Dřív jsem byl fanfarón

Přes internet prodáme ubytování za čtyřicet milionů měsíčně, říká šéf EuroAgentur

Viliam Sivek (60), majitel a generální ředitel společnosti EuroAgentur Hotels & Travel, obdržel v letošním roce ceny Osobnost cestovního ruchu, Hoteliér roku v kategorii hotelových řetězců, Manažer odvětví cestovního ruchu a Podnikatel roku v oboru služeb. Sivek pochází z velkých podnikatelských rodin první republiky. Jeho dědeček z otcovy strany byl ředitelem čakovického Figara, dědeček z matčiny strany ředitelem Trnavského cukrovaru, tehdy největšího ve střední Evropě. Jeho maminka získala řadu vyznamenání včetně francouzského válečného kříže s palmou a zlatého řádu Slovenského národního povstání, v padesátých letech byla v komunistickém vězení a její rodina jako potomci buržoazie byla vypovězena z Bratislavy do Sudet. O Viliama se v Jablonném nad Orlicí starala babička, na střední školu mu byl vstup odepřen, proto začal pracovat v dolech. Po Stalinově smrti byla jeho maminka propuštěna z vězení a posléze rehabilitována a jemu bylo umožněno vystudovat střední pedagogickou školu. V osmdesátých letech vedl stavbu hotelu Pyramida v Praze na Dlabačově, a poté byl jmenován jeho ředitelem. Zároveň studoval dramaturgii a produkci na AMU. V roce 1988 neprošel komunistickou prověrkou na práci se státním tajemstvím a byl odvolán z funkce. Po změně režimu v listopadu 1989 začal podnikat. Vybudoval síť čtyřiceti hotelů, několika restaurací a incomingové cestovní kanceláře. Letos zároveň řídil hokejovou Spartu, kde hraje jeho syn Michal. Je otcem pěti dětí a mezi jeho záliby patří letectví a plavba na jachtě. Má námořnické kapitánské zkoušky a pilotní průkaz; vlastní šestimístné letadlo Piper 32, které si sám pilotuje.

EURO: Vybavíte si nejlepší nápad v cestovním ruchu, na který jste v posledním roce narazil? Kdo z konkurence vás zaujal? SIVEK: Majitel Easy Group Stelios Haji-Ioanou. Jednali jsme o zastupování jeho značky v České republice a on nám v Londýně ukazoval, jak tam funguje jeho Easy hotel. Má dvaatřicet pokojů, o které se stará jeden zaměstnanec! Třicet pokojů nemá žádné okno, jejich velikost je šest metrů čtverečních i s koupelnou, dominuje jim velká televize na stěně. Připomínají nerozbitnou lodní kajutu. Easy hotely fungují fantasticky, je to skvěle obchodně vymyšlené. Bylo pro mě obrovskou životní školou, co si v Londýně v centru města podnikatel může dovolit a co bude prosperovat. Nesmírně zajímavý je i jeho způsob stanovování cen. Dělá to přesně naopak, než je běžné u cestovních kanceláří a všech ostatních hotelů. Žádné slevy „last minute“, ale naopak jako u naplňování letounů nízkonákladových aerolinek. Kdo chce ubytování na ten den, platí nejvíce - 75 liber -, protože evidentně potřebuje bydlet. Kdo si objedná půl roku předem, platí třeba jen deset liber. Další netradiční způsob zvolil u placení za všechny dodatečné služby kromě postele a koupelny. Chcete si pustit televizi, zaplaťte dalších pět liber. Chcete ručník, zaplaťte libru. Chcete uklidit pokoj, zaplatíte dalších deset liber. O tomto modelu přemýšlím, že bych ho tu měl zavést.

EURO: Vaše hotelová síť stále roste, nyní již provozujete čtyřicet hotelů a začali jste nabízet i frančízu EuroAgentur Hotels & Travel. Už si ji někdo koupil? SIVEK: K tomu, že jsme začali prodávat svoji frančízu, nás vedly vlastní dobré zkušenosti s cizími frančízami, se značkami Ramada a Best Western, které máme již řadu let koupené. A je o ni obrovský zájem. Vybíráme si pečlivě, aby frančízované hotely držely námi požadovanou kvalitu. Zatím naši frančízu získaly hotel Praha na Božím Daru a hotel Terasa ve Frýdku-Místku a intenzivně jednáme s dalšími devíti subjekty.

