Menu Zavřít

Hlíny je v Česku dost, ale povolenek na CO2 málo

30. 7. 2007
Autor: Euro.cz

ŠÉF CIHLÁŘSKÉHO SVAZU JIŘÍ MATĚJKA: Česko žádalo o takzvané emisní povolenky na 102 miliony tun oxidu uhličitého, Evropská komise mu povolila 86,8 milionu tun. Rozhodnutí úředníků přidělává vrásky i předsedovi představenstva Cihlářského svazu Čech a Moravy. Podle Jiřího Matějky může nižší limit položit cihelny na lopatky.

ŠÉF CIHLÁŘSKÉHO SVAZU JIŘÍ MATĚJKA: Česko žádalo o takzvané emisní povolenky na 102 miliony tun oxidu uhličitého, Evropská komise mu povolila 86,8 milionu tun. Rozhodnutí úředníků přidělává vrásky i předsedovi představenstva Cihlářského svazu Čech a Moravy. Podle Jiřího Matějky může nižší limit položit cihelny na lopatky. Bezbarvý nezapáchající plyn, který nevadí člověku, zato podle některých expertů ovlivňuje globální oteplování. A právě kvůli přídělu povolenek na emise oxidu uhličitého se cihlářské firmy působící v Česku obávají existenčních potíží. Je situace opravdu tak vážná?

Je, a dokonce nejenom pro cihláře. My jsme se spojili se svazy výrobců cementu, vápna, keramiky, dlaždiček i skla a tvrdíme, že nás to může zlikvidovat. Všichni jsme dostali příděl emisních povolenek, který nám vůbec neumožňuje další rozvoj a rozšiřování výroby od příštího roku.

Jak to řečí čísel vypadá s povolenkami pro cihláře?

Dostali jsme jen 63 procent toho, oč jsme žádali. Povolenky stanovila Evropská komise na základě výroby z let 2005 a 2006. To byly roky s dlouhou zimou. Čtyři měsíce byl mráz, nemohlo se těžit, takže fabriky byly zavřené. Tudíž logicky je to pro nás zcela nevyhovující. Příděl povolenek je sice asi o osm procent vyšší než v uvedených letech, ale náš meziroční nárůst výroby je minimálně čtyřprocentní. Pro české výrobce je také nepříjemné, že se k nám vozí cihly z Německa a Rakouska.

Povolenky se budou týkat až emisí v letech 2008 až 2012. Nejsou stesky o potížích tuzemských cihlářů předčasné? Zvláště když Česká republika podala vůbec poprvé k soudu do Lucemburku žalobu na Evropskou komisi právě kvůli emisním povolenkám. Nejsem schopen pochopitelně odhadnout, jaké budou v těch letech zimy. Zda se opět kvůli mrazům nezastaví fabriky. Ale závody logicky potřebují povolenky na celkový objem. Nelze vycházet z nějaké anomálie. Příkladem takové „úchylky“ je hlučínská cihelna na severní Moravě. Přesně. Má nyní majitele, kteří ji koupili v září a zprovoznili v říjnu. Vyráběli tři měsíce a ministerstvo životního prostředí jim dalo povolenky v prvním kole podle výroby právě za ty tři měsíce. Na ministerstvu se za poslední rok vystřídali čtyři pracovníci na postu ředitele odboru změny klimatu. Každému novému znovu píšeme vysvětlující dopisy. Je to prostě úřednický boj. Například loni v srpnu jsem na ministerstvo poslal pětistránkovou zprávu s vysvětlením, že není možné přidělit povolenky podle let 2005 a 2006 u firem, které nevyráběly kvůli rekonstrukci či havárii. Akceptováno nebylo nic, ani tuhá zima, kdy cihelny prakticky stály. JSME ŠIKOVNÍ A CIHELNY MÁME ČASTO MNOHEM LEPŠÍ

Podívejme se na to z druhé strany. Část lidí si myslí, že bychom měli životní prostředí chránit. Regulace CO2 je důležitá kvůli globálnímu oteplování.

My se snažíme životní prostředí neznečišťovat. Například jsme již asi do dvaceti cihelen namontovali takzvané přepalovačky skleníkových plynů. Jedna stojí zhruba 15 milionů a její provoz přijde na 4,5 až 5 milionu ročně. To se také promítá do ceny výrobku. Přepalovací jednotka změní oxid uhelnatý, který škodí lidem a zvířatům, na oxid uhličitý. Ten v malém množství vypouští do ovzduší. Oxid uhličitý pak narušuje obal Země a způsobuje ozonové díry.

Česko žádalo o roční limit 102 milionů tun vypouštěných emisí a dostalo 86,8 milionu. Víte, kolik oxidu uhličitého vylučují české cihelny?

Podle počtu přidělených povolenek mohou vypustit 387 tisíc tun CO2, což je 0,4 procenta vylučovaných emisí v České republice.

Mluví se i o radioaktivitě cihel. Sledujete ji?

