Výběr zpráv Protextu ČTK

Protext ČTK

Jaké jsou výhody online půjčky?

Potřebujete doplnit svůj finanční rozpočet, ale do výplaty je daleko? Nebo se objevily…

Objevte e-shop specializovaný na obalové materiály

Dnes už není nic výjimečného vlastnit e-shop či jinak prodávat věci přes internet. Má to…

Let It Roll Open Air 2019 – Rozhovor Zdeněk Souček

Suki, vlastním jménem Zdeněk Souček, je jednou z nejdůležitějších postav české drum…

Čtvrtina se prodá, zbytek vyhodí. Ve sklárně Moser si úzkostlivě hlídají kvalitu
Čtvrtina se prodá, zbytek vyhodí. Ve sklárně Moser si úzkostlivě hlídají kvalitu
Autor: Martin Pinkas/Euro

Sklárna Moser: čtvrtina se prodá, zbytek vyhodí

 Fojtík 23. února, 09:00  -  Vadim Fojtík
Čtvrtina se prodá, zbytek vyhodí. Ve sklárně Moser si úzkostlivě hlídají kvalitu
Čtvrtina se prodá, zbytek vyhodí. Ve sklárně Moser si úzkostlivě hlídají kvalitu
Autor: Martin Pinkas/Euro
23. února, 09:00

V Moseru dělají všechno ručně, úzkostlivě hlídají kvalitu a za výtvor si klidně řeknou o miliony.

Když si britský princ Harry bral loni americkou herečku Meghan Markleovou, připíjeli jim hosté na svatební hostině z číší, které vyrobila karlovarská sklárna Moser. „Každá královská rodina, která ve světě něco znamená, má od nás minimálně jeden set skleniček. Čím je významnější, tím víc jich vlastní,“ říká s úsměvem před vstupem do továrny Moser jeden z jeho zaměstnanců.

Moser funguje v Karlových Varech již 162 let. V roce 1857 založil továrnu rytec a obchodník Ludwig Moser. Ten v prvopočátcích dovážel již hotové bezolovnaté sklo ze Šumavy. Tvrdý křišťál v rytecké dílně patřičně vyzdobil a poté prodával po karlovarských kolonádách a hotelech. Dařilo se mu tak, že si časem mohl dovolit postavit vlastní sklárnu, sklo Moser se proslavilo nejen v tehdejším Rakousku-Uhersku, ale i daleko za hranicemi mocnářství.

V dalším budování dobrého jména chce pokračovat skupina nových majitelů, která podnik ovládla zhruba před dvěma lety, někdejší restrukturalizátor a šéf plzeňské Škody Energo Jiří Zapletal, jeho manželka a známý pražský advokát Josef Brož. V době, kdy sklárny kupovali, byla firma sice v mírném zisku, ale vázl jí odbyt na zahraničních trzích a marže srážely vysoké výrobní náklady. Pod novým majitelem se prý ale vše mění k lepšímu.


Sklo mezi ozubenými koly: byznysmen Wichterle má s českým sklářstvím velké plány


Moser sídlí ve stejném areálu, ve kterém před lety začínal jeho zakladatel Ludwig Moser. Jen pár věcí se na první pohled změnilo, původní budovy jsou opravené, přibyl k nim ale také malý panelák využívaný jako ubytovna pro zaměstnance. Venku je zima, chvílemi padá sníh, na první pohled je vidět, že jsme turistickou sezonu minuli minimálně o několik týdnů. Přesto na parkovišti u informačního centra zastavuje několik autobusů s turisty, kteří míří na prohlídku továrny. Převládají Němci, zdatně jim sekundují Rusové.

Kousek za miliony

Hlavnímu proudu turistů se vyhýbáme a míříme do rytecké dílny, kam se žádný turista nedostane. Tady se dotváří produkce Moseru, vznikají kousky na zakázku, z „běžného skla“ se rodí unikáty. Vše se dělá ručně, proto je každý kus originální. To platí třeba i o skleničkách, nenajdete dvě zcela stejné, i když laik na první pohled rozdíly nepozná.

Skleničky se v rytecké dílně zdobí i několik dní, velké kusy na zakázku, třeba vázy s náročnou rytinou, pak až několik měsíců. Délka výroby a složitost motivu se samozřejmě odrazí i v ceně, ta se u luxusnějších výrobků pohybuje v řádech milionů korun. Rytiny jsou žádané hlavně v Asii.

Dostat se k takové zakázce je snem každého rytce; krom talentu je zapotřebí disponovat i velkými zkušenostmi. Než se rytec posune od výroby jednoduchých skleniček k top zakázkám, může to trvat i pětadvacet let. Odměnou za trpělivost a píli (předpokládáme, že i spolu s výší gáže) pak je výsada podepsat hotové dílo vlastní šifrou. V osmdesátých letech zaměstnával Moser zhruba dvacet rytců, teď jich ve firmě pracuje třináct.

