Evropské poučení z krizového vývoje

28. 6. 2013

Autor: Redakce

Když začne v budově hořet, prostudovali byste si nejdřív v klidu pravidla požární evakuace, nebo se dali rovnou na útěk? Finanční trh eurozóny zažil za poslední tři roky víc požárů než Kalifornie za tři dekády, přitom hasič jako by byl malomocný. Teď už by prý být neměl. Minulý týden se ministři financí eurozóny dohodli na společných pravidlech pro záchranu krachujících bank, což je hlavní průlom chybějící ke spuštění bankovní unie.

Banky nejsou obyčejné podnikání. Na rozdíl od výrobců hraček nebo dodavatelů obalových materiálů jsou systémově důležité. Jeden finanční ústav může položit ekonomiku celé země. Co víc, ekonomiku celého světa, jak se od pádu Lehman Brothers celý Západ pořád ještě přesvědčuje. Když banka krachuje, vždycky jde o výběr mezi několika špatnými variantami, přičemž většina z nich se pohybuje z etického hlediska v šedé zóně. Necháme finanční dům zkrachovat, i když následky můžeme nést ještě několik let? Nebo ji zachráníme z peněz daňových poplatníků, kteří za problémy soukromé firmy mohou ze všeho nejmíň?

Od nynějška bude postup jasný. Nejdřív se na záchraně banky budou podílet její akcionáři (majitelé), potom věřitelé, střadatelé s nepojištěnými vklady a teprve potom se do věci pustí daňový poplatník, půjde-li o systémově důležitý ústav. Jde o takovou pěknou směrnici pro krizové situace. Podobně ukázkově Evropa vyřešila bankovní krizi na Kypru (pomiňme úvodní debakl s pokusem zdanit pojištěné vklady) a je hezké, že odteď bude stejně křišťálově čistým způsobem postupovat vždycky.

Jenže oheň obvykle nehoří tak, jak mu předepíše hasič. Bankovní krize přicházejí ze dne na den, nečekaně a jejich řešení probíhá v atmosféře panického strachu. Kypr byl pěkný, z historického hlediska standardní model, ale šlo o záchranu v ceně deseti miliard eur. Jen do Řecka už jeho zachránci nasypali téměř 300 miliard. Až bude v akutních potížích systémově důležitá francouzská nebo německá banka, nebude čas dívat se na směrnice. Bude potřeba okamžitě evakuovat a hasit požár dřív, než škody dosáhnou ještě tragičtějších rozměrů.

Pokud se má zabránit katastrofě a ještě udržet euro pohromadě, což evropští politici bezpochyby chtějí, daňový poplatník se platbě z vlastní kapsy nevyhne. Ony směrnice nám budou dobré tak akorát k tomu, abychom ty proradné bankéře připravili o pár drobných. Možná díky tomu politici dokážou své kroky lépe ospravedlnit před rozlíceným publikem. A možná, že právě o to celou dobu jde.

Další komentáře Tomáše Plhoně:

Jak povodně a razie zabily zprávy

Krize kvality a levné cetky z Číny