Ignoranti si připlatí - Euro.cz

Přihlášení

Ignoranti si připlatí

, Vadim Fojtík,
Ignoranti si připlatí
Zdroj: Euro.cz

Zvyšování pokut za kartely je na místě, říká šéf ÚOHS

Martin Pecina (38)
Vystudoval Strojní fakultu na Vysoké škole báňské v Ostravě. MBA absolvoval na Masarykově ústavu vyšších studií. Na začátku 90. let se živil jako programátor. V letech 1999 až 2003 byl generálním ředitelem Hutního projektu Frýdek-Místek. Od února 2003 do roku 2005 pracoval jako náměstek ministra průmyslu a obchodu. Od září 2005 je předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
V době náměstkování zastupoval stát v dozorčích radách několika strategických podniků, mimo jiné ČEPS či ČEZ. Je ženatý, má dvě děti.

EURO: Zhruba před rokem jste přišel do čela antimonopolního úřadu a prohlásil, že se nehodláte vydat cestou vysokých pokut. Teď ale úřad přichystal novou metodiku, která s vyššími sankcemi naopak počítá. Není to porušení původního slibu?
PECINA: Nechceme jít cestou vyšších pokut, pokud se to týká sektoru veřejných zakázek, to stále platí. Pro oblast hospodářské soutěže jsme ale přišli s následující filozofií: když je možné stav napravit, pokutu nedáváme vůbec. Na druhé straně, pokud úřadu někdo řekne, že se s ním o možné nápravě nebude vůbec bavit, je na místě dávat vyšší pokuty, než bylo dřív zvykem.
Nová metodika je motivována návodem, který nám poslala Evropská komise. Zatím ale nevíme, co všechno zveřejníme. Nechceme firmám poskytnout návod, aby si spočítaly, co se jim ještě vyplatí a co ne. Nehodláme vyměřovat pokuty z veškerých tržeb hříšníka, ale pouze z obratu, který vykazuje v segmentu trhu, kde se provinil proti pravidlům hospodářské soutěže.

EURO: Takže provinilec, který vyrábí boty i peče pečivo a poruší pravidla hospodářské soutěže na trhu s rohlíky, dostane pokutu, která je vyměřená z obratu za prodej pečiva?
PECINA: Ano. A dostane ji procentuálně mnohem vyšší, než tomu bylo dřív. Doporučení komise je až třicet procent obratu násobených počtem let, po které pravidla porušoval. Tímto doporučením jsme se až tak striktně neřídili, protože je namířeno spíš na velké státy. V Česku jsou především specializované firmy a velkých konglomerátů máme poskrovnu. U nás je doporučení Evropské komise aplikovatelné třeba na společnost O2, protože trhů, kde působí, je spousta, byť to vypadá jako jedna činnost. Na většinu firem ale použitelné není, takže jsme zvolili nižší procentuální sazby, aby odpovídaly realitě českého trhu, a ty u těch nejdelších kartelů můžeme vynásobit až třemi. V konečném důsledku by třeba firma O2 za případné porušení zákona dostala menší pokutu než v minulosti, pro naprostou většinu společností nová metodika naopak znamená zvýšení sankcí.

EURO: Stále více vášní budí takzvaný leniency program, mnohdy označovaný za práskačský zákon. Pokud člen kartelu udá u antimonopolního úřadu své „partnery“ a usvědčí je, vyvázne bez trestu…
PECINA: V podstatě všechny horizontální kartely, které řešíme, jsou na základě leniency. Nutno však podotknout, že jich není žádné závratné množství. Neznám ani jeden případ, kdy někdo přišel, chytil se za nos a řekl, mám černé svědomí, nespím v noci, tak mi to prosím odpusťte. Případy většinou souvisejí s příchodem nového majitele. Ten si nechá udělat ve firmě audit, který odhalí kartelovou dohodu. V takovém případě přijde za námi a oznámí leniency. Myslím, že tady je vše v naprostém pořádku. Samozřejmě problém začne v okamžiku, kdy někdo nahlásí kartel, protože již pro jeho společnost není výhodný. I takový případ vyšetřujeme.

EURO: Co je to za firmu?
PECINA: Nerad bych ji jmenoval. Přišli za námi, oznámili, že podávají leniency. Samozřejmě nám na úřadu plakali, že si uvědomili, jak špatně se chovali. Kauzu jsme prošetřili a zjistili, že uzavřený kartel již pro ně přestal být výhodný. Hodlali jej vypovědět, jenže partner jim oznámil, že plnění dohody bude vymáhat soudně. To mi přišlo velice vtipné.
Obecně však leniency považuji za morální problém především ve větších kauzách, kdyby někdo nahlásil své partnery, zůstal bez trestu a ještě by z toho měl nějaký profit. Nicméně uznávám filozofii Evropské komise, která tento program prosazuje jako nejefektivnější formu získávání informací. Ostatně proti mafii se bojuje již dlouhá desetiletí stejným způsobem. Někomu se slíbí beztrestnost, je zařazen se do programu na ochranu svědků a dostane novou identitu. Pak všechno napráská a ostatní se mohou zavřít.

