Ekonomický advokát chudých - Euro.cz

Přihlášení

Ekonomický advokát chudých

, Čestmír Klos,
Ekonomický advokát chudých
Zdroj: Euro.cz

Podmínkou přežití třetího světa je oddlužení

JEFFREY SACHS (48),
americký ekonom, který významnou měrou přispěl k teoretickým základům moderní liberální ekonomie. V současné době je ředitelem Earth Institute na Kolumbijské univerzitě, dlouhá léta působil jako profesor na Harvardu. Od poloviny osmdesátých let si Sachse zvali prezidenti a vlády zemí s ohroženou ekonomikou v Latinské Americe, Africe i ve východní Evropě jako ekonomického poradce. Po pádu železné opony se věnoval problémům transformace ekonomie sovětského typu k tržnímu hospodářství. Ve vědeckovýzkumné činnosti se zaměřil na tři oblasti mezinárodní ekonomie: porovnání makroekonomické výkonnosti členských zemí OECD, prostoru pro makroekonomickou politiku v těchto zemích a v poslední době především na problémy mezinárodního zadlužování.
Je ženatý, manželka je pediatrička českého původu. Má tři děti.

EURO: Proslul jste jako liberální ekonom, jehož teorie přejalo za své mnoho následovníků. Musel jste své postoje výrazněji měnit, když jste pronikl do pochroumaného hospodaření totalitních východoevropských zemí a když jste posléze poznal i problémy třetího světa?
SACHS: Musel, ale onu změnu už mám pořádně zažitou, protože přišla před sedmnácti lety. Když jsem předtím seděl ve své útulné pracovně na Harwardu, ani zdaleka jsem nevnímal problémy chudých ekonomik tak, jako poté tváří v tvář v některé z postižených zemí. Byl jsem poradcem polské vlády, v roce 1985 jsem se stal poradcem v Bolívii. A tak jsem přímo na místě získal zkušenosti z krizí způsobených státní zadlužeností. Tehdy – před těmi sedmnácti lety – jsem si naplno uvědomil zákonitý rozdíl mezi teorií a praxí. A stal jsem se jedním z prvních zastánců odpisů starých dluhů.

EURO: Ale to je přece příliš pohodlné pro nezodpovědné vlády a diktátory třetího světa, kteří své země drasticky zadlužili. Nehledě na to, že i mnohé věřitelské země mají starosti s deficitním rozpočtem…
SACHS: Mezi starostmi například evropských zemí a problémy zemí třetího světa jsou nesrovnatelné rozdíly. Chudé země se nikdy nevyrovnají s bídou, chorobami a kulturním úpadkem, jestliže nad nimi bude stále viset nesplatitelný dluh. Aby se vzpamatovaly, musejí lidé přestat houfně umírat na podvýživu a epidemie, děti musejí chodit do školy. Takže je nutné přestat splácet dluh s neustále narůstajícími úroky. Ovšem pouhé škrtnutí dluhu mnohde nestačí! Ještě budou potřeba nějaké granty na nastolení systému, který by obyvatelům umožnil uspokojit alespoň nejzákladnější životní potřeby. Aby další generace mohly žít udržitelným životem. Roční výdaje na základní zdravotní péči jsou v těchto zemích pouhých 40 dolarů na osobu. Přesto lidé ani tuto částku nemají, trpí a umírají.

EURO: Jakou roli mohou v nápravě sehrát Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka (SB)?
SACHS: Tyto instituce disponují velkými finančními zdroji, v obou jsou navíc dobří ekonomové – ale ti přesto nejsou schopni problém vyřešit, protože k tomu nedostali zadání od států G7. Měl jsem možnost prostudovat analýzy zadluženosti. Ale to jsou jen vyčíslené poměry mezi dluhy a exporty, nikdo se v nich nezajímá, že nějací lidé někde umírají hlady. To by se nemělo jmenovat analýza zadluženosti, ale strategie G7 ve třetím světě. Až ta se změní, bude možné problém řešit. Ani Mezinárodní měnový fond, ani Světová banka nejsou s to samy o sobě rozhodnout o oddlužení.

EURO: Lze tyto instituce reformovat?
SACHS: Jakákoli reforma je závislá na ideologii USA. Spojené státy mají už dvě desítky let na řízení MMF a SB rozhodující vliv. Ovládají většinu prostředků a inovace je v nejbližší době naprosto nerealistická. Obě instituce byly zřízeny na pomoc třetímu světu, ale místo aby mu pomáhaly, dávají mu přednášky. Dosavadní výsledky jsou většinou špatné. Bushova administrativa není v této věci o nic lepší než ty předchozí. Pro měnový fond i Světovou banku je to dost nezáviděníhodná pozice, protože ve světě ztrácejí důvěryhodnost i popularitu. A tak touha po reformování sílí i uvnitř těchto institucí. Co však tomu řeknou Spojené státy?

