Dějství druhé - Euro.cz

Přihlášení

Dějství druhé

, Jan Štětka,
Dějství druhé
Zdroj: Euro.cz

Sveze se někdo z lidovců s Paroubkem a s komunisty k moci?

Prudkým čelním nárazem do levicového monolitu skončila minulé úterý jak měsíční vláda Mirka Topolánka, tak zřejmě celý jeho čtyřletý vládní sen. Možnost, že by dosavadní předseda ODS dostal od Václava Klause druhou šanci řídit kabinet, je minimální. Kdyby snad byl znovu pověřen jeho sestavením, tak podle signálů prosakujících z Hradu jen pod podmínkou, že premiérem bude někdo jiný, méně kontroverzní. Kromě toho, že v prezidentově zájmu zůstává varianta velké koalice, skýtající dohodu o příštím prezidentském mandátu, nebo že zřejmě nastal čas pro úřednický překlenovací kabinet do předčasných voleb, se však začala rýsovat i většinová podpora pro Jiřího Paroubka. S nabídkami přišli vedle komunistů i lidovci.

Svobodovy pokusné balonky.

Opatrné kroužení Libora Ambrozka nebo Cyrila Svobody kolem varianty menšinového kabinetu ČSSD podporovaného KSČM a podmíněně i KDU-ČSL vnáší jasno do kotrmelce, který před půldruhým měsícem udělal Miroslav Kalousek. Levici nakloněný Svoboda a někteří jeho kolegové z vedení strany už tehdy Paroubkovi nadbíhali, ale propravicový Kalousek je doběhl a trumfl. Sám bleskově dojednal s šéfem ČSSD pro svou stranu maximum koaličních výhod (mimo jiné šest ministerstev či ratifikaci smlouvy s Vatikánem), i když po vzbouření členské základny musel rezignovat. Výsledek však stál za to: celostátní konference lidovců odhlasovala, že strana „nebude účastna ve vládě, která by se opírala o hlasy komunistů ani takovou vládu nebude tolerovat, ani jakkoli podporovat“. A právě toto usnesení teď překáží některým lidoveckým zájemcům o „soft“ podporu Paroubka, to jest bez přímé účasti KDU-ČSL ve vládě. Revokovat je doporučoval podle médií Cyril Svoboda a vyvolal tím novou bouři odporu. Ve čtvrtek se kvůli němu sešlo dokonce vedení strany a krajští šéfové. A hle: Svoboda vycouval s tím, že šlo o špatnou citaci. Podíl na vládě opřené o komunisty údajně nikdy nechtěl a nechce. Tím Svoboda sice trefně shazuje Kalouska, ale svou eventuální podporu menšinové vládě ČSSD bez přímé účasti své strany opět nevylučuje. Aby lidovecká schizofrenie neměla konce, předsednictvo KDU-ČSL pro jistotu vyzvalo třináct svých poslanců, aby podpisem stvrdili, že „protikomunistické usnesení“ budou dodržovat. Kdo nepodepíše, bude tlačen k rezignaci na poslanecký mandát. Což je prý projev důvěry a nikoli nedůvěry k poslancům, nasadil nečitelné stranické politice korunu úřadující místopředseda Jan Kasal.
Svobodova nucená čtvrteční zpátečka není jen komplikací pro Paroubka, který už začal směrem k drolícím se lidovcům tokat, ale i pro rodící se triumvirát Cyrila Svobody, jihomoravského hejtmana Stanislava Juránka a vsetínského starosty Jiřího Čunka. Ti totiž chtějí na brněnském prosincovém sjezdu strany svést boj o předsednictví s blokem Kalouskových pohrobků.

Levice versus pravice 99:96.

Opticky to sice vypadá, že část lidoveckého vedení je pro spolupráci s Paroubkem (takzvané Svobodovo křídlo) a část proti (Kalouskovo křídlo). Skutečnost je však prozaičtější. Podle zdroje týdeníku EURO blízkého svobodovskému křídlu nejde ani tak o to, zda KDU-ČSL skončí v Paroubkově objetí, jako spíš o to, které křídlo nakonec přivede chřadnoucí stranu do jakékoli vlády. Autentickou alergii na komunisty má pouze část členské základny a rozhádané skupinky vedení ji používají proti sobě. „Jediná chyby byla, že Kalousek proti komunistům tolik brojil, v létě už totiž byla ve hře i podpora Paroubkovy menšinové vlády bez naší účasti, přičemž bychom jí mohli vymezit programový koridor,“ uvedl zmíněný zdroj. S vnitrostranickým bojem o vliv na politiku strany souvisí zřejmě i schizofrenický čin tří spřátelených lidoveckých poslanců Miroslava Kalouska, Libora Ambrozka a Ladislava Šustra, kteří odmítli dát důvěru Topolánkově vládě a jejímu de facto trojkoaličnímu programu. „Jestli opravdu chceme předčasné volby na jaře příštího roku, pak nejjednodušší cesta je nevyslovit vládě důvěru ani těm následujícím. Jestliže si to nepřejeme, jestliže si přejeme silnou akceschopnou vládu na o něco delší časový mandát, pak jsem přesvědčen, že v realitě české politiky to není vláda menšinová,“ tvrdil ve sněmovně Kalousek. „Hledejme ve druhém pokusu nějakou méně kontroverzní, nějakou silnější, nějakou akceschopnější variantu ať už na bázi původního trojkoaličního projektu, či na bázi širšího konsenzu,“ dodal. Co to však znamená? Kdyby Kalouskova skupina tak jako při hlasování o Topolánkovi odešla ze sálu i při hlasování o Paroubkově eventuální vládě, kabinet ČSSD by získal důvěru. Cyril Svoboda, vypouštějící pokusné balonky nabídek podpory sociálnědemokratické vládě, má konkurenci. Možná však Kalousek a spol. jenom blafují ve snaze Svobodu vylákat z ulity a znemožnit.
„Mohu se jen divit, že to udělal. Tím definitivně ohlásil odchod z politického života, protože dnes neměl jediný důvod nehlasovat pro vládu, kterou jsme představili,“ bere však vážně Kalouskův postup při hlasování o důvěře zklamaný Topolánek.

Ultraliberální Vlasta Parkanová.

Také předsedkyni klubu KDU-ČSL Vlastě Parkanové, nejpopulárnější české političce a příští možné kandidátce na předsedkyni strany, nejednotný úterní postoj jejích poslanců zamotal hlavu. „Já za to nejsem odpovědná,“ zdůraznila pro týdeník EURO. „Stojím v čele poměrně malé skupiny poslanců, když má někdo minoritu, tak má na ni svaté právo. Proč bych měla práskat bičem a dávat povely, aby se všichni zařadili do jednoho šiku? Jestli si to umějí zargumentovat, je to potom jejich věc, a také těch, kdo je poslouchají, jestli jim uvěří,“ řekla na adresu Kalouska, Ambrozka a Šustra. „Já jsem vystoupila jménem klubu, mám pocit, že naše vystoupení byla celkem shodná, jen jsme z toho vyvodili každý jiný závěr. Ale to není na mně. Dělám, co mohu,“ posteskla si na dotaz, zda nejednota nepoškozuje image strany. Zklamání naopak netajila poslankyně Michaela Šojdrová. „Mě to mrzí, protože ten vizuální dojem je horší, ale nejednota je to jen na první pohled. Odchod ze sálu je vlastně určitá forma podpory,“ dodala v úterý večer optimisticky. Jenže pak přišla vstřícná vyjádření Ambrozka a Svobody vůči Paroubkovu menšinovému vládnutí a bylo po optimismu.

Chvíle pro Tošenovského?

Po rozkolu pravice při podpoře Topolánkovy vlády a po rozmíšce v řadách lidovců ovšem došlo i na ODS. Z Ostravy se ve čtvrtek ozval tamní hejtman Evžen Tošenovský a nabídl straně své zkušenosti. Nevyloučil předsednickou kandidaturu už na listopadovém kongresu v Brně, ale pouze nebude-li kandidovat sám Topolánek. Nabídka se ovšem dá chápat i jinak: Topolánek, sestavující napodruhé vládu, by premiérský post nabídl Tošenovskému, který platí za méně kontroverzního politika. Signál měl zřejmě otestovat, co by to udělalo se stranou, dosud poměrně pevně stojící za Topolánkem. Jenže Tošenovského nápad se v řadách ODS setkal jen s vlažným ohlasem. Možná i proto, že z rozhodujícího boje o dědictví Václava Klause v roce 2002 Tošenovský předčasně zběhl.
Na koni je nyní naopak Jiří Paroubek. Svůj červnový návrh úřednické vlády rychle shodil pod stůl, jakmile se objevila šance „přetáhnout“ stoprvního poslance. Ambrozka i Svobodu vysoce vychválil a začal popohánět i prezidenta Klause, který se rozhodl vybrat nového premiéra až po komunálních a senátních volbách, aby nedošlo k ovlivnění kampaně. Roli v tom zřejmě hrála i reálná šance, že ODS a ČSSD dosáhnou lákavé ústavní většiny v obou komorách parlamentu. Jenže Paroubek se rozhodl ukázat, že o to nestojí. Republika potřebuje co nejdříve stabilní vládu s většinovou podporou ve sněmovně, prohlásil hned po Topolánkově debaklu. Zároveň pohrozil, že když se demise a jmenování nového premiéra povleče, je ČSSD ochotna „převolit“ předsedu sněmovny.