EURO: Kam až se míníte dále rozvíjet? SIVEK: Uvidíme, jak to půjde. Zatím se nehodlám zastavit. Jestli se moje děti potatily, nemám se čeho obávat. Mám pět potomků a tři z nich pracují ve firmě. Čtvrtý hraje hokej za Spartu a páté je teprve sedm měsíců. Navíc neteř a skorobrácha mi řídí pobočku na Slovensku. Je naděje, že zde jednou vznikne celosvětově významný hráč v hotelovém byznysu. Brzy budeme v první stovce světového žebříčku hotelových řetězců, 104. v pořadí má 43 hotelů. Zatím budujeme sílu v Čechách, kde se soustředíme hlavně na centrum Prahy, i když je v něm nyní z hotelového hlediska obtížná situace. Prvním krůčkem naší další expanze je vstup na Slovensko. V tomto týdnu otevřeme v Bratislavě hotel William, který bude jedním z nejkrásnějších hotelů na Slovensku.

EURO: V čem je v Praze z hotelového hlediska složitá situace? SIVEK: Hoteliéři v Praze se navzájem podrážejí, pražské hotely se někdy chovají jako prostitutky. Vezměte si pětihvězdičkový Hilton, který na jaře prodával pokoj za šedesát eur. Co pak mají nabízet tříhvězdičkové hotely? Praha přece nepotřebuje baťůžkáře, ale byznys klientelu, která si zaplatí luxusní ubytování a dopřeje si drahé služby, bude tu utrácet.

EURO: Patnáct let jste podnikal jako fyzická osoba, teprve před rokem jste živnost převedl na akciovou společnost. Proč? SIVEK: Kvůli daňovému zatížení. Už se mi nechtělo platit třicet milionů korun ročně na dani z příjmu. Stát si neváží živnostníků.

EURO: Podnikání v příjezdovém cestovním ruchu je vždycky spojené se státem. Potřebujete, aby stát pomáhal vytvářel takové podmínky, aby do země zahraniční návštěvníci chtěli jezdit. Turisté tu potom utrácejí peníze nejen ve vašich hotelích. V České republice podle statistik turisté ročně utratí přes čtyři miliardy dolarů, což jsou téměř čtyři procenta HDP. Má na vaše podnikání nějaké dopady současná patová politická situace, současné bezvládí? SIVEK: Od prvního ledna následujícího roku by v průběhu sedmi let Česká republika mohla čerpat až jednadvacet miliard korun na cestovní ruch z fondů Evropské unie. Přitom stále nevíme, jaké budou podmínky pro čerpání těchto prostředků. Zda budou určeny na budování infrastruktury nebo třeba půjdou do marketingu. Nejsou schválena pravidla, podle kterých se o přidělení peněz bude rozhodovat a podle nichž by se pak mohly čerpat. Třeba na Zadově je krásný běžecký areál, ale nejsou tam ani záchody, natož šatny, není si tam ani kde dát svačinu. Bude možné na vybudování této infrastruktury využít peněz z evropských fondů? Jakým procentem bude muset přispět do projektu český podnikatel? Zapadne to do nějakého programu? Asi ano, ale co všechno k takovému projektu bude třeba? Doufám, že teď se na ministerstvu pro místní rozvoj mávne praporem a začne se dělat. Jinak hrozí, že mnoho z těch evropských peněz vůbec nezvládneme vyčerpat. Jiným příkladem, kde by bylo třeba, aby zde byla funkční vláda, je propagace České republiky v zahraničí.

EURO: V čem je problém s propagací České republiky? SIVEK: Zahraniční propagace České republiky se sice v posledních letech zlepšila, proběhla řada kampaní, ale stále je tam ještě třeba udělat velký kus práce. Problémem je, že propagace se tříští mezi česká centra a CzechTourism. Ty prostředky by byly mnohem efektivněji využité, kdyby zahraniční propagaci České republiky jako turistické destinace dělal jen jeden subjekt. Podívejte se na nesmyslný web ministerstva zahraničí www.czech.cz, který má prý propagovat Českou republiku. Jejich návštěvník se tam dočte mnoho nepodstatných informací, například pod záložkou accomodation-ubytování najde učebnici pro druhý ročník hotelové školy o rozdělení hotelů do různých kategorií. Srovnejte to pak s krásnými webovými stránkami CzechTourismu. Obecně vidím, jak dnes je internetová prezentace velmi důležitá, jak rostou objemy hotelových kapacit a zájezdů prodaných přes internet. Potřebovali bychom, aby Česká republika uskutečnila celosvětovou internetovou kampaň. Nikdo se zatím bohužel vážně nezabýval brandingem České republiky, o čemž svědčí nesmyslné bubliny, které mají údajně naši zemi symbolizovat.