EURO: Samotné Spojené státy ovšem nedodržují úmluvu o finanční pomoci rozvojovým zemím…
SACHS: To je jedna z mých velkých frustrací. Moje vlastní země, nejbohatší stát na světě, technologicky nejrozvinutější a nejmocnější, v otázce solidarity na celé čáře zklamává. USA dluží 60 miliard dolarů dohodnuté pomoci chudým zemím. Mezinárodní měnový fond však jako tichý agent skrývá hřích této mocné a bohaté země, místo aby rozhlašoval do světa, že nejvlivnější podílník neplní svou povinnost.

EURO: Jak tento americký dluh vůči mezinárodní pomoci vznikl?
SACHS: Bohaté státy se před mnoha lety dohodly, že budou přispívat sedmi desetinami procenta svého HDP do fondu na pomoc chudým zemím. Jenže americký program pro pomoc se ztenčil na pouhou desetinu domluvené částky – místo 0,7 procenta HDP na 0,07 procenta HDP – a vznikl deficit 60 miliard. USA ovšem nejsou samy, kdo program této pomoci šidí. Takže do ročního příspěvku, který by měl dohromady činit 175 miliard dolarů, mnoho schází. To ovšem nijak neospravedlňuje americké představitele, kteří nejprve pronášejí mnoho velkých slov o pomoci chudým zemím, a pak toho pro ně moc nedělají.

EURO: Je naděje, že se to zlepší?
SACHS: Je, protože neplnit tuto dohodu je nebezpečné. Nejen pro chudé země, jimž může pomoci každý dolar, ale i pro zahraniční politiku Spojených států. Není tajemstvím, že ve světě panují silné protiamerické nálady. A tak jsem přesvědčen, že naše politika vůči třetímu světu se bude zlepšovat a pomoc zvětšovat. Jenže dá si ještě na čas. Náprava poměrů nebude postupovat tak rychle, jak by měla.

EURO: Kde pomoc nejvíce schází?
SACHS: Vyspělý svět jenom přihlíží tomu, jak ročně umírá šestnáct milionů lidí na nemoci, které lze léčit. A to jen protože v mnoha zemích chybějí i ty nejminimálnější zdravotní služby. Každý den umírá 8000 lidí na choroby, které už v bohatém světě neexistují, protože lidé tu byli včas očkováni. Osm tisíc Afričanů denně podlehne malárii, přitom tento hrůzný osud by mohla odvrátit včas podaná tabletka. I pro AIDS už dnes existuje určitá možnost léčby, přesto na tuto chorobu každý den opouští tento svět jedenáct tisíc lidí.

EURO: Vy ovšem nejste lékař, ale proslulý ekonom. Máte recept? Nemůže současnou situaci vyřešit globalizovaná ekonomika? Nepomůže obnovení mechanismů tržního hospodářství?
SACHS: Nevěřím, že se o to postará globalizace sama o sobě. Nevěřím, že můžeme nadále akumulovat své bohatství a zbytek světa ponechat bez pomoci. Taková cesta nevede k míru na zemi. Jako ekonom vím naprosto jistě, že Afrika a jiná chudá místa nemohou dosáhnout pokroku, pokud budou na běžné nemoci umírat miliony dětí a dospělé bude kosit AIDS. Tady ozdravná funkce trhu nic nezmůže. Svůj recept jsem řekl už na začátku: oddlužení chudých zemí.

EURO: Kdo jsou věřitelé, kteří by se měli vzdát vymáhání dluhů?
SACHS: Stát od státu se to liší, u těch nejchudších to většinou je Světová banka nebo vláda některého bohatého státu, u bohatších rovněž soukromé subjekty. Soukromý sektor v USA a ve Velké Británii však ani nevzal na vědomí zubožení třetího světa. A hlasitě se domáhá svých požadavků. Protože vlády i SB se chovají k návrhům na oddlužení i k účinné pomoci postiženým lidem netečně, vychází to nakonec nastejno.

EURO: Zatímco vy navrhujete oddlužení, MMF stále bazíruje na takzvaném trvale udržitelném dluhu. Co to znamená? Má něco společného s trvale udržitelným rozvojem?
SACHS: Pojem trvale udržitelný dluh oznamuje, že země je schopna splácet dluhy a že kvůli tomu nezkolabuje. Pod pojmem trvale udržitelný rozvoj vnímáme ekonomický růst, který respektuje limity životního prostředí a také nevede ke kolapsu. Přestože v obou případech jde pokaždé o něco jiného, pro nejchudší země platí: pokud není dluh udržitelný, není udržitelného nic, ani životní prostředí.

EURO: Kritici oddlužení argumentují korupcí, která může v chudých zemích za rozkradení půjček a vytváření dluhů. Ale korupce se přece nevyskytuje jen v těchto zemích.
SACHS: Korupce je problémem všude, i v bohatých státech. Je jako infekce, může chytit každého. Pro její potírání je důležitá demokracie. A dobré zákony. Nikdy však nenastane den, kdy budeme moci říci, že korupci jsme vymýtili a už neexistuje.

EURO: Aby Česká republika záhy nemusela taky oddlužovat: co platí o deficitu našeho státního rozpočtu?
SACHS: Bude tím větší, čím pomaleji poroste vaše ekonomika.