Podívejte se do sklárny Moser:

Z útulné, ale poněkud zaprášené rytecké dílny se přesouváme do samého centra fabriky, sklárny. Na cestu ještě od jednoho z rytců dostáváme každý jablko. „Nechcete jich víc, letos se jich opravdu urodilo?“ ptá se. Cestou do sklárny míjíme početnou skupinu turistů, která právě absolvovala prohlídku. „Někteří návštěvníci si myslí, že je to jen ukázková huť, a ptají se, kdy je zavedeme do skutečné výroby,“ říká vedoucí návštěvnického centra Moseru Veronika Zvonařová.

Ve sklárně jsou tři pece, nikdy prý nevyhasnou. Šest dní v týdnu se u nich střídají směny, sedmý den běží naprázdno. Životnost každé z pecí je deset až patnáct let, po uplynutí této doby se musí rozbořit a na jejich místě postavit nové. Sklářská směna začíná v 6.30 a končí ve tři odpoledne. Po skončení směny nahradí skláře u pecí taviči, kteří do nich naházejí suroviny, jež se pak přes noc taví v peci pro další směnu.

Jen pro chlapy

U každé pece je tříčlenný tým sklářů. Je to ryze mužská práce. Ne že by tady měli něco proti pracujícím ženám, ale i genderová rovnoprávnost má své meze. Brát z pece roztavenou sklářskou píšťalou surovinu vážící nějakých dvacet kilo a z té pak vyfoukat výrobek je tak fyzicky náročné, že to ženy prostě nezvládnou. Za okny provozovny sice poletují sněhové vločky, u pecí je ale pořádné teplo. I proto mají skláři povolení za směnu vypít několik nealkoholických piv. „Když byla v létě extrémní vedra, musela se směna zkrátit a končila v jednu hodinu odpoledne,“ upozornila Zvonařová.

Na začátku sklářské směny se vyfukují především menší věci, jako jsou skleničky, odpoledne, kdy je surovina v peci tužší, se dělají vetší díla. Ani produkce menších kousků ale není nic jednoduchého. První ze sklářů nabere v peci surovinu, předá ji kolegovi, který za pomoci dřevěné formy dofoukne píšťalou základ skleničky, mistr pak k „základu“ dodělá nožku a dýnko. I vyfouknutí něčeho menšího je pro začátečníka pořádná dřina.

Naberete sklo z pece, těžká píšťala vás neustále převažuje dopředu, nestačí do ní jen foukat, ale musíte s ní i neustále točit, aby byl výrobek rovnoměrný. A i když se budete hodně snažit a mistr vám bude asistovat, na první pokus vyrobíte něco mezi akvárkem a zavařovačkou, jste rádi, že už to máte za sebou a s radostí vrátíte píšťalu mistrovi. (Mimochodem, mistrovat v Moseru můžete až po deseti letech praxe.)


Úspěšný restart tradiční značky:

Mýdlo s jelenem se vrací


Hotový polotovar pak obslužný personál odnese do speciální pece, kde chladne. Menší věci zhruba dvě hodiny, větší - jako třeba mísy a vázy - pak až dvaasedmdesát hodin. Pec je dlouhá několik metrů, polotovar v ní pomalu jede po pásu a cestou chladne, na konci pásu na něj čeká první kontrolní stanoviště.

Kontrolorky zkušeným okem posuzují kvalitu, hledají chyby. A jsou přísné. Poznají vady, které běžný smrtelník nemá šanci najít; třeba drobnou bublinku ve skleničce. „Výrobek musí být dokonalý, nesmí na něm být jediná vada. Tím držíme exkluzivní kvalitu,“ zdůvodnila přísnost kontrol Zvonařová. Z vyfouknutých polotovarů projde první kontrolou jen asi třicet procent výrobků, zbytek se opět využije jako výchozí surovina. Cestou ještě musí výrobek přežít další zpracování a úpravy. K zákazníkům se tak dostane jedna čtvrtina z původní produkce.

Tekuté červené zlato

Od vyfouknutí skla přes jeho další úpravy až k novému majiteli je skutečně dlouhá cesta. Na výrobě jedné skleničky se podílí minimálně patnáct lidí. Jen na zabroušení jejího horního okraje participuje sedm lidí. Jeden zaměstnanec oddělí horní svršek, poté však hrana sklenky zůstává ostrá a hrubá a je třeba ji ještě několikrát zbrousit, finálové dočištění okraje se dělá pemzou, pak musí skleničku někdo umýt. Teprve poté může pokročit ve výrobním procesu dál, k rytci nebo na zlacení.

Právě zlacení skla je další místní specialitou, která Moser proslavila u odběratelů. V Moseru jsou na zlacení vyčleněny speciální prostory stranou od ostatní výroby. Výtvarnice nanáší tekuté zlato tmavě červené barvy na sklenku speciálním štětcem z chlupů kanadské veverky. Vybavena první zlatou vrstvou putuje nádoba do pece, kde v 550 stupních Celsia stráví několik hodin.

Následuje další vrstva zlata a výpal. Pak je třeba zlatou vrstvu vyleštit, a protože jde o zlato, i tady se k leštění používají speciální materiály. V tomto případě achát. Sklenku lze zdobit i dalšími drahými kovy, například platinou, v tom případě ale stačí jeden nátěr.

Moser nejsou jen skleničky, ale třeba i vázy. Ty se na další výzdobu zpracovávají v kulírně, kde se jim na speciálních bruskách dělají hrany a podobně. I tady najdete jen muže, práce je fyzicky náročná. „Mají tři pauzy za den,“ potvrzuje Zvonařová. Udržet několik kilogramů těžkou vázu desítky minut nad brusným kotoučem vyžaduje skutečně sílu a ten správný grif.

Náročná výroba veškeré produkce Moseru se odráží v konečných cenách. Což potvrzuje i reakce návštěvníků firemní prodejny. „Ty voe, to jsou ceny, tady si suvenýr nekoupím,“ žasne ve firemní prodejně jedna z mladších návštěvnic. Není se čemu divit, že si toto sklo oblíbila především bohatší část světové populace. I proto Moser již tradičně většinu svého skla vyveze do zahraničí. Až devadesát procent z celkové produkce.

Moser od počátků

1857. Rytec a obchodník Ludwig Moser zakládá v Karlových Varech manufakturu Moser

1875. Moser se stal c. k. dvorním dodavatelem Františka Josefa I. Později perského šáha Muzaffaruddína nebo anglického krále Eduarda VII

1908-1932. Za působení Lea Mosera na postu technického a uměleckého ředitele sklárny se změnila výtvarná orientace firmy. Vznikaly dekorační techniky, které jsou dodnes charakteristickými znaky moserovské produkce

1939. Po obsazení Československa nacisté firmu Moser zestátnili, po druhé světové válce se z firmy stal národní podnik

1958. Sklo z karlovarské sklárny zaznamenalo velký úspěch na světové výstavě Expo v Bruselu

1991. Firma Moser se stala akciovou společností s ryze českým kapitálem

2011. Moser se stal členem exkluzivního sdružení francouzských módních značek Comité Colbert

2016. Sklárnu ovládá někdejší ředitel plzeňské Škody Energo Jiří Zapletal s pražským právníkem Josefem Brožem

Dále čtěte:

Chléb, hry a oblečení. Šéf Albi Kokeš startuje byznys s dámskou módou

Česko za sto let: máme na to, stát se silnou a technologicky vyspělou zemí

Bankéř Eichler: Česko je jedno z nejlepších míst k životu


Čtěte také

Události  Čínský navigační systém BeiDou

Čínský navigační systém BeiDou je nejrozsáhlejší na světě. Na orbitě má 35 satelitů

Asijský list Nikkei upozornil na fakt, že čínský navigační systém BeiDou již má na orbitě…

24. srpna 2019

 Americký prezident Donald Trump

Trump znovu zatlačil na Čínu. Oznámil nové navýšení cel

Americký prezident Donald Trump v pátek v reakci na poslední kroky čínské vlády oznámil…

24. srpna 2019

 Český premiér Andrej Babiš během návštěvy USA

Svěřenská opona: Babiš má stále plnou kontrolu nad majetkem Agrofertu

Nejen právníci Evropské komise, ale i například černošický městský úřad či Krajský úřad…

24. srpna 2019

 Americký prezident Donald Trump

Trump pohrozil odvetou za francouzskou digitální daň. USA by mohly zavést clo na víno

Před odletem do Francie na summit skupiny ekonomicky vyspělých zemí G7 dnes americký…

24. srpna 2019

Události  Demonstrace v Hongkongu - ilustrační foto

Protesty v Hongkongu pokračují. Demonstranti se střetli s policií

Tisíce demonstrantů dnes během další vlny prodemokratických protestů vyšly do ulic…

24. srpna 2019

Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Hodnocení

Zaujal Vás tento článek?
Ohodnoťte ho

Počet hodnocení: 1 | Průměrné hodnocení: 5.00

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Finance
Sami jsme šťastní, ale ostatní nemusíme
E-mail – dobrý sluha, nebo zlý pán?
Jak může evidence na úřadu práce zvýšit důchod?
V práci se vám nelíbí? Tak ji změňte
Je Česko kryptoměnovou těžební velmocí? Jak začít těžit?
Auta
Lynk & Co 03 Cyan je čtyřválcová předokolka, která na Ringu…
Porsche Taycan ukázalo své v podstatě poslední tajemství. Podívejte se, jak vypadá uvnitř
Kvíz: Uhodnete model auta na fotce?
Auto jako kafe: V Británii testují možnost koupit nový automobil na ulici v automatu
Videodojmy: Yamaha Niken
Hry pro příležitostné hráče