EURO: Jak velký objem služeb prodáváte přes internet? SIVEK: Nyní přes internet prodáme ubytování za čtyřicet milionů korun měsíčně. Hodně jsme do internetového prodeje investovali. Na tři kliknutí si u nás objednáte a zaplatíte pokoj, vyjede vám voucher a v tu chvíli se to v naší centrále odečte z dostupné hotelové kapacity. Kromě firemních stránek společnosti EuroAgentur Hotels & Travel jsem teď začal provozovat internetové stránky Hotel-portal.cz a to v různých jazykových mutacích, kterými lákám cizince do České republiky a nabízím jim ubytování.

EURO: A částka vynakládaná ročně na reklamu a marketing v zahraničí? SIVEK: Obecně do zahraniční reklamy, a tím i do propagace České republiky, dáváme značné prostředky. V zahraničních novinách obrovsky investujeme do reklamy. Týdně třeba v Německu oslovuji magazínem jejich pošty šest milionů rodin, kterým sice nabízíme ubytování v našich hotelích, ale hlavně tam propagujeme Prahu, Krkonoše a další regiony České republiky. Nebo jsme pět týdnů byli nepřetržitě v Číně, kde jsme vařili česká jídla a propagovali Českou republiku. Ročně mám stánek na pětadvaceti veletrzích cestovního ruchu. Jenom účast na veletrzích nás stojí deset až patnáct milionů korun.

EURO: Na začátku letošního roku jste se stal navíc ještě prezidentem hokejového klubu Sparta Praha, která nakonec neočekávaně získala mistrovský titul. Dá se hokejový klub řídit jako normální firma? SIVEK: Musí se řídit jako normální firma! Prosadil jsem výrazné organizační změny, významně jsme snížili počet zaměstnanců, vyřešili nájemní vztah s magistrátem hlavního města na halu. Spartu jsem řídil jako svoji firmu, nejen rozumem, ale i srdíčkem. Museli jsme přesvědčit hráče i diváky, že vytváříme novou Spartu. Oběma stranám musí být jasné, že hráči hrají hokej tak, aby bavili diváky.

EURO: Nyní začíná další sezona hokejové extraligy. Jaké má Sparta cíle a jaký rozpočet? SIVEK: Když se mě včera novináři ptali, co je úkolem Sparty pro letošní sezonu, všichni čekali, že řeknu: „Obhájit titul“. Ale tak to není. Základním úkolem Sparty je hrát dobrý hokej, bavit diváky a přežít první kolo play-off. Daleko podstatnější než letošní umístění v tabulce je to, aby se tým konsolidoval, aby se vytvořilo takové jádro, se kterým bude Sparta hrát prim v českém hokeji v letech 2008 až 2011. Rozpočet máme zhruba stejný jako v minulých letech, tedy sto šedesát milionů korun.

EURO: Jsou diváci hlavními „klienty firmy“ Sparta? SIVEK: Jistě, hokej se hraje pro diváky. Například brzy po svém příchodu jsem hráčům vysvětloval, že je bezpodmínečně nutné, aby po vítězném utkání skákali na ledě rybičku. Nechtělo se jim, Martin Chabada mi odpověděl: „Nezlobte se, pane Sivku, ale rybičku jsem neskákal ani jako junior, ani jako žák.“ Vysvětloval jsem jim, že je to nutné, že musejí strhnout diváky, že kvůli divákům se ten hokej hraje. Hodně mi pomohl nejstarší z nich, tehdejší brankář Petr Bříza, který sám rybičku skočil a přesvědčil ostatní kluky, aby ji také skákali. Když zaplněným stadionem zní „To je naše Sparta“, k vítězství už máte jen kousek.

EURO: Jaký je podíl příjmu ze vstupného na celkových příjmech? SIVEK: Pro letošní rok plánujeme, že z příjmů ze vstupného pokryjeme sedm procent rozpočtu. Loni se nám sice nakonec podařilo dostat se až na deset procent, když na zápasy play-off chodilo deset až třináct tisíc lidí, ale v půli loňské sezony jsme byli na dvou a půl tisících diváků na zápas. Chceme tedy zůstat při zemi. Skromnost a pokoru považuji v podnikání za strašně důležité, a v plánu počítáme s průměrnou návštěvností pět a půl tisíce diváků na zápas.