Testovací Vlček.

Právě předčasná rezignace Miloslava Vlčka (slíbil odstoupit po druhém neúspěšném pokusu o sestavení vlády) a zvolení ničím nezatíženého „řádného“ předsedy by se mohly stát testem existence avizované Paroubkovy vládní většiny. Zatím však šéf sociálních demokratů nechce prozradit, kdo a z které strany by měl být onen ohlášený stoprvní poslanec. Paroubek nechtěl komentovat ani to, zda by to mohl být někdo z trojice Ambrozek-Kalousek-Šustr či Cyril Svoboda. Jisté je, že eventuální Vlčkova převolba to neprozradí – volba předsedy je totiž na rozdíl od hlasování o důvěře vládě tajná. „Já, pokud bych neměl zajištěnou většinu hlasů, tak je zřejmé, že bych do takového pokusu ani nešel,“ kasá se Paroubek. Většinový kabinet by zemi mohl vládnout až do roku 2010, podpořit by jej tudíž mohli poslanci, kteří si nepřejí předčasné volby. Těch je bez ohledu na stranické zájmy dost, v kuloárech se mluví například o tom, že řada současných zákonodárců si už stihla vyřídit hypotéky a půjčky, takže předčasný konec mandátu by jim udělal doslova čáru přes rozpočet.
Prozatímně nainstalovaný Vlček negarantuje Paroubkovi jistotu třetího premiérského pokusu, „převolený“ Vlček by ji však garantoval. Existuje však i takový výklad Vlčkova slibu, který „převolbu“ neumožňuje. Například úřadující šéf KDU-ČSL Jan Kasal ve čtvrtek prohlásil, že předčasnou stejně jako opožděnou rezignaci Vlčka by jeho strana vnímala jako podraz. „Nechtěl jsem věřit svým uším,“ soudí Kasal o Paroubkově pohrůžce Vlčkovým převolením.

Méně politiky než za Tošovského.

Dokud Paroubek neoznámí jméno stoprvního poslance, který by spolu s ČSSD a KSČM podpořil jeho vládu, stačí brát jeho silácké náznaky jako blafování adresované Hradu, který je nyní na tahu. Klaus nemá důvod s výběrem druhého premiéra spěchat, netlačí ho ústava. Po kom sáhne, je velká neznámá, ale jistě to bude někdo, jehož šance nevyletí komínem, jako se to stalo Topolánkovi. „Myslím, že pan prezident se ještě pokusí vysvětlit politikům, že jediné realistické řešení situace je velká koalice, protože nic naplat, jen ta přináší dost hlasů pro zvolení hlavy státu v příštím funkčním období,“ předvídá pro týdeník EURO předseda Strany zelených Martin Bursík. Sám by však preferoval poloúřednickou vládu. „Politici, kteří jsou vnímáni kontroverzně, by měli ustoupit do pozadí,“ radí a zdůrazňuje, že už při debatě o důvěře Topolánkově vládě bylo znát, na které ministry létala od začátku do konce „vajíčka“ a proti kterým žádné osobní útoky nebyly namířeny. Poloúřednický kabinet by měl být podle Bursíka veden osobností, která nepatří mezi politické špičky, například z okruhu akademických institucí. Ministry-experty by pak na základě konsenzu měly vyslat všechny parlamentní strany vyjma komunistů. „Sestavovat takovou vládu vedoucí zemi k předčasným volbám je nezáviděníhodná služba, je to však reálné,“ soudí Bursík. „Premiér Tošovský kdysi přistupoval ke své roli přesně z tohoto pohledu. Čas dnes ale dozrál pro takový kabinet, který by byl ještě méně politický, než byl ten Tošovského,“ myslí si šéf zelených.

Diskuze