Diktát automobilů - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Diktát automobilů

, Čestmír Klos,
Diktát automobilů

Projekty zklidňování provozu v obcích jsou v Česku výjimkou

Zrovnoprávnění chodců, které přinesl nový dopravní zákon, se míjí účinkem. Na přechodech umírá čtyřikrát více pěších než před jeho přijetím. Hlavní příčinou je zastaralá norma pro výstavbu komunikací, která nedělá rozdíl mezi silnicemi ve volné krajině a silničními průtahy obcemi. Jsou stejně široké a stejně rychlé. V Česku stále existují přechody přes čtyři jízdní pruhy, které jsou pro chodce, přesvědčené o nově nabyté absolutní přednosti, doslova vražedným prostředím.
Komunikace jsou morálně zastaralé. Chybí jim bezpečnostní prvky zkracující cestu chodce přes vozovku a včas varující řidiče na přechod. Pavel Skládaný z brněnského Centra dopravního výzkumu upozorňuje na vážnou chybu: komunikace většinou vůbec nerespektují funkce a aktivity v jejich okolí. Jsou koncipovány tak, aby provedly auta co nejrychleji obcí. Není divu, že to tak vnímají i řidiči a mnohdy obcemi projíždějí téměř stejně rychle jako mimo ně, bez ohledu na přikázanou rychlost.
Novému zákonu o provozu na pozemních komunikacích měla předcházet moderní technická norma, která by zásadním způsobem pozměnila pravidla výstavby silnic v obcích. Přechody by měly mít povinná bezpečnostní opatření včetně stavebních. Chce-li si však nějaká obec něco podobného zbudovat, musí si nejprve vyžádat výjimku z prehistorické normy.

Investice do pohody.

Financování zklidněných zón podél silničních průjezdů si všude v Evropě hradí obce. Stát platí vozovku a zařízení s ní bezprostředně spojená – obce budují podél silnic na svém území zelené pásy, které mají po straně k silnici parkovací zákoutí, po druhé straně cyklistickou stezku, oddělenou další zelení od chodníku. Pěkně širokého, aby umožnil setkávání sousedů. To je hlavním smyslem: zbavit nadvlády řítící se automobily a umožnit v obcích normální sousedský život. Prostory pro zeleň, cyklisty a chodce se nezískávají na úkor okolních domů, jako tomu bývalo při rozšiřování silnic. Ale naopak, na úkor příliš široké silnice. Místo osmapůlmetrové vozovky stačí pro pomalejší jízdu i širokých nákladních automobilů a autobusů šíře šest a půl metru. Zbylé dva metry využívá projekt zklidňování. Právě tak tomu je ve většině dolnorakouských vísek. V Česku výjimečně a většinou jen velice nesměle – na příklad v Krmelíně.
Obcí prochází veškerá doprava z Ostravy do Příbora, Brna, Prahy… Přejít silnici bylo o život. A až se to jednou málem stalo. Když auto porazilo školačku i doprovázející babičku, rozhodla se obec investovat dva miliony do přechodu a zužujících ostrůvků. Lidé se cítí mnohem bezpečněji. Ale je to jen díl zklidňujícího projektu, navrženého pro celou obec, na jehož uskutečnění zatím scházejí peníze.
Zúžení komunikace vyjde na 2000 korun na metr čtvereční, směrové vychýlení jednoho jízdního pruhu stojí 100 tisíc korun. Podmínkou dobré funkce takovýchto zařízení je i samostatné osvětlení, které nelze pořídit pod 30 tisíc korun. K tomu je třeba připočítat 5000 korun za dopravní značení. Účelem je ovšem zklidnění celého průjezdu obcí, na něž se v Česku – na rozdíl od Rakouska, které je výkladní skříní různých nápaditých řešení – dosud žádná města ani vesnice nezmohly.
Kde to však funguje, stávají se centra měst a vesniček mnohem přitažlivějšími místy nejen pro jejich obyvatele, ale i pro turisty. Ale ani řidiči nepřijdou zkrátka. Přiměřenou rychlostí jedoucí automobily přestávají být postrachem a méně hlučí. I když se průjezd obcí mírně prodlouží, nevytvářejí se zácpy a doprava je plynulejší.

Boháči milují rychlost.