EURO: Lze vybřednout z toho, že místo do vzdělání, rozvoje a mládí, tedy do perspektiv, jde velká část prostředků českého rozpočtu na různé sociální pomoci, zejména těm starším?
SACHS: Velkým problémem celé střední Evropy je, že značná část populace je ve vysokém penzijním věku. Náklady na sociální pomoc jsou tedy relativně vysoké. Jiné chudé země světa jsou na tom z tohoto pohledu relativně lépe – mají podstatně mladší populaci. Po celou tu dobu, kdy se v západní Evropě měnil ekonomický systém, byla Česká republika v komunistické pasti. Země západní Evropy mají také vysoký věkový průměr obyvatel, ale jsou bohaté a sociální zajištění jim nedělá potíže.

EURO: Co je příčinou vzrůstající nezaměstnanosti?
SACHS: Příčin může být řada – stejně jako u rostoucího deficitu se nabízí vysvětlení špatným ekonomickým růstem. V mnoha evropských zemích si však můžeme povšimnout kombinace dobré ekonomiky s vysokou nezaměstnaností. Za to může špatný, neflexibilní trh práce. Pro Českou republiku je důležité, aby pokračoval příliv zahraničních investic, které vytvoří nová pracovní místa. Proto je třeba udržovat kurs koruny a náklady práce na takové úrovni, aby vaše ekonomika byla konkurenceschopná a přitahovala investory.

EURO: Co však můžeme očekávat od příchodu dalších a dalších globálních společností? Jsme na tom stejně jako rozvojové země, náš hrubý domácí produkt je menší než obrat jedné takové obří nadnárodní společnosti. Nevymknou se naší kontrole?
SACHS: Politiku vskutku ovlivňují, ale na druhé straně vytvářejí velké bohatství pro všechny, nejen pro sebe. Každá další nadnárodní společnost, která se v zemi usadí, velmi prospěje ekonomice. Nadnárodní společnosti tedy potřebujeme, ale měli bychom je držet pod dohledem a nenechat je kontrolovat politiku. Bude to složité, protože ani stát nemá šanci kontrolovat toky peněz, s nimiž manipuluje nadnárodní společnost. Přitom ve Spojených státech hrají peníze v politice klíčovou roli a doslova manipulují politickým procesem. Mělo by nás však uklidnit, že reálným zdrojem hodnot nadnárodních společností nejsou politické manipulace, ale moderní technologie, které společnosti šíří po celém světě.

EURO: Radíte, že před politickým vlivem nadnárodních společností je dobré mít se na pozoru. Co soudíte o početné skupině jejich odpůrců?
SACHS: Nejsou realističtí. Vystupují i proti jejich pozitivním ekonomickým přínosům.

EURO: Nebezpečím pro světovou ekonomiku jsou ovšem také klimatické změny, způsobené skleníkovým efektem. Domníváte se, že ji mohou významně zasáhnout?
SACHS: Nepochybně to bude zásah velice závažný, ale ještě nevíme jaký. Klimatické vědecké prognózy nejsou dosud zpracovány do takové míry pravděpodobnosti, abychom mohli předpovídat jejich ekonomické důsledky. K extrémním výkyvům počasí dochází sice stále častěji, ale ještě nikdo se neodvážil vyslovit, zda už to je očekávaná změna klimatu, nebo jenom náhoda. První varují pojišťovny – velikost pojistných událostí, způsobených klimatickými vlivy, drasticky roste. Skleníkový efekt hrozí opravdu velkými ekonomickými riziky. Nedostanou-li lidé tento proces pod kontrolu, budou změny ještě vážnější, než naznačují současné modely. Americká vláda předstírá, že to není žádný problém. Velice mě mrzí, že právě má země, která je producentem čtvrtiny celosvětových emisí uhlíku do ovzduší, není schopna přijmout odpovědnost za své chování.

EURO: Zdanění emisí uhlíku by se mělo stát součástí ekologické daňové reformy. Co o tom soudíte?
SACHS: To je další příklad velmi dobrého řešení, které je politováníhodným způsobem zatracováno v mé vlastní zemi. Uhlíkovou daň by země měly zavést co nejdříve, protože by vyvolala rozmach nových šetrných technologií.

EURO: Co by se světovou ekonomikou udělala případná válka v Iráku?
SACHS: Otevřený konflikt by ekonomice velice uškodil. Moderní světová ekonomika stojí na síti globálních ekonomických vztahů, které by válka doslova ochromila. Přímé riziko by konflikt znamenal pro lodní dopravu, zvláště pro přepravu ropy z Blízkého východu. Ještě více by se snížil dva roky trvající pokles přeshraničního toku kapitálu. Úplně by vyschly přímé zahraniční investice do řady rozvojových regionů. Vojenské výdaje by sice mohly vyvolat zvýšenou poptávku, ale ta by byla jen krátkodobá a dotkla by se nejspíše jen USA. Většina zemí by pocítila jen negativní účinky. Nastal by šok trhu s ropou. Podaří-li se naopak riziko válečného konfliktu zažehnat, cena ropy ještě poklesne a na světovou ekonomiku čekají i jiné pozitivní vlivy.