Evropa se přestává bát genetických hybridů

MNOHALETÉ ODMÍTÁNÍ AGROPOTRAVINÁŘSKÝCH PRODUKTŮ OBSAHUJÍCÍCH GENETICKY MODIFIKOVANÉ ORGANIZ MY (GMO) ZE STRANY EVROPSKÉ UNIE JE KONEČNĚ PŘEKONÁNO.

Dosavadní postoj Evropské unie byl jasný - pod pláštíkem ochrany spotřebitele šlo v zásadě o netarifní obchodní bariéru vůči dovozům GMO produktů ze zámoří. Jaký byl důsledek? Prohloubila se cenová i ekonomická konkurence neschopnost EU vůči ostatnímu světu. Kromě toho vedla degradace GMO produktů v očích spotřebitele, šířená zejména ekologickými aktivisty, k faktickému omezení způsobu hospodaření zemědělců v EU. V konečném důsledku brala spotřebitelům právo volby nákupu některých druhů, často dieteticky vhodných potravin. To vše si Unie nakonec uvědomila, přičemž průlom do správného pojmenování problému přišel z míst, odkud to nikdo nečekal - od spolkové ministryně zemědělství a spotřebitelů Renate Künastové. (Do své funkce byla totiž prolobbována právě „zelenými“ organizacemi). Na počátku letošního roku několikrát veřejně prohlásila, že spotřebitel i zemědělec má právo volby pěstovat či konzumovat GMO produkty a že je nutné zajistit koexistenci všech typů zemědělského hospodaření - konvenčního, ekologického i možnost produkce GMO. Jenže proti této koexistenci brojí také čeští ekologičtí zemědělci, kteří poukazují na možnost kontaminace svých „čistých“ produktů pylem z rostlin GMO. Jaká je však realita? Nebezpečí „zlé“ kontaminace je v našich podmínkách v praxi možné v zásadě jen pylem řepky, který se skutečně přenáší na kilometrové vzdálenosti, pakliže ovšem v cestě nestojí les - a těch je v ČR v porovnání s EU nadstandardně hodně. U dalších GMO produktů (u nás zejména u kukuřice) jde o ohrožení ryze fiktivní. Již i proto, že podle legislativy obsah GMO do 0,9 procenta se bere jako „non GMO“, čili čisté, tedy i ekologické. O tom se však v našich médiích příliš nemluví. Samozřejmě. Za čistotu ekologické produkce totiž spotřebitel platí obvykle více peněz, což přináší chovatelům i pěstitelům, ale zejména následným zpracovatelům vyšší zisky. Jenže v dnešní době, kdy zejména EU tvrdě tlačí na dodržování takzvaných zásad správné zemědělské praxe (které nejsou nic jiného než obecná pravidla víceméně ekologického hospodaření), se rozdíl mezi ekoprodukty a těmi ostatními výrazně smazává. Což ovšem není z marketingového hlediska pro ekozemědělce nijak příjemné. Jinak nic proti nim - zásady ekohospodaření jsou stále ještě zásadnější než zásady správné zemědělské praxe - a produkty vzniklé přirozeným hospodařením jsou pro lidský organizmus žádoucí. Jenže stejnou roli mají i produkty vzniklé technologiemi GMO.