EURO: Jsou hráči zainteresovaní na tom, kolik bude chodit diváků? SIVEK: Nijak nebyli, nenapadlo nás to. Je to ale strašně zajímavá idea, hodně se nad tím zamyslím. Možná by to stálo za zkoušku.

EURO: Čím se vám podařilo přesvědčit diváky, že loni v únoru zase začali chodit na Spartu? SIVEK: Když chcete, aby vaše okolí chytlo, sám musíte hořet. Sám jsem tehdy měl problémy s nohou, ale přesto jsem chodil do fanklubu se sparťanskou šálou. Skákal jsem tam mezi fanklubáky, i když mě noha strašně bolela, ale kdo neskáče, není sparťan. A lidi to vzali, viděli, že Sparta má vedení, které hokejem žije, které chce změnit její image. Začali jsme s hráči chodit do nemocnic a do škol. Začali jsme dávat peníze na nemocné děti, spolupracovali jsme s dětskými domovy. A mašina najednou chytla. Na letošní sezonu máme prodáno o dvacet procent víc permanentek než loni, počet členů fanklubu vzrostl od letošního dubna na dvojnásobek. V hale jsme připravili dětský koutek, bude to nejmodernější dětský koutek v České republice a jediný na sportovním stadionu. Budou tam mraky hraček, ale i playstation, děti budou pod odborným dohledem, budou si hrát a soutěžit. Tatínkové mohou brát děti s sebou a když už budou v hale, už mají k tomu hokeji velmi blízko.

EURO: Vraťme se k rozpočtu. Když ze vstupného vyberete jen sedm procent, musíte pak zbytek získat od sponzorů? SIVEK: Naprostou většinu ano. Nechtěl bych být v roli obchodního ředitele Černého, který musí ty peníze sehnat. Také je ale třeba dodat, že něco dávají i akcionáři, zejména největší z nich, pan Charouz.

EURO: Sparta tedy není klasický podnik, když akcionáři, místo aby čekali zisk, do ní sami peníze ještě dávají? SIVEK: To máte pravdu. Sparta není klasický podnik. Být spolumajitelem Sparty znamená být jejím velkým fandou. Ostatně ani já jsem nebyl klasickým ředitelem, spíše Mirkem Dušínem, za práci pro Spartu jsem si nevzal ani korunu. Všichni to věděli a možná proto mi i víc věřili. Navíc mě neměli akcionáři ničím zavázaného, takže jsem měl velkou svobodu. Když vás zaměstnavatel platí, nemůžete si tolik vyskakovat, jako když pracujete zadarmo. Ale vážně… Akcionářů Sparty si pro jejich velké fandovství opravdu vážím a naše vztahy jsou velmi dobré.

EURO: Kolik dostáváte od dvou největších sponzorů? SIVEK: Od společností Siemens, kterou hráči nosí na srdci, a od společnosti T-Mobile, jejíž jméno nese hala, získáme dohromady téměř čtvrtinu našeho rozpočtu.

EURO: Hokej a fotbal jsou dva nejpopulárnější sporty u nás a tím druhým jmenovaným v posledních letech cloumají korupční aféry. Jak je to v hokeji? Jsou v něm také tak časté případy uplacených sudích? SIVEK: Hokejové hnutí zatím sice nebylo s žádnou aférou s uplacenými rozhodčími konfrontováno, ale korupce jistě visí jako černý mrak i nad hokejem, stejně jako nad celou naší společností. Výkony rozhodčích jsou někdy vskutku diskutabilní. Nejsem schopen korupci hokejových rozhodčích doložit, nicméně to, co jsem viděl v mnoha utkáních, jí nasvědčovalo. Jezdím na hokej dvacet let, umím to posoudit. Dříve jsem byl takový fanfarón, že jsem na dětském turnaji vyskočil na hrazení a rozhodčího dvěma pořádnými údery svrchu zatloukl do ledu. To bylo na stadionu Kobra Praha, když tam jako malý hrál můj syn. Hned druhý den se na stadionu objevil nápis: „Sivkovi a cikánům vstup zakázán“.