EURO: Je možné, aby ÚOHS odhalil kartel jinak, než že někdo udá své partnery?
PECINA: Můžeme zjišťovat vnější projevy, jako třeba u prodejců pohonných hmot, kdy ceny benzinu přestaly na dva měsíce kopírovat ceny ropy na světových trzích. Zatímco ceny ropy klesaly, ceny za benzin zůstaly u části prodejců vysoké a na stejné úrovni. Navíc se podařilo sehnat důkazy o tajných schůzkách manažerů pokutovaných firem. Soud však sankce zrušil s tím, že se kartel nepodařilo prokázat. Problém byl i s nástupnictvím pokutovaných firem. Pokud jedna z nich změní právní formu z firmy s ručením omezeným na akciovou společnost a IČO, pak mi soud řekne, že mohu takové jednání zakázat do budoucna, ale nesmím ji pokutovat. Situace, která je v západní Evropě nemyslitelná. U prodejců pohonných hmot se nevzdáváme, podali jsme kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

EURO: Příliš úspěšný nebyl úřad ani s pokutou pro pekaře…
PECINA: Tady došlo k něčemu, co si doposud nedokážu vysvětlit. Soud rozhodl, že žádný kartel nebyl. Za mého předchůdce Josefa Bednáře se řízení s pekaři rozdělilo na dvě části. První o prokázání viny, druhé o trestu. Bednář rozhodl o vině, já o trestu. Z nějakého důvodu se nám pokuta vrátila od soudu, proto jsme ji snížili a nařídili zaplacení. Dva týdny poté rozhodl soud, že ke kartelu nedošlo, prý se jej nepodařilo dostatečně prokázat. Pekárenské firmy následně požádaly soud, aby nemusely pokutu zaplatit. Dvěma společnostem bylo vyhověno, třetí naopak přikázáno sankce uhradit. Připadá mi to, jako kdyby v USA porota rozhodla, že obviněný někoho zavraždil a dala mu trest smrti. Odvolací soud by pak dospěl k závěru, že je obviněný sice nevinný, ale nejsou důvody pro zrušení trestu smrti.
I u pekařů jsme podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a šest měsíců nebo rok si počkáme na to, než rozhodne.

EURO: Nebylo by tedy lepší antimonopolní úřad zrušit?
PECINA: Něco podobného mi tvrdil jeden ekonom v televizi. Tehdy prohlásil, že jsme zbyteční. Argumentoval tím, že když se ve městě domluví dvě místní pekárny na kartelu, je to ideální příležitost pro vstup třetího konkurenta. Jenže, pokud jsou ve městě dvě pekárny, které stačí vyrábět pro všechny lidi a chtěl by sem vstoupit další konkurent poté, co si firmy za dva roky kartelu vydělaly hrozné peníze, pak by to musel být buď šílenec, nebo velká zahraniční firma.
Činnost ÚOHS není v reálném čase pozorovatelná, kdyby zanikl, rok dva se nebude nic dít. To je to samé, jako když zrušíme policii, lidé se také nezačnou vraždit okamžitě, ale třeba za rok již bude o strach jít po ulici. Rovněž zánik ÚOHS není záležitost, která by se projevila okamžitě. Úřad má za úkol nějakým způsobem kultivovat prostředí a držet firmy na uzdě. Nemohu říci, nebýt nás, zemní plyn stojí dvojnásobek. Ale nebýt nás, tak plyn stojí dvojnásobek za pět let.

EURO: Na které oblasti se úřad ve svých zkoumáních zaměří?
PECINA: Chceme analyzovat údaje, které získáme od Českého statistického úřadu, a definovat tímto způsobem některé problematické obory, o kterých zatím nevíme. Kvůli tomu zakládám nové oddělení a funkci hlavního ekonoma. Vezmeme celý balík dat o českém průmyslu a budeme projíždět obor po oboru. Již jsme něco objevili, ale nic zásadního. Navíc pro nás zůstávají stále stejné priority jako v minulosti, tedy síťová odvětví, jako je elektřina, plyn, telekomunikace a autobusová doprava. To jsou poměrně nepříjemné věci.
Další důležitou věcí jsou samozřejmě vertikální kartely, určování cen na trhu. Na ty ale přicházíme spíš náhodou, když nám někdo něco řekne, případně pošle takovou smlouvu. Nebo třeba když jdou moji lidé nakupovat dárky na Vánoce a zjistí, že ve všech obchodech stojí jeden druh zboží stejně. Dovozce nesmí určovat distributorovi cenu, za kterou má zboží prodávat. Mnoho společností ani neví, že něco podobného nesmí dělat, povědomost o právu je nízká. Většinou si ale takovou firmu pozveme a vše se vyřeší bez pokuty.