Hlídáme, aby hlína, ze které vyrábíme, takzvaně nezářila. Kontroluje nás Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který dohlíží i na jaderné elektrárny. Takže v tomto bodě je vše v pořádku. Ale například v Německu a Rakousku, odkud se k nám dovážejí cihly, ještě hledisko radioaktivity nesledují.

Jak jsme na tom v porovnání se zahraničními cihelnami?

Česká republika má některé cihelny na lepší úrovni než jsou v Německu či Rakousku. Pak je druhá skupina cihelen, které zaostaly na úrovni padesátých let. Mají staré pece, velkou spotřebu paliva, ale plní regionální trh pro místní obyvatele. A tam je otázka, jak vydrží.

S jakými cihelnami se můžeme i po té technické stránce v Česku chlubit? Jsme šikovní a cihelny máme často mnohem lepší než zahraniční výrobci. Na úrovni jsou například provozy Wienerberger, Tondach, Heluz nebo cihelna Hodonín. Jde o moderní fabriky, které vyrábějí kvalitní cihly. Rozvoj a modernizace výroby šly ale ruku v ruce se snižováním počtu zaměstnanců.

To bohužel ano. Od roku 1993, kdy byla kvůli automatizaci výroby zahájena rekonstrukce cihelen, odešlo mnoho zaměstnanců. Například dříve pracovalo na směně padesát lidí, dnes je to kolem šesti osob.

TEĎ MÁ OBROVSKÝ ZÁJEM O NAŠE CIHLY NAPŘÍKLAD POLSKO

Jak jsme na tom se zásobami hlíny?

Máme jí ohromné množství. Například v západních Čechách jsou obrovské zásoby. Říká se, že jsou to největší ložiska ve střední Evropě.

Jste zakladatelem Cihlářského svazu Čech a Moravy. Kde se ten nápad založit profesní organizaci vzal?

Když zaniklo v Brně generální ředitelství cihlářského průmyslu, které řídilo v Čechách deset a na Slovensku tři podniková ředitelství. Cítil jsem, že musíme založit nějaký cech, abychom mohli konzultovat problémy, společně vyvíjet nové výrobky, podporovat nováčky. Že to byla dobrá myšlenka, potvrzuje fakt, že příští rok už to bude patnáct let.

Máte na zdi k šedesátinám od členů cihlářského svaz takový reliéf s podpisem „Tátovi, tátovy děti“. Co z toho cihláři mají, že jsou v oborové organizaci?

BRAND24

V tom denním blázinci, kdy musí zajišťovat výrobu, nemají čas na jiné důležité věci. Třeba certifikáty, zkoušky. Děláme například hromadně atesty cihel, za které by každá cihelna zaplatila pět šest tisíc korun a my to za stejnou cenu zajistíme pro všechny najednou. Organizujeme společně výstavy, školení, kongresy, vydáváme cihlářské lexikony, učebnice a videokazety pro střední školy a učiliště. Všemi způsoby podporujeme výrobu a prodej pálených cihlářských materiálů. Snad i naší zásluhou se prodej zvýšil za posledních deset let o 48 procent.

Sedmdesát procent zdicích materiálů v Česku tvoří právě pálené cihlářské výrobky od dlažeb až po střešní krytinu. Jistě je i vyvážíte. Kam? V letech 2000 a 2003 vývoz klesl, ale teď má obrovský zájem o naše cihly například Polsko. Třeba ve Varšavě nyní prodávají cihlu za pět eur, což je téměř 150 korun, a berou si je od nás. Vývoz tvoří přibližně čtyři procenta naší výroby. Vyrábíme ročně kolem 2,2 milionu kubíků cihel. Kolik rodinných domů by z tohoto množství vzniklo? Představuje to 40 tisíc rodinných domů. To je docela slušné, více než stotisícové město, kdybychom si řekli, že v jednom domu bydlí tři lidé. Ale z cihel se nestaví pouze rodinné domy. Najdete je i na objektech občanské vybavenosti a průmyslových areálech. | Ing. JIŘÍ MATĚJKA, CSC.**Narodil se 18. února 1946 v Českých Budějovicích. Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni absolvoval roku 1970. V jednom ze závodů společnosti Koh-i-noor poté působil jako vedoucí technického rozvoje. Na konci osmdesátých let nastoupil do Jihočeských cihelen jako vedoucí technického rozvoje. Tam jej Občanské fórum a odboráři navrhli v roce 1990 do čela firmy, kterou v době privatizace převedl pod nadnárodní cihlářskou společnost Wienerberger. V roce 1993 založil Cihlářský svaz Čech a Moravy, kde sedí v křesle předsedy představenstva. Od loňska je v invalidním důchodu. Má dva syny a tři vnoučata. Volné chvíle tráví na zahradě rodinného domu v Homolích u Českých Budějovic nebo projížďkami na motorce či na jachtě po Orlické přehradě. |

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).