To, že na zklidňování dopravy nejsou v České republice prostředky, považuje Pavel Skládaný za výmluvu. Je přesvědčen, že zavádění osvědčených evropských prvků brání především úřednické bariéry a nedostatek know-how. „Chováme se, jako by Česko bylo nejbohatším státem v Evropě,“ říká Skládaný. „Zatímco Němcům stačí šířka obyčejné dvoupruhové vozovky mezi obrubníky 6,5 metru, Rakušanům někde dokonce 5,6 metru, naše projektová norma vyžaduje osm metrů. Při ceně metru čtverečního vozovky okolo 2000 korun lze snadno spočítat, že na jediném kilometru komunikace ve srovnání s Němci zbytečně vynakládáme tři miliony korun navíc! A jsme přitom poplatní myšlenkovým schématům o rychlém průjezdu, které Západ opustil už v 70. letech,“ vysvětluje.
Je zřejmé, že zbytečně široká silnice pobízí k vyšší rychlosti jízdy, je méně bezpečná a zabírá cennou městskou plochu na úkor dalších funkcí – cyklistických stezek, chodníků a zeleně. „Není umění stavět komunikace pobízející k vysokým rychlostem – a pak na nich řidiče stíhat a pokutovat. Za umění se považuje citlivý návrh, který motivuje řidiče ke správnému chování i bez hrozby represe. Práce policie by neměla kompenzovat špatnou práci projektanta či dopravního inženýra,“ komentuje to Skládaný.
Neochota českých úředníků podpořit zklidňování dopravy je jednou z příčin, proč má Česká republika největší nehodovost ze všech států OECD. Zatímco nehody chodců na přechodech ve státech, které zklidnily dopravu v obcích, klesají, v Česku je tomu naopak. Počet mrtvých na přechodech stoupl z roku na rok (2000 – 2001) ze sedmi na 30 (429 procent), těžkých zranění přibylo ze 131 na 210 (160 procent) a celkově se v roce 2001 na přechodech stalo 938 nehod, dvakrát více než v roce 2000. Loňský rok změnu k horšímu potrvdil, počet obětí se zvýšil o dvě, těžce zraněných chodců na 234.
Policie ČR v roce 2001 vyšetřovala 185 664 nehod, při nichž přišlo o život 1334 lidí a 5378 bylo těžce zraněno. Policisté odhadují, že vznikla hmotná škoda za 8,24 miliardy korun. Po započítání ztrát na lidských životech, nákladů na lékařskou péči a skutečně zjištěných hmotných škod Českou asociací pojišťoven vzrostlo toto číslo až na 47 miliard.

Okružní vášeň.

Alespoň jeden prvek z nesčetného výčtu variant zklidňování dopravy se u nás uplatňuje – malé jednopruhové
okružní křižovatky. Vykazují pravý opak rostoucích předchozích statistik, protože nehodovost vůči předchozímu klasickému uspořádání křižovatek prudce poklesla a nehody bývají méně vážné.
Michal Švanda z Brněnských komunikací uvedl, že investice do nenáročné okružní křižovatky poskládané z prefabrikátů se mohou vrátit takřka za rok. Na rušné brněnské křižovatce Holcovy a Hviezdoslavovy ulice docházelo k jedenácti až dvanácti nehodám ročně s celkovou škodou odhadovanou policisty na 700 až 800 tisíc korun. Po vybudování kruhového objezdu se na ní staly již jen dvě havárie, škoda nepřekročila 35 tisíc korun. Náklady na přestavbu této brněnské křižovatky byly 900 tisíc korun.
Dolnorakouský projektant a propagátor okružních křižovatek Josef Mitsch uvádí návratnost dvouletou, a to si v Dolních Rakousích stavějí i náročné stavby, s fontánkami a uměleckými díly uprostřed. Na deseti dolnorakouských křižovatkách poklesl průměrný počet nehod z devatenácti na šest a ještě progresivnější byl úbytek zraněných – z 29 na sedm. Náklady na opravy poklesly třináctkrát.

Ležící policajti.

Kromě okružních křižovatek jsme v Česku objevili nanejvýš „ležící policajty“, pro řidiče nepříjemné retardéry z gumových segmentů, které sice každého řidiče donutí přibrzdit před školou či před přechodem, ale zároveň mu zvýší adrenalin. Projekty zklidňování dopravy znají mnoho jiných způsobů, jak přirozeným způsobem navést řidiče ke zpomalení jízdy, bez šikanování a bez pokut. K poučné exkurzi do dolnorakouských obcí není třeba žádná vstupenka, úpravy jsou všude a stačí se dívat. K tomu, abychom s potřebnými úpravami pohnuli i v Česku, je třeba si uvědomit, že smyslem zklidňování dopravy je poskytnout komunikaci nejen jízdě automobilů, ale i pěší chůzi, cyklistům, parkování, zásobování, společenským funkcím.

Ohodnoťte tento článek
Diskuze