EURO: Nedávno ÚOHS řešil problémy s autobusovou dopravou v Ústeckém kraji. Hrozí něco podobného i v dalších částech republiky?
PECINA: Choulostivá je situace i ve středních Čechách. Tady jsme měli obavy, aby nevznikl podobný stav jako v severních Čechách a někdo nezačal vydírat se zvyšováním cen. Zúčastněné strany se prozatím dohodly, takže tato hrozba není akutní. Pro jistotu se však necháváme informovat, abychom byli v případě potřeby schopni zakročit. I když zasahujeme ex post, což je trošku choulostivá záležitost.

EURO: Nezačne úřad prověřovat i politické strany? Přece jen hospodaří se státními prostředky, které získají za hlasy ve volbách…
PECINA: Takový případ k nám zatím nedošel, proto jsem se jím nezabýval a kontrolu na politickou stranu neposlal. Máme co kontrolovat a lidí není tolik, abych se zabýval i tím, u čeho ani přesně nevím, zda se jedná o veřejného zadavatele či nikoliv. Pokud ovšem někdy na úřad takový podnět nebo návrh přijde, budeme jej samozřejmě řešit. Ovšem, dle prohlášení politických stran, kolik utratily na předvolební kampaň – za všechny to bylo celkem zhruba deset milionů korun – nepředpokládám, že bychom se s nějakou zakázkou dostali přes dva miliony korun. Samozřejmě krom nákupu nemovitostí, ten ale nespadá pod kontrolu mého úřadu.

EURO: Jako náměstek ministra průmyslu a obchodu jste prosazoval, aby Česko získalo v Bruselu co možná největší množství emisních povolenek. Teď naopak prohlašujete, že jste proti současnému systému s povolenkami. Neprotiřečíte si?
PECINA: Pokud systém zůstane takový, jaký je, musíme bojovat o co možná největší množství povolenek. Vedu český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jsem Čech a nechci, aby naše firmy kupovaly povolenky od někoho, kdo měl v Bruselu lepší vyjednávací taktiku. To je samozřejmě hloupost. Pouze říkám, že současný systém je nesmyslný. Pokud dostanou všechny firmy o deset procent povolenek navíc proti tomu, co potřebovaly, ať je prodají. A Evropská komise pak ať zkoumá, zda je to veřejná podpora, nebo ne. Ale pokud dvě české firmy dostanou každá o deset procent navíc, než potřebují, přičemž jedna zvyšuje výrobu a druhá, protože je nešikovná, ji naopak utlumuje a prodává povolenky společnosti, které se daří, to mi vadí. Je to proti jakýmkoli soutěžním pravidlům, když někdo snižuje výrobu a za to dostává peníze. Platit za snižování výroby je scestné.

EURO: Jak lze tyto problémy odstranit?
PECINA: Navázat emisní povolenky na jednotky výroby. Snažím se o řešení tohoto problému bojovat na evropské úrovni, diskutuji o tom se svými zahraničními kolegy. Začíná se tím zabývat i Evropská komise. Již máme první čísla, začíná se nám třeba snižovat vývoz elektřiny do Německa, podobných případů je více v celé Evropě. Nejhorší na celé situaci je, že se skutečně začne vyvádět výroba ze zemí Evropské unie.
Pokud však bude i nadále systém s povolenkami fungovat tak špatně, jako doposud, je nutné se s ním vypořádat po česku. Tedy vybojovat si co možná největší množství povolenek a prodávat je těm hloupoučkým, kteří si jich vzali málo. Navíc každých pět let se budou povolenky znovu přerozdělovat. I kdyby firma investovala do nové technologie obrovské prostředky, než začne fungovat, povolenky jí zase seberou. To je chozrasčot, 110 procent plánu splníte, tak to příští rok bereme jako základ. To prostě nejde.

EURO: Finanční skupina J&T oznámila, že podá k antimonopolnímu úřadu stížnost na společnost Mostecká uhelná. Tvrdí, že těžařská firma požaduje za dodávky uhlí nepřiměřené ceny. Jak budete tento případ řešit?
PECINA: Zasáhnout můžeme pouze za stavu, kdy si Mostecká uhelná začne ceny uhlí nějakým způsobem vynucovat, zejména výhrůžkou, že zastaví dodávky. Pokud bude požadovat nepřiměřenou cenu, může zasáhnout ministerstvo financí na základě zákona o cenách. Dnes je situace následující: MUS požaduje za uhlí nějakou cenu, kterou J&T nechce zaplatit. Mostecká uhelná dodává uhlí za cenu, kterou jí platí J&T. Zároveň se s touto společností soudí, když tvrdí, že má nárok na vyšší platby, než jaké dostává. Soud musí určit, kdo má pravdu.

