Jeden za všechny - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Jeden za všechny

, Jan Štětka,
Jeden za všechny
Zdroj: Euro.cz

Strany vybírají, koho vláda vyšle do bruselské komise

Za starého Rakouska sedávali v předlitavských vládních kabinetech muži, jež zosobňovali český živel a jimž se říkalo ministr-krajan. Budoucí český zástupce v Evropské komisi (EK) zůstane názvu komisař-krajan ušetřen, ale význam jeho funkce nebude v nejbližší době o mnoho větší. Čili spíše symbolický. Sami čeští politici zatím váhají, jestli mají vyhrazený post eurokomisaře považovat za vejminek pro vysloužilé matadory za zenitem, za příležitost pro perspektivní kariéru, nebo dokonce za prostor pro uklizení nepohodlných person. Přesto se už v partajích čile jedná, koho příští rok na jaře na lukrativní místo nabídnout, a padá řada jmen.

Prezident číslo dvě.

Je pravdou, že výběr dosud brzdí řada neznámých, protože procedura není přesně stanovena. Vláda jedná s Bruselem, zda má s předstihem navrhnout tři kandidáty a výběr nechat na vedení Evropské komise, nebo jen jediného. Není ani jasné, jestli koalice přizve k rozhodování ODS či KSČM: oficiálně totiž půjde jen o návrh kabinetu. Neexistuje také záruka, že vybraná osoba přežije ve funkci konec období současného šéfa EK Romana Prodiho v říjnu příštího roku.
Zatím to se schopností koalice shodnout se na jednom kandidátovi vypadá jako loni před volbou prezidenta republiky, každý si vede svou. Unie svobody–Demokratická unie otevřeně navrhuje svého bývalého úřadujícího předsedu Ivana Pilipa. „Komisař by měl mít exekutivní zkušenost, měl by být zdatným politikem a měl by být schopen orientovat se v Evropě a domluvit se tam. To všechno Ivan Pilip splňuje,“ řekl týdeníku EURO šéf US-DEU Petr Mareš. Z řad sociální demokracie ale zaznívá přání, aby se eurokomisařem stal kandidát ČSSD, například exministři financí Pavel Mertlík či Jiří Rusnok nebo neoficiální lídr kandidátky ČSSD do europarlamentu a bývalý mluvčí Zemanovy vlády, poslanec Libor Rouček. „Zatím mi žádná nabídka v tomto směru učiněna nebyla,“ sdělil minulou středu týdeníku EURO Rusnok. Totéž tvrdí i Pilip, který ovšem počítá spíše s uplatněním v Evropské investiční bance.
Část koaličních poslanců by v Bruselu ráda viděla dosavadního vyjednavače s EU Pavla Teličku. Toho dříve prosazoval i ministr zahraničí Cyril Svoboda, ten však později naznačoval, že přednost dostane spíše známý expolitik a na experta Teličku zřejmě vybude některý z nižších postů.

Kalousek kontra Svoboda.

Ačkoli se například podle unionisty Karla Kühnla o kandidátech na eurokomisaře mezi poslanci mluví průběžně, koalice se na toto téma dosud nebavila. „Jednání zatím neproběhla,“ potvrdili ministr Svoboda i vicepremiér Mareš. Premiér Vladimír Špidla o konkrétních jménech odmítá hovořit, pouze obecně připomíná, že když si prohlížel seznamy eurokomisařů za uplynulých deset let, narazil hlavně na bývalé ministry a v menší míře na vysoké státní úředníky. Vybírání bude podle něho ještě delší dobu trvat. „I když se při hledání toho člověka jistě nebudeme úzce omezovat, bude to záležitost, o které rozhoduje vláda,“ řekl k možnosti zapojit do hledání opozici.
Nečekaný impuls do debaty o českém eurokomisaři ovšem vnesl sjezd KDU-ČSL před třemi týdny. Debaklem Cyrila Svobody i přesvědčivým předsednickým triumfem Miroslava Kalouska se otevřela možnost, že by vláda do Bruselu poslala samotného Svobodu, samozřejmě po jeho předchozí rezignaci na post šéfa diplomacie. Dokud byl Svoboda hlavou lidovců, bylo podobné řešení nemyslitelné.
„Je to jedna z variant, mluví se o tom,“ připustil pro týdeník EURO úvahy na toto téma místopředseda KSČM Miloslav Ransdorf. Také lidovecký exministr obrany Vilém Holáň uvedl, že by se nyní se Svobodou mělo počítat.

Pověste ho vejš.

Už na ostravském sjezdu KDU-ČSL před třemi týdny se objevily poznámky, že teď by si měl poražený Cyril Svoboda hledat práci v Bruselu. Vysoce postavený lidovec, který si nepřál být jmenován, týdeníku EURO řekl, že v současné chvíli by byl Svoboda jako kandidát na eurokomisaře v KDU-ČSL „určitě průchodnější“ než Pilip.
Samotný ministr zahraničí se o možnosti odchodu do evropské metropole nechce moc bavit. Na otázku, jestli by o komisariát stál, opakovaně odpověděl: „Ne, ne, ke spekulacím se já nevyjadřuji.“ Také nový předseda lidovců Miroslav Kalousek vehementně vyvrací představu, že by právě Svoboda měl být vyslán do Bruselu. „To jste mě šokoval. Pan ministr zahraničí je kompetentní ministr zahraničí a věřím, že tuhle práci bude dělat do konce volebního období. Pozice ministra zahraničí je obsazena a do voleb je tam spousta práce,“ říká. A první místopředseda Jan Kasal prý nic neřekne, dokud se nevysloví sám Svoboda.
Jenže ve prospěch scénáře „Svoboda do Bruselu“ hovoří řada věcí. Politici by jím mohli zabít více much jednou ranou. Jednak by se Kalouskovi elegantním způsobem podařilo vzdálit oponenta a rozbít levicové křídlo ve straně, jednak by se Svobodovým odchodem z vlády otevřela kýžená cesta k její rekonstrukci. Mohlo by dojít nejen k personálním změnám, ale i k úpravě koaliční smlouvy a k mezistranickým výměnám svěřených resortů. Kdyby lidovci přepustili ministerstvo zahraničí sociálním demokratům, mohli by získat zemědělství, kde by se našlo ideální uplatnění pro Kalouska, kterého by tak Špidla dostal pod kontrolu. Uklizením Svobody do „vyššího patra“ politiky – a to vůlí vlády, nikoli jen vlastní strany – by Kalousek předešel výtce, že nesplnil sjezdový slib ponechat na lidoveckých ministerstvech dosavadní ministry.

Izolace, nebo upletený bič?

Špidla by měl v Bruselu loajálního spojence, republika solidní zastoupení. Lidové noviny letos v zimě napsaly, že Svoboda má šanci se stát komisařem pro evropskou diplomacii. I když nad ministrovou angličtinou někteří byznysmeni v minulosti ohrnovali nos, Svobodovi spolupracovníci stejně jako sám Svoboda tvrdí, že anglicky se domluví dobře a že pokroky zaznamenal i ve francouzštině. O jazykových schopnostech Pilipa, Rusnoka ani Teličky není ovšem žádných pochyb.
Existují ale i důvody, pro které je Svobodův odchod do Bruselu spíše nereálný. Čtyřiadvacítku českých europoslanců mířící do 626členného Evropského parlamentu zřejmě stihne osud podobný osudu našich senátorů, totiž zapomnění. Být jediným českým eurokomisařem však může obnášet mnohem větší zájem médií a šikovný politik by si tak mohl v Bruselu vydobýt ostruhy, s nimiž by jej návrat domů v roce 2008 mohl katapultovat do nejvyšších pozic. Sedět v eurokomisi navíc znamená dosáhnout lépe na kohoutky eurodotací. Ambiciózní Kalousek jistě ví, že bruselská anabáze sedmačtyřicetiletého Cyrila Svobody by za určitých okolností nemusela být jen fešáckým vyhnanstvím na konci kariéry, ale opravdovým povýšením.

Hra s financemi.

Mluví se také o jiném scénáři. Do Bruselu by prý mohl být vyslán ministr financí Bohuslav Sobotka a státní kasu by převzal Kalousek. Jakkoli to zní nepravděpodobně, zapadají do této hry kuloární informace o tom, že má vzniknout nové ministerstvo dohlížející na toky peněz z evropských fondů, které by bylo v rukou sociálních demokratů (tyto zvěsti se poprvé objevily už loni na podzim), což ovšem nikdo z členů vlády nepotvrdil. „To mohou být maximálně nějaké pracovní úvahy, ale na žádném jednání se ta věc neprobírala, takže zatím bych tomu větší vážnost nepřikládal,“ řekl týdeníku EURO vicepremiér Stanislav Gross.
Do výběru eurokomisaře by rádi zasáhli i občanští demokraté. Jejich první místopředseda Jan Zahradil tvrdí, že zatím vyčkávají, zda je strany vládní koalice vyzvou k jednání. „I když na výběr neexistuje žádný institucionální mechanismus, určitě by měl být založen na nějakém širším konsenzu, než je nominace od stojedničkové vlády,“ vysvětlil. Lidovci podle něho vsadí na předběžné nominování tří kandidátů, z nichž by si budoucí předseda komise vybral. Protože v Evropském parlamentu dominuje frakce Evropské lidové strany, jejíž jsou čeští lidovci součástí (ODS jen pozorovatelem), byla by vysoká šance, že se komisařem nakonec stane právě lidovecký kandidát.

Byznysmen, ne trafikant.

Možnost, že by si českého komisaře vybral přímo šéf komise, se Zahradilovi nelíbí. „Tohle je velmi nebezpečné, protože to jde přesně tím směrem, kterým se evropská komise posouvá k politickému orgánu podobnému vládě. Komise však vládou není a ani by jí být neměla,“ domnívá se. Dobrého komisaře podle něj nemá smysl hledat mezi bývalými ministry typu Ivana Pilipa, ani v řadách kariérních diplomatů typu Pavla Teličky, nýbrž mezi byznysmeny s mezinárodní zkušeností. Za nejúctyhodnější komisaře Zahradil považuje právě současného komisaře pro obchod Pascala Lamyho či komisaře pro hospodářskou soutěž Maria Montiho, oba bez politické minulosti. „Naopak ti nejhorší komisaři mají za sebou politickou minulost a mají to vysezené z politických obchodů. Já bych nerad, aby Česká republika na tuto kolej také najela,“ varoval.
Pokud vláda občanské demokraty do hry nevtáhne, chce ODS po Novém roce navrhnout vlastního kandidáta. Mezi lidovci se proslýchá, že k názoru opoziční pravice by mohlo být přihlédnuto výměnou za její podporu při budoucím schvalování evropské ústavy ve sněmovně.
Místopředseda KSČM Jiří Dolejš tvrdí, že pozice komunistů na české ani na evropské politické scéně není taková, aby mohli jít tvrdohlavě do ringu s vlastním kandidátem. Chtějí se proto přiklonit k některému z návrhů jiných stran tak, aby šlo o odborníka, který bude vědět, co je to český zájem a bude jej umět aktivně prosazovat. „Takových lidí u nás zase mnoho není,“ dodal. Sázka například na Cyrila Svobodu by podle něj byla úklidem bývalého politika směrem vzhůru. „Spíše by to měla být investice do kádrů, kteří by měli mít další perspektivu,“ domnívá se Dolejš.

Je to ještě daleko.

Parlament se v těchto dnech věnuje státnímu rozpočtu, výběr českého eurokomisaře – alespoň jeho oficiální část – musí počkat. Sestavují se ale stranické kandidátky pro volby do evropského parlamentu, kde se vyskytuje řada osob, které mohou hledání komisaře ještě zamotat. Premiér Špidla počítá s tím, že vláda vybere kandidáta či kandidáty dřív, než vyprší březnový termín pro podání návrhů. Právě teď se ale v kuloárních debatách rozhoduje, zda při obsazení bruselské funkce vyhraje pojetí reprezentativní, ve stylu odměna za zásluhy, nebo jestli komisariát uchopíme jako dosud neznámou šanci prosazovat národní nebo evropské zájmy. Pokušení degradovat bruselský post na jednu z židliček nekonečných škatulat české politiky je zatím, zdá se, silné.