Hormony v politice - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Hormony v politice

, Jan Štětka,
Hormony v politice
Zdroj: Euro.cz

Něžné pohlaví hýbe dějinami, aniž vstupuje na kandidátky

Není žena jako žena, a dvojnásob to platí v politice. Například zatčená bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj Věra Jourová, nejpopulárnější česká politická persóna Vlasta Parkanová, výkon trestu si odpykávající exporadkyně ministra financí Barbora Snopková, kandidátka na pražskou primátorku Petra Buzková, europoslankyně Jana Bobošíková nebo manželka premiéra Pavla Topolánková, usilující o senátorské křeslo (viz rozhovor na straně 84) – tak pestrá a nesourodá je skupina, označovaná paušálně jako ženy v politice. Svým způsobem do ní nepřímo patří třeba i dcera Bohumíra Ďuričky, přítele expremiéra Jiřího Paroubka, jejíž výskyt v takzvané zprávě plukovníka Kubice otřásl červnovou předvolební kampaní.
Není pochyb o tom, že vliv a dovednosti něžného pohlaví ve vysoké politice si nezadají s vlivem a dovednostmi mužů, trvalý problém je však v paritě zastoupení. Na rozdíl od komunální úrovně, kde se podíl žen už blíží přirozeným padesáti procentům, se v celostátní politice udržuje poměr 4:1 ve prospěch mužů. Proč? A je to vůbec chyba?
„U nás jsou lidé velmi konzervativní, a proto je možná tak málo žen v politice. Hodně lidem skutečně připadalo zvláštní, že bych vstoupila do politiky v době, kdy je manžel premiérem,“ vysvětlila týdeníku EURO manželka předsedy vlády Pavla Topolánková. Přičítá to tomu, že co se týče rovnoprávného zastoupení mužů a žen ve veřejném životě, nesou si Češi a vůbec Středoevropané v sobě dědictví Rakouska-Uherska. Jenže stopy dávné politiky „spojenectví oltáře a trůnu“ zvláštním způsobem pokroutil čtyři desítky let trvající komunistický režim. Ten nahustil Čechům do hlav fráze o nutnosti boje za rovnoprávné postavení žen, což ale v praxi dokázal jen tím, že je plánovitě nahnal do profesí, které byly do té doby doménou mužů. Formalisticky dbal i na počet zastupitelek a poslankyň, ale tam, kde skutečně o něco šlo, například ve špičkové politice, ponechal v platnosti právo silnějšího. Lidem se tak pod kůži dostala vznešená pokrokářská hesla, za nimiž však praxe tiše pokulhávala.
Kontrast mezi očekáváním a realitou přetrvává dodnes, ba se zvětšuje. Organizace Fórum 50 procent, prosazující rovné zastoupení žen v politice, nechala letos v červnu udělat průzkum, podle něhož si 67 procent občanů myslí, že veřejné funkce zastává v Česku málo žen. To je více než v roce 1991, kdy stejný názor mělo jen 41 procent dotázaných. Realita je přitom taková, že ve sněmovně i v Senátu je dlouhodobě necelá pětina poslankyň a v patnáctičlenné vládě Mirka Topolánka jsou ženy jen dvě.
Je jasné, že ambici žen uplatnit se v náročné vysoké politice srážejí rodinné povinnosti a drsné pánské prostředí. Jistě je to chyba, protože i muži v čistě maskulinním prostředí hrubnou, kdežto přítomnost žen je nutí ke galantnosti i vyšším výkonům. Na to, zda průkopnicím uměle pomáhat, nebo jen čekat, až se poměr šancí žen a mužů vyrovná přirozeným vývojem, se ale názory různí. Jednou z možností, jak „výskyt“ žen v politice posílit, je zavedení kvót, které by stanovily povinné procento žen v té které politické instituci. S tím však podle Fóra 50 procent souhlasí jen 35 procent Čechů, proti jich je dokonce 55 procent. Větší podporu (53 procent) má nápad, aby byly rovnoměrně sestavovány stranické volební kandidátky, proti je 27 procent dotázaných. Skutečnost je však zatím taková, že v červnových volbách do sněmovny kolísala účast žen na kandidátkách parlamentních stran od 17 do 24 procent, čemuž odpovídají výsledky.
Společnost Fórum 50 procent zjistila, že ani Sdružení nezávislých kandidátů a Evropských demokratů, hlásající vyšší zastoupení žen v politice, nedosáhla na svých červnových kandidátkách více než devatenáctiprocentní účasti něžného pohlaví, což je stejné jako u ODS nebo ČSSD. Lépe jsou na tom komunisté (21 procent), nejlépe Strana zelených (24 procent). Zeleným patří i historické prvenství ve vytvoření pohlavně vyváženého poslaneckého klubu: šestičlenný tým je tvořen také třemi ženami. KDU-ČSL, která měla na kandidátkách žen nejméně, byla paradoxně odměněna výhodou v podobě první příčky Vlasty Parkanové v žebříčku popularity.
Absence žen v politických funkcích ovšem neznamená neúčast žen v politice jako takové. Médii popisovaná rodinná krize Mirka a Pavly Topolánkových a předsedův údajný vztah s místopředsedkyní sněmovny Lucií Talmanovou by hýbal Občanskou demokratickou stranou a jednáními o vládě stejně mocně, i kdyby Talmanová i Topolánková prodávaly květák a neměli s politikou nic společného. O významu prastarého ženského vlivového faktoru „Oválná pracovna“ by Topolánkovi kromě Billa Clintona mohl nejnověji vyprávět třeba izraelský prezident Moše Kacav.