EURO: Sporů mezi těžařskými společnostmi a energetickými firmami v poslední době přibývá.
PECINA: Chtějí samozřejmě participovat na současném růstu cen elektřiny. A nevím, které řešení je správné. Žádný skvělý trh s uhlím nám v České republice nevznikne, vždy bude problém s konkurencí. Pravděpodobně správným přístupem, jaký je i v dalších podobných oblastech, by bylo regulovat cenu uhlí na náklady plus přiměřený zisk. Jenže je to již řadu let deregulovaná oblast, kde působí soukromé firmy. Energetici by pak měli obrovské zisky a těžaři pět procent nebo tolik, kolik by jim přiznal regulátor. Nevím, zda je to spravedlivé řešení. Z mého pohledu by se celá problematika nejlépe vyřešila vznikem palivoenergetických komplexů, které existovaly již v minulosti. Prostě důl a elektrárna jako jeden celek. Konkurovalo by se poté prodanou elektřinou.

EURO: Odběratelé elektřiny si stěžují na chování firmy ČEZ, tvrdí, že by se její cenovou politikou měl zabývat antimonopolní úřad…
PECINA: ČEZ by zneužil své dominantní postavení v okamžiku, kdy by zákazníci neměli možnost koupit elektřinu od někoho dalšího. Což není pravda. ČEZ vyrábí dvě třetiny elektřiny, zbytek je možné dovézt, třeba z Německa. Uvažovat o zneužití dominantního postavení bychom mohli i v případě, kdyby ČEZ říkal, jasně, já tady snížím produkci a tím vyvolám podtlak na trhu. ČEZ ale říká, elektřinu dneska vyvážím o deset procent dráž, i s přepravními náklady, než ji prodávám na vnitřním trhu. Tady lze hrozně těžko hovořit o zneužití dominantního postavení. Nejsme orgán, který by mohl určovat, jaký zisk je správný a jaký ne. Na to je ministerstvo financí a zákon o cenách. V tomto případě si nedokážu představit, že by proti ČEZ zasáhli, ale je to možné. Nevím, zda správná marže je jedno procento nebo dvacet. Pouze vím, že v případě, kdy by byl trh s elektřinou uzavřený, například jako u zemního plynu, by nebylo normální, kdyby ceny proudu v České republice rostly nad úroveň okolních zemí. Bez technicky zdůvodněných příčin. Ta situace je ale přesně opačná. Okolní země jsme v cenách elektřiny ještě nedohnali.

EURO: Nedohnali, ale brzy jistě doženeme. Nedávno jste prohlásil, že jediná možnost jak zabránit dalšímu růstu cen je zavřít hranice a rozdělit ČEZ na části. Ještě na tom trváte?
PECINA: Jistý redaktor se mě zeptal, jak by bylo možné zajistit, aby ceny elektřiny byly v tuzemsku menší než v Německu nebo okolních státech. S notnou dávkou ironie jsem odpověděl, že bychom museli zavřít hranice a udělat z České republiky ostrovní provoz. Následně regulovat ČEZ na náklady plus přiměřený zisk nebo jej rozdělit a nechat mezi sebou nově vzniklé firmy konkurovat. Poté by si takový ostrovní stát mohl držet ceny elektřiny na nižší úrovni než třeba v sousedním Německu. Pokud ale vyvážíme třicet procent výroby, jsou tu nějaké aukce elektřiny a otevřený trh, kde si proud může koupit kdo chce, pak se ceny budou postupem času sbližovat. Dotyčný redaktor k mé odpovědi poté dal otázku, nepamatuji si přesné znění, ale něco v tom smyslu, pane předsedo, jak si představujete budoucnost české energetiky.

EURO: A jste tedy pro atomizaci české energetiky?
PECINA: Pouze v případě, že by tak učinily i ostatní státy. Rozdělit a zprivatizovat energetiku po částech můžeme za situace, kdy nebude existovat globalizovaný svět, v případě, že EDF nebude desetkrát větší, než je nyní ČEZ a že firmy E. ON a RWE a Enel a Iberdrola, které čekají jen na to, až nás roztrhají, tak učiní jako první. Pak se můžeme zachovat stejně. Ale rozdělení a privatizace typu tohle prodáme Němcům, tohle Francouzům, státem vlastněným firmám, tak taková privatizace na trhu nic neřeší, naopak koncentruje podíly, což by vedlo k dramatičtějšímu zvýšení cen. Rozdělit ČEZ a část jej prodat E. ON nutně povede k tomu, že se budeme divit, jak rychle se naše ceny elektřiny sblížily s těmi německými.