Dej nám, pane, kontrolu - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Dej nám, pane, kontrolu

, Jan Žižka,
Dej nám, pane, kontrolu
Zdroj: Euro.cz

Americký zákon dopadá i na podniky v Česku

Jeden z nejvlivnějších světových lobbistů, šéf Konfederace britského průmyslu Digby Jones tvrdí, že z New Yorku – považovaného za metropoli moderního kapitalismu – se šíří ochranářské praktiky. Americká Komise pro cenné papíry (SEC) žádá od firem, aby důsledně uplatňovaly Sarbanesův-Oxleyho zákon z roku 2002. Ten mimo jiné zavádí přísná pravidla pro systém vnitřních kontrol finančních toků. Zákon se týká všech společností, s jejichž cennými papíry se obchoduje na amerických trzích. Tedy pochopitelně i evropských společností. Firmy se obávají nadměrného papírování, zvýšených nákladů, či dokonce hrozby trestních postihů za obyčejné chyby.
Na rozdíl od Británie dělí Česko od amerických břehů nejen Atlantský oceán, ale ještě velký kus evropské pevniny. Vliv SEC přesto zasahuje až do české kotliny. Také na českém trhu působí řada firem, které se musejí s požadavky Sarbanesova-Oxleyho zákona (SOX) vyrovnat.
Manažer auditorské společnosti PricewaterhouseCoopers Antonín Hamřík mluví o třech skupinách společností v Česku, jichž se legislativa Spojených států tak či onak týká. Tou největší jsou pobočky a dceřiné firmy amerických korporací. Pak tu jsou velké nadnárodní společnosti s hlavním sídlem v Evropě či Japonsku. Třetí skupinu tvoří velké české podniky, které se rovněž musejí zákonem SOX zabývat. Jde o společnosti, jež zatím nemají dominantního zahraničního vlastníka, ale s jejichž akciemi či dluhopisy se bude obchodovat na amerických trzích.

Bič na manažery.

V polovině listopadu loňského roku začala platit klíčová část SOX – sekce 404. Nejvyšší šéfové firem jsou osobně zodpovědní za to, že do 75 dní od konce fiskálního roku zhodnotí vnitřní kontroly finančních transakcí a ohlásí jakoukoli slabinu, která se v této oblasti vyskytne. Podobná přísnost platí i vůči auditorským společnostem, jež na systém vnitřních kontrol dohlížejí. První přijdou na řadu americké firmy, které musejí v příštích týdnech dokončit příslušné zprávy. „Pro tisíce firem a jejich auditory budou příští tři měsíce sprintem,“ napsal v prosinci týdeník The Economist.
Evropské společnosti mají o něco více času. Sekce 404 pro ně začne platit letos v létě. „Většina těchto firem na českém trhu se už nicméně začala touto záležitostí zabývat,“ uvádí Hamřík v rozhovoru pro týdeník EURO.

Evropané si stěžují.

Jednou ze zmíněných společností je firma Siemens. Její finanční ředitel Joachim Neuburger byl členem delegace britských a německých společností, která si v prosinci odjela stěžovat do Washingtonu přímo šéfovi SEC Williamu Donaldsonovi. Podnikatelskou misi vedl Digby Jones, známý svými liberálními názory, které před časem prezentoval i v rozhovoru pro týdeník EURO (EURO 8/2002). Jones ve Washingtonu nešetřil ostrými slovy. Uplatňování zákona SOX údajně zatěžuje podniky značnými náklady.
Evropané přišli s varováním, že jejich firmy by mohly z amerických burz odcházet. New York by tak údajně začal ztrácet své výsadní postavení v rámci mezinárodních kapitálových trhů. Jones navíc Američany žádal, aby zabránili průtahům, které dnes při opouštění burz v USA existují. Firma sice může okamžitě stáhnout své cenné papíry z obchodování, ale přesto pak ještě dlouhou dobu zůstává pod dohledem SEC.
Donaldson slíbil, že se bude evropskými stížnostmi zabývat. Zároveň ale odmítl cokoli závazně slíbit. Hlavním posláním SEC totiž je chránit americké investory. Mnozí z nich si uvědomují, že zákon SOX vznikl především proto, aby se do budoucna zabránilo opakování velkých finančních skandálů. Americký ministr financí John Snow, který se netají obavami z toho, jak bude zákon uplatňován, zároveň upozorňuje, že SOX je naprosto nezbytný pro zachování důvěry investorů. Firma, která není schopna požadavky americké legislativy plnit, riskuje nejen trestní postihy, ale také pokles hodnoty vlastních cenných papírů.
To je také jeden z důvodů, proč hrozbu masivního odchodu zahraničních společností z amerických trhů nebude jednoduché uskutečnit. Investoři by mohli tyto firmy následně vytrestat třeba na burze v Londýně či jinde, kde se s jejich akciemi obchoduje.

Češi mohou získat.

Antonín Hamřík se domnívá, že právě české společnosti by mohly zaváděním pravidel SOX hodně získat. „Nejde vůbec o to, být papežštější než papež, ale o vyhodnocení toho, jaké mohou být dopady uplatňování zákona,“ zdůrazňuje. Řízení podniků se může zprůhlednit, managementu se nabízí vhodná příležitost ke zkvalitnění kontrolních procesů.
Řada českých firem beztak připravuje různé změny, třeba v oblasti řízení rizik. Chystanou reorganizaci je tedy možné vhodně spojit se zaváděním SOX, míní Hamřík. Tím spíše, že Spojené státy stále hrají na globálním trhu prim a lze očekávat, že podobná pravidla se budou postupně zavádět i v jiných částech světa. Návrhy Evropské komise, které se týkají správy společností (corporate governance), tomu skutečně nasvědčují.
Hamřík upozorňuje, že firma, jež je schopna vyhovět požadavkům zákona SOX, získává značnou prestiž. Investoři ji budou vnímat jako transparentní, důvěryhodnou společnost. To může být zvláště cenné v Česku, jehož pověst v mezinárodní finančních kruzích stále pokulhává za světovou špičkou.
„Transparentní financování a reportování samozřejmě může vylepšit image firmy a zvýšit hodnotu jejích akcií,“ uvádí manažer PricewaterhouseCoopers.

Tisíce stran papíru.

Firem, které tvrdí, že zákon SOX přináší více rizik než příležitostí, je nicméně stále dost. To platí i o samotných Spojených státech, které v současné době v této souvislosti zažívají snad ještě bouřlivější diskusi než Evropa. Korporace uvádějí, jak hrozivě SOX a zvláště jeho sekce 404 zvýší náklady. Některé příklady shrnul týdeník The Economist: Obří korporace General Electric zaplatila už v roce 2003 zhruba třicet milionů dolarů navíc za auditorské služby, finanční ústav J.P.Morgan Chase tvrdí, že zaváděním SOX se zabývá na plný úvazek 130 zaměstnanců.
Mluví se o desítkách tisíc stran papíru, jež je nutné vyplnit, což je údaj, který platí pro největší světové firmy. U společností, které působí na českém trhu, zřejmě půjde o stovky či tisíce stran. Problémem není pouze byrokracie. Byznysmeni si stěžují, že SOX výrazně snižuje ochotu manažerů zdravě riskovat.
Největší obavy mají v Americe menší firmy. Příprava na SOX může údajně pohltit velkou část jejich zisku. Tyto podniky se přitom pohybují v začarovaném kruhu: když opustí veřejné trhy, výrazně se jim ztíží přístup ke kapitálovým zdrojům. Sebemenší chyba, kterou důslednější kontrola odhalí, zase může způsobit pád ceny akcií. Některé společnosti se už přesto rozhodly, že z burzy navzdory všem možným komplikacím odejdou. Patří mezi ně ocelářská firma Schuff International z Phoenixu.
Problémy menších společností si uvědomili i američtí regulátoři. SEC jim poskytla 45 dní navíc, a posunula tak uzávěrku, do níž je nutné předložit příslušné dokumenty o výsledcích vnitřních kontrol.

Hlavně nekriminalizovat.

Ministr financí John Snow žádá, aby se SEC a ostatní američtí regulátoři stížnostmi podnikatelů vážně zabývali. Největší nebezpečí vidí v tom, že pouhé účetní chyby budou označeny za finanční podvody. „Finančním podvodům musíme čelit,“ cituje Snowa deník Wall Street Journal. „Zároveň nechceme kriminalizovat chyby. Je nutné vše správně vybalancovat…“
Snow si však nemyslí, že je zapotřebí měnit samotný zákon. Přimlouvá se za jeho rozumné uplatňování. Také šéf SEC William Donaldson legislativu hájí. Zavádění SOX přináší počáteční náklady, ale má rovněž své přínosy. Podobný názor zastává také William McDonough, šéf jiného amerického regulačního orgánu PCAOB, který dohlíží nad účetnictvím veřejně obchodovaných společností. Obavy, že zákon SOX zpomalí hospodářský růst, označuje za hloupé. „Organizace jsou vytvářeny velkými vůdci, kteří na sebe budou nadále brát přiměřené riziko,“ prohlásil McDonough v listu Financial Times.

Za americkým snem

Sarbanesův-Oxleyho zákon (SOX) byl reakcí na první velké účetní skandály ve Spojených státech, které začaly průšvihy a následným pádem společnosti Enron. Nyní americká Komise pro cenné papíry (SEC) zkoumá, zda byla právě tato legislativa porušena při jedné z posledních velkých kauz finančních nesrovnalostí v Americe – v případě hypotečního obra Fannie Mae. Bývalý nejvyšší představitel této instituce Franklin Raines a finanční šéf Timothy Howard čelí obvinění, že schvalovali účty, které nebyly v pořádku. Fannie Mae je obviněna, že nesprávně účtovala obchody s deriváty, a skrývala tak skutečný stav svého hospodaření.
V řadě amerických finančních skandálů je Fannie Mae specifickým případem. Jde totiž o polostátní instituci, jejímž cílem je rozvíjet trh s hypotékami. Skupuje hypoteční aktiva od bank, které tak mohou poskytovat další půjčky zájemcům o bydlení. Díky tomu si mnoho rodin může splnit svůj „americký sen“ a postavit si vlastní dům. Fannie Mae ovšem slouží dvěma pánům – kromě svého veřejného poslání je zodpovědná vlastním akcionářům za své finanční výsledky. Právě tato rozpolcenost je jednou z hlavních příčin současných problémů. Obviněním ze špatné práce čelí také společnost KPMG, která byla auditorem Fannie Mae.