Dlouhý, široký a tajný - Euro.cz

Přihlášení

Dlouhý, široký a tajný

, Jan Štětka,
Dlouhý, široký a tajný
Zdroj: Euro.cz

Flirt s Paroubkem a Filipem stál Kalouska předsednické křeslo

Byla to jen otázka času. Už před třemi týdny zdroje týdeníku EURO varovaly, že kdyby se Mirek Topolánek rychle nedomluvil s Jiřím Paroubkem, jsou bezprizorní lidovci a zelení připraveni pomoci ČSSD utvořit levostředovou vládu (EURO 33-34/2006). Víc než samotný krach jednání ČSSD a ODS proto minulý čtvrtek (24. srpna) překvapila blesková shoda šéfů sociálních a křesťanských demokratů. Co si Paroubek nedokázal vydupat u silnějších občanských demokratů ani za tři měsíce, to si zajistil u oslabeného pravicového antikomunisty Miroslava Kalouska během několika hodin. Ten se smířil i s tím, že koalice ČSSD/KDU-ČSL bude coby menšinová zcela odkázána na podporu komunistů. Navíc opoziční ODS by spolu se zelenými disponovala stejným počtem 87 hlasů jako koalice (81 ODS, 6 zelení / 74 ČSSD, 13 KDU-ČSL), takže KSČM vedená Vojtěchem „Falmerem“ Filipem by byla ukázkovým jazýčkem na vahách. „Když jde o život, používají se mimořádné prostředky,“ odůvodnil svůj obrat o sto osmdesát stupňů Kalousek s tím, že ústupek vyměnil s ČSSD za znovuzavedení čistě poměrného volebního systému, výhodného pro malé strany.
Jenže odvážný flirt lidoveckého předsedy trval pouhé dva dny. Odpor členů strany v regionech byl tak silný, že celostátní výbor KDU-ČSL už v pátek námluvy s ČSSD rázně stopnul. Kalousek, viditelně otráven postojem kolegů, ihned rezignoval na předsednickou funkci.

Topolánek odstřelený a vzkříšený.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se vládní jednání vrací do starých kolejí. Pověřen sestavením vlády je beztak Topolánek, který už oznámil, že se konce tohoto týdne vydá na Hrad s ministerskými nominacemi. Formálně se ani nepozná, že tým „B“ čili Paroubek a Kalousek zanikl. Jenže Hrad může mít z krachu zamotanou hlavu. Dvojkoaliční akce mohla být součástí nedávno domluveného „historického kompromisu“. Teď ale nebude ani polopolitická menšinová vláda chystaná ODS, ani záloha Topolánkovy přechodné vlády, narychlo tvořené po čtvrtečním Paroubkově čelem vzad. Nechá prezident Topolánka shánět pro přechodný kabinet dál podporu, nebo nakonec pověří dokončením prvního pokusu o sestavení vlády někoho jiného z řad občanských demokratů? Bohuslav Sobotka již vyloučil podporu menšinové vlády ze strany ČSSD.

Rozděl a panuj.

Paroubkův plán byl chytrý. Aby šéf ČSSD mohl provést vyjednávací obrat, musel nejdříve odlákat obě menší strany od ODS a vítěze voleb dostat do izolace. To se povedlo hlavně pomocí schůzek Paroubka a Topolánka mezi čtyřma očima, které zasely do řad lidovců a zelených nedůvěru. Před třemi týdny Topolánek po jedné takové návštěvě Paroubka v Kramářově vile odpískal trojkoalici, minulou středu zase připustil oranžové náměstky na ministerstvech a změnu volebního systému. Kalousek i Bursík pak postupně vymezovali své strany jako opoziční, které dávají ruce pryč od chystané dohody Topolánek – Paroubek.
Zdroj týdeníku EURO uvedl, že Paroubek přitom nabízel vyjednavačům ODS písemnou záruku, že během jejich dvoustranných rozhovorů nebudou sociální demokraté jednat s nikým jiným. Topolánkovo vedení však údajně písemné stvrzení exkluzivity velkoryse odmítlo. Sondáže mezi Paroubkem a Kalouskem tak mohly nerušeně probíhat.

Dilema zelených.

Kalouskova hra vabank zatočila hlavu Straně zelených. Zelení sice tvrdili, že by nepodpořili kabinet ČSSD/KDU-ČSL vydržovaný komunisty, zároveň ale – až do pátečního podvečera – nebylo v jejich zájmu pomoci na svět chystané přechodné vládě Mirka Topolánka. Předčasné volby, které by se konaly do jednoho roku, by totiž nemusely být pro Stranu zelených tak výhodné, jako kdyby se konaly až po obnovení čistě poměrného volebního systému, což měla být dle Kalouska priorita jeho menšinového paktu s ČSSD. Dilema Bursíkovy strany bylo značné. Oranžovo-černo-rudé koalici by se bývaly hodily její hlasy k vyslovení důvěry ve sněmovně, jinak by při rovnosti sil bloků ČSSD/KDU-ČSL a ODS/SZ nestačil pouhý odchod komunistů ze sálu, ale nutná by byla aktivní podpora alespoň jednoho Filipova poslance. Na druhou stranu sázka na opoziční roli může zeleným do budoucna jen prospět, protože se stanou alternativou ke komunistům. Čas zeleným sám ukázal, že se jejich zdrženlivost vůči Paroubkovu plánu vyplatila.

Defenzivní čtyřletka.

Obrysy kabinetu ČSSD/KDU-ČSL začínaly být zajímavé. Dalo se dokonce spekulovat o tom, zda prezident Klaus nechce do jeho čela místo Paroubka jmenovat Kalouska, čímž by ovšem úplně postavil na hlavu volební výsledky. Chystaná vláda měla lpět na úplném čtyřletém mandátu, protože v předčasných volbách by si sociální i křesťanští demokraté pravděpodobně spíše pohoršili. K úvaze ale zůstávalo, jak by se zachovali komunisté. K předčasným volbám mohli tlačit dvojkoalici právě oni, pokud chtěli využít povolební otrávenosti lidí. Koneckonců něčím by dvojkoalice komunistům za podporu zaplatit musela, jinak se KSČM mohla na předčasných volbách dohodnout s Topolánkem. Není vyloučeno, že teď chvíle této dohody nastala. K ČSSD i k lidovcům bude ODS hledat cestu zpět asi těžko.

Kalouskova sebevražda.

Kompenzací lidovecké odvahy jít do holportu s komunisty měl být neobvykle vysoký počet ministerstev pro menšího z koaličních partnerů, prý až třetina. Paroubek ještě v pátek z Vídně vzkázal, že lidovci mohou počítat s ministerstvem vnitra a resortem zdravotnictví. Zdála se to být podpora Miroslava Kalouska ve vnitrostranické debatě, protože jeho rival a předchůdce v předsednické funkci Cyril Svoboda v roce 2002 pro stranu získal „jen“ tři vládní křesla. Jenže tak snadné to Kalousek neměl. Už v pátek dopoledne předsedu a celé vedení strany vyzvali k rezignaci brněnští a zlínští lidovci. Z regionů se ozvala tvrdá kritika úkroku ke komunistům, veletoč odmítli například poslanec Tomáš Kvapil, senátor Jiří Stodůlka i poslankyně a nedávná kandidátka na ministryni kultury Michaela Šojdrová.
Už už to také vypadalo, že Paroubek jen nastražil na lidovce past a po pár dnech od projektu sám ustoupí. Taková pomsta sociálních demokratů za Stanislava Grosse by byla skutečně sladká, Kalousek i lidovci by byli v případě souhlasu s projektem dokonale znemožněni. Naštěstí si to lidovecká základna včas uvědomila a spolupráci s ČSSD (a KSČM) včas vypověděla. Dříve, než by to v pondělí 28.srpna zřejmě učinila celostátní konference KDU-ČSL.

Společný jmenovatel: volby.

Tabu však přesto bylo v minulých dnech prolomeno a klíčovým hráčem české scény se stali komunisté. Na jejich podporu nespoléhal jen Paroubek s Kalouskem, ale už i Topolánek. Vznik stosedmičkové koalice ODS/KSČM je dále nereálný. Ve společném zájmu obou stran jsou ale předčasné volby. ODS, které zbývá na vyjednávání o své vládě více než měsíc času, může ještě uspět. Zvláště kdyby prezident pověřil pokračováním v prvním pokusu o sestavení vlády místo Topolánka jiného občanského demokrata. Kalousek na antikomunismu založil volební kampaň KDU-ČSL, proto má jeho nucená rezignace smysl jako důsledek kroku mimo předvolební sliby. U jiných stran to však tak vyostřeně fungovat nebude. Hra je teď zcela otevřená.
Zdá se, že kalouskovsko-paroubkovská koalice byla narýsována za asistence prezidenta Klause. Zatímco Topolánkovo úsilí o přechodnou vládu do voleb na jaře 2007 znamenalo, že řešení nezahrne prezidentskou volbu v únoru 2008, čtyřletý mandát vlády ČSSD a KDU-ČSL mohl se znovuzvolením Klause v roce 2008 počítat. Klaus prezidentství, Paroubek vládu, Kalousek ministry, Topolánek z kola ven: takový mohl být půdorys nedávno dohodnutého „historického kompromisu“. Pokud ano, je nyní v troskách.

Budoucnost ODS.

Velkou neznámou teď není jen budoucnost lidovců, kde se po Kalouskovi nerýsuje žádný výrazný nový lídr, ale také vývoj v ODS. Vypadalo to, že Topolánek je mrtvý muž, ale strážný anděl jakoby chránil jeho bezelstnou duši. Předseda ODS sice ztratil významného spojence a stratéga Kalouska, ustál však vnitrostranické pochybnosti o své kompetenci sestavovat vládu. Naopak ODS může získat bezprecedentní zradou KDU-ČSL a principiální, otevřenou politikou nové sympatizanty. To je významný faktor, nahrávající ji před nyní již téměř jistými předčasnými volbami. „Za to, že jsme čelili snaze Paroubka podrazit lidovce, teď lidovci podrazili nás,“ oprášil antilidoveckou zatrpklost už ve čtvrtek (24. srpna) v noci po jednání výkonné rady ODS místopředseda Ivan Langer.
Jisté roztrpčení členské základny ODS z fraškovitého jednání s ČSSD je pryč. „Nesouhlasíme, jak vedení strany v jednáních se sociálními demokraty stále ustupuje. Hranice toho, kam až jsou ochotni zajít, se stále posouvá do područí ČSSD,“ stálo například v elektronickém dopise, který ještě minulou středu napsali tři řadoví členové ODS a rozeslali na regionální kanceláře své strany. Kolportováním hrozilo, že se ze sněhové kuličky rázem stane lavina, která způsobí svolání mimořádného kongresu a třeba i pád Topolánka. To je teď pasé. „Jsem velmi zvědavý, kdy Mirkovi Topolánkovi a vedení ODS konečně dojde, že s Jiřím Paroubkem se solidně domluvit nelze,“ napsal minulou středu ve svém internetovém glosáři bývalý vlivný politik ODS Miroslav Macek. „Existuje jediné řešení: kopnout ho do zadku a říct, že o takovou vládu není zájem,“ uvedl Macek.
I když Topolánka ve zmíněném úkonu předběhl Paroubek, Kalouskův nepovedený vabank připravil šéfovi ČSSD takovou blamáž, že otisk boty na Topolánkových kalhotách ztratil význam.
Ve své rezignační řeči měl Kalousek v jednom pravdu. Další sofistikované cesty z povolebního patu už nejsou. Všechny strany by měly zklidnit vášně a začít uvažovat o nových volbách.

Diskuze