Čtení pro dlouhé zimní večery

15. prosince 2003, 00:00 - PETR BÝM
15. prosince 2003, 00:00

OBĚŤ BRUTÁLNÍ VRAŽDY POHŘBENÁ HLAVOU DOLŮ V TEMNÉ KRYPTĚ, MECHANICKÁ ŽELEZNÁ RŮŽE, TAJEMNÁ MRTVÁ MILENKA - TAKOVÝCH SITUACÍ A REKVIZIT LZE V POSLEDNÍ URBANOVĚ KNIZE NALÉZT NEPOČÍTANĚ. TO SPOLU SE SVIŽNÝM VYPRAVĚČSKÝM STYLEM A PŘEKVAPIVÝMI POINTAMI ČINÍ ZE STÍNU KATEDRÁLY ATRAKTIVNÍ ČTENÍ.

