Film: Biutiful

31. ledna 2011, 09:02 - Vláďa Barák
31. ledna 2011, 09:02

Nový snímek mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Inárritu (Amores Perros, Babel) nahlíží do otcovsky zodpovědné a osudem zkoušené duše jednoho člověka. Nahlížení je ale až příliš studené, dlouhé a depresivní na to, aby se jej divák rozhodl prožít s hlavním hrdinou až do konce.

Foto: HCE

Biutiful je příběhem, který si bude své diváky hledat zřejmě jen velmi těžko. Málokdo bývá totiž v takovém rozpoložení, aby mohl na jeden zátah vidět tolik příběhů se špatným koncem, navíc vázaných k jedinému hříšníkovi jménem Uxbal (Javier Bardem). Dobře zvolený španělský herec dokázal svůj úděl předvést opravdu důvěryhodně a za svůj výkon oprávněně získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Bohužel na opravdu silné proměny a záchvěvy studeného obličeje Uxbala musí divák chvílemi dost dlouho čekat.

Uxbal je mužem podsvětí a patří mezi ty šťastlivce tohoto světa, kteří umí chodit po hlavách hříšné spodiny a přitom nespadnout do rukou zákona. Živí ho pouliční kšeftování s pirátsky vyrobenými CD nebo napodobeninami luxusních kabelek a kupčení s lidmi jako levnou pracovní sílou. Jenže tenhle muž, kromě odpovědnosti za svou vlastní polorozpadlou rodinu, bere na sebe i odpovědnost za osudy lidí tam venku. Některé barcelonské ulice jsou opravdu kruté a Uxbal, který je navíc obdařen schopností mluvit s dušemi zesnulých, tak naslouchá neštěstí z obou světů, a to i přesto, že za některé ztracené životy může on sám.

Režisér Iñárritu vybavil ostatní postavy hlavně sobeckostí, bezohledností, ignoranstvím a strachem. Všechny tyto vlastnosti jsou bezesporu potřebné pro barcelonskou městskou džungli, která je plná podobných lidí, jako je Uxbal, a je těžké v ní žít, natož přežít. Velice dobře si ve své první filmové roli vedla jinak známá divadelní herečka, Maricel Álvarez, která ve snímku ztvárňuje Uxbalovu bývalou ženu narkomanku Marambru.

V příběhu bohužel není vůbec prostor na barvy. K divákovu oku se dostávají pouze šedivé záběry omšelých věcí bez života, které sice umocňují samotnou zoufalost obsaženou v režisérově vizi, ale o to víc udolávají pozorovatele snímku v pocitu, že všechno je již od prvních minut dávno ztracené a nemá smysl s tím bojovat. Stejný pocit vyvolávají časté, až hrobově tiché pasáže. Zajímavá hudba ve filmu zazní jen příležitostně, snad jako by nepatřila k samotnému životu. Snímek tak bohužel v důsledku diváka donutí na režisérovo poselství o pomíjivosti lidského bytí spíš zapomenout, než si jej uchovat v paměti.

Celkové hodnocení: 60 %

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Když za škodu může sport...
O dědictví IV: Dědit, či darovat?
3 věci, na které není dobré zapomínat před odjezdem na služební cestu
Daňové přiznání za rok 2017: Změny u daňového zvýhodnění na děti a daňového bonusu
Bez potřebné doby pojištění vám důchod nedají
Auta
Kvíz: Víte, co se děje, když se na přístrojové desce…
Arrivo je systém, díky kterému pojede i Dacia Duster nebo Fabia 1.2 HTP 320 km/h
Škoda Superb 2.0 TSI 4×4 vs. BMW M760Li xDrive: Přesné porovnání neporovnatelného
Že je elektrická nákladní Tesla revoluční? Kdeže, elektrická Avia tu byla už dávno
Pokuta za pád z kola? Absurdní, ale ne víc než jiné pokuty za nehodu [komentář]
Technologie
Procesory ARM proráží už i v superpočítačích. Na ThunderX2 s jádry Vulcan sází sám Cray
Parádní akce: Samsung Galaxy S7 za 8200 Kč a S7 Edge za 10 600 Kč
Velký přehled slev na Černý pátek 2017 (průběžně aktualizováno)
Mlácení dělníků, smrt v kantýně aneb Jak se dělá iPhone X
Nereferenční Radeony Vega konečně tady? PowerColor chystá vydání před koncem listopadu
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít