Divokým Východostánem (9): Špína a hřích v Teheránu

17. října 2013, 18:11 - Saša Blau
17. října 2013, 18:11

Sex před svatbou a alkohol? V Teheránu ano

V Teheránu je bazaar a paláce jako v každém íránském městě, ale nejsou to památky, co je na téhle megalopoli to zajímavé. Na Teheránu se mi líbí že kdykoli vykročím ze dveří na ulici, nevím, co mě čeká. Může se stát cokoli. Během procházky se na ulici nebo v kavárně seznámím s neznámými lidmi, kteří mě pozvou k sobě domů na večeři, pijeme spolu domácí víno, které je v Íránu zakázané, bavíme se otevřeně o politice i o sexu. Do hostelu se vracím pozdě v noci s pocitem, že jsem zažil něco výjimečného. Během noci je Teherán jiný svět. O půlnoci jsou ulice města, kde je přes den nepřetržitá zácpa, vymetené a konečně nastane ticho. O nočním životě v barech nebo diskotékách si Íránci mohou nechat jen zdát, taková dekadentní zábava je zakázaná od pádu šáha a nastolení teokracie. Teherán chodí brzy spát a brzy vstává, v šest, sedm už se z ulic zase ozývá vrčení motorek.

V Teheránu žije přes dvacet milionů lidí

Jeden večer mám schůzku s Azadeh, mladou novinářkou. Pořizuje se mnou rozhovor pro agenturu, ve které pracuje. Zajímá jí, co si myslím o Íránu. Bavíme se také o revoluci. Její otec je ateista a zamlada byl komunista a revoluci proti šáhovi podporoval. Jenže stát kleriků, který přišel po šáhovi, se mu nelíbí o nic víc. Víc než o politice se ale bavíme o normálním životě. Azadeh bydlí sama, ale dříve bydlela se spolubydlící. Bydlet se svým přítelem prý nemůže, dokud nejsou manželé. Jinak ale říká, že mladí Teheráňané spolu spí i před svatbou, jen se o tom příliš nemluví. Facebook je také oficiálně zakázaný, ale v každé internetové kavárně ho mají odblokovaný. Stejně je to s alkoholem: v obchodě ho neseženete, ale doma ho pije řada lidí. „V Íránu je spousta věcí jen naoko,“ říká Azadeh. Kromě domácích vín a piva se dá na černém trhu koupit vodka, arak a whisky. Kvalita destilátů je ale různá. Značkový alkohol z dovozu je možné koupit také, je ale velice drahý.

Sen mladých Íránců: doktorát v USA

Jiný večer jdu na večeři do rodiny Rezy, syna bohatého stavitele. Bydlí v severním Teheránu a patří k liberálním, dobře situovaným Íráncům. Pijeme víno a prohlížíme si rodinná fotoalba. Na předrevolučních fotkách vidím Rezovu matku v plavkách jak s úsměvem pózuje před objektivem, po revoluci už má přes hlavu šátek. Po večeři hrajeme pantomimu, oblíbenou hru mezi místními lidmi. Největší úspěch sklidí pantomima předvádějící bývalého prezidenta Mahmúda Ahmedínežáda, jak gestikuluje v televizi. Stačí jedno gesto a všichni vědí o koho jde a propuknou ve výbuch smíchu. Podobný úspěch mají i imámové. Ali Reza i jeho přátelé se právě připravují na zkoušku TOEFL. Jejich plán je vycestovat z Íránu a studovat doktorát na americké univerzitě. Stejný sen má i Azadeh a skoro každý mladý vzdělaný člověk, kterého jsem v Íránu potkal. „Nejlepší zaměstnání v Íránu je PhD,“ shrnul pocit současné generace jeden kluk, kterého jsem potkal.

Památky v Persepoli

Během svého pobytu v Íránu navštívím hodně úžasných míst. Projdu se v ruinách Persepole, po náměstí Imámů v Esfahanu, které je pro Íránce zhruba tím, čím je pro nás Karlův most. Nejraději ale budu vzpomínat na Teherán, špinavý a hlučný, s jeho parky a kavárnami, s vynikajícím kebabem a ovocnými koktejly na každé rohu. A hlavně těmi náhodnými setkáními, ze kterých se vyklubou několikahodinové debaty.

Návštěvu Íránu bych doporučil každému. Pokud nejste blonďatá dívka, která cestuje sama, v Íránu se budete cítit bezpečně. Budete možná nuceni přehodnotit svůj dosavadní pohled na pohostinnost. Je otázka, jak dlouho tento stav vydrží: nyní je turistů v Íránu málo a lidé je milují. Vydrží ta pohostinnost, až bude turistů přijíždet desetkrát víc? Pamatuji si, že mí rodiče po pádu železné opony také zvali cizince ze Západu na večeři…

Po měsíci v této pozoruhodné zemi opouštím Írán a mířím dál na východ. Noční vlak mě doveze do Mashhadu, odkud se autobusem a nakonec taxíkem dopravím do pustých hor na íránsko-turkmenské hranici. Je tady pusto a chladno, obloha je šedá a fouká studený vítr. Zdá se, že léto definitivně skončilo. Šedou atmosféru ještě podtrhují tváře turkmenských celníků ve vojenských uniformách, kteří se tváří sveřepě a zle. Mám trochu pocit, jako bych se vracel do Ruska.


Utekly vám předchozí díly pouti reportéra E15 na Dálný východ?

V íránském plážovém resortu (8)

Černá zahrada Náhorní Karabach (7)

Noční život v Jerevanu (6)

Zničující pohostinnost (5)

Přes Čečensko do Gruzie (4)

Umělý sníh v Soči (3)

Město hrdinů (2)

Z Prahy do Oděsy (1)


Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Jak na pohledávky dlužníků před uplatněním u soudu?
Podmínky zájezdu cestovka nesplnila. Dostanete peníze zpět?
Kdy je majitel nemovitosti povinen předložit energetický průkaz budovy?
Víte, že vdovský důchod se často pobírá jenom rok?
Kdo vlastní české pivovary?
Auta
Harley-Davidson FXDR 114 je chlapácký cruiser s chutí na…
Škoda vyrobila od roku 2009 milion SUV. Nejpočetnější je Yeti
Poslední „žabotlam“ dojezdil a v muzeu ho hned poničil vandal
Sportovní off-road Ford Ranger Raptor dostal bi-turbo diesel a míří do Evropy
5 druhů nejhorších a nejotravnějších řidičů: Jste jedním z nich?
Technologie
Windows 10 Insider Preview build 17744: systém může spadnout při odhlašování
Už i LG chystá revoluční MicroLED. Obří TV možná ukáže už za týden
Vyšel Total Commander 9.21. Autor stále přidává drobnosti
AMD Ryzen 7 2700: vyplatí se zvolit levnější alternativu? (uživatelská recenze)
Když přestanou zařízení s Windows (Phone) 8/8.1 přijímat aktualizace aplikací?
Hry pro příležitostné hráče