech lesů o celkové rozloze 1 400 000 hektarů spravuje státní podnik Lesy České republiky. O toto sousto by se nyní rády podělily kraje.
Vzhledem k rozmanitým přírodním podmínkám a historicky rozdílnému ekonomickému vývoji mají ovšem kraje nerovné výchozí pozice. Regionální analýza VÚLHM uvádí, že největší podíl státních lesů je v kraji Karlovarském, Ústeckém (po 83 procentech) a Libereckém (81 procent). Nejméně je státních lesů na Zlínsku (34 procent).
Nejvyšší lesnatost má Liberecký kraj (43 procent), což ovšem není automaticky předpoklad dobrých hospodářských výsledků. Na Liberecku se ročně vytěží nejméně dřeva ze všech krajů a zdejší rozlehlé porosty mají i nejnižší kalkulovanou daňovou výtěžnost u daně z nemovitostí. Je to způsobeno velkou devastací přírody, zejména Jizerských hor, jejichž lesy jsou zařazeny do pásem nejvyššího ohrožení s daňovou úlevou. Je tu i nejvyšší podíl chráněných území na lesní půdě, a tedy i množství lesů ochranných a zvláštního určení, které mají rovněž úlevy. Plní totiž nejrůznější mimoprodukční funkce. Zadržují na horách vody a tlumí tak povodně i letní sucha. Udržují na skalním podloží tenkou vrstvičku půdy, ochraňují vzácná přírodní společenstva, slouží houbařům, sportovcům i lidem hledajícím oddych. Jejich služby jsou k nezaplacení. Ekonomové jejich přínos nedokáží vyčíslit, přestože ve svém souhrnu jsou pro život společnosti ještě důležitější než sama produkce dřeva.
Mimoprodukční funkce lesa stát ročně dotuje dvěma sty miliony korun. Celkové finanční příspěvky pro vlastníky lesa přesahují půl miliardy. Na podporu lesního hospodářství jako takového stát vynakládá dokonce dvojnásobek. Dotací na obnovu lesů a lesnickou činnost zajišťující mladé porosty se Lesy ČR od roku 1994 zcela zřekly a tato podpora směřuje především do obecních a soukromých lesů.
Nejvíce prostředků na obnovu lesů zničených emisemi čerpají vlastníci v Ústeckém kraji (22 milionů korun), následováni svými kolegy na Karlovarsku (5 milionů). Obnova, lesnické zajištění a výchova lesních porostů je nejvíce dotována v kraji Středočeském (31 milionů), Jihočeském (23 milionů) a Plzeňském (23 milionů).
Autoři studie VÚLHM uvádějí, že do skladby příspěvků se do značné míry promítají rozdíly v regionech. Například na Vysočině s největším počet vlastníků lesa a s nejmenším množstvím státních majetků, je třeba největší podpory tvorby ze zákona povinných lesních hospodářských plánů (14 milionů korun). Je tu také nejvíc žádostí o finanční příspěvky na ekologické a přírodě blízké technologie. Les se vlastníkům na Vysočině odměňuje za jejich péči tím, že mají největší běžný přírůstek dřeva na hektar, nejvyšší porostní zásobu na srovnatelné ploše a také nejlepší hospodářské výsledky lesnické činnosti. Není divu, vždyť je tu nejvyšší podíl jehličnatých lesů, produkujících nejžádanější a nejlépe placené sortimenty dřeva. Takové porosty jsou však na hony vzdáleny žádoucímu přírodě blízkému lesu a zvyšování podílu listnáčů je jedním z hlavních úkolů vlastníků na Vysočině. A na to bude třeba peníze naopak vynakládat.
Protipólem ve výtěžnosti jsou lesy v Ústeckém kraji. Vykazují nejnižší roční přírůstek (společně s Libereckým krajem), nejnižší porostní zásobu i nejnižší objem roční těžby (spolu s Karlovarským a Libereckým krajem). Na Ústecku je nejnižší daňová výtěžnost a hospodaří se se záporným výsledkem. Příčina je obecně známa: dlouhodobé poškození lesů imisemi z elektráren. Staré průmyslové zátěže žádají nové a nové oběti, vlastníci poškozených lesů – kromě LČR – nové a nové dotace proti imisním škodám, nejvyšší v republice.
Nejvíce dřeva se vytěží v Jihočeském kraji, a to i v poměru na jednoho obyvatele, jihočeští vlastníci lesa platí nejvydatnější daň z nemovitostí. Na druhé straně se i na jihu Čech doslova množí žádosti o státní dotace, avšak s jiným směrováním: na obnovu a výchovu porostů.
Jeden z nejlepších hospodářských výsledků dosahuje Pardubický kraj. Rovněž sousední Hradecko má dobré lesnické výsledky, což však nelze potvrdit statisticky. Sídlí zde totiž Lesy ČR, které do statistiky zanášejí mnohé položky, vztahující se k celorepublikové působnosti podniku.
Zlínský kraj má spolu s Moravskoslezským nejvyšší průměrnou hodnotu lesního pozemku a nejvyšší průměrnou výnosovou hodnotu lesa. Na obzvlášť dobrých stanovištích na Zlínsku rostou velmi ceněné zdravé porosty. Lesníci tu pečují o největší množství drobných vodních toků. Kvalitní soubory lesních typů na dobrých stanovištích jsou i v Moravskoslezském kraji.
Specifikou jihomoravských lesů je velké množství větrolamů a porosty s převahou listnáčů. Ovšem využití slabých kmínků listnatých stromů je v současné době problematické. Spolu se Středočeským krajem má Jihomoravský nejnižší lesnatost. Přesto vlastníci lesů ve Středočeském kraji čerpají nejvíce finančních podpor na lesní hospodářské plány i mimoprodukční funkce. Je to nejspíše i tím, že lesy v obou krajích musí čelit obrovskému rekreačnímu náporu velkých měst.
Ačkoli jsou lesy jako celek ziskové, jejich podíl na tvorbě HDP je velice nízký – v posledních letech se pohybuje okolo 0,7 procenta. V držení lesů tedy ani kraje nemohou hledat svůj hospodářský zázrak. Nehledě k tomu, že společnost vedle dřeva potřebuje i nenahraditelné služby lesa pro ochranu vod a půdy, ale především pro tvorbu krajiny. V ní pak nalezne část lidí práci a většina ostatních příležitost k rekreaci.
Co by si žádný z krajů neměl nechat uniknout, je příležitost k rozšíření lesů na zanedbávané neobdělávané zemědělské pozemky. Zpráva VÚLHM upozorňuje, že lesní hospodářství jako odvětví zatím nedokázalo využít historickou šanci, které se mu díky probíhající restrukturalizaci zemědělství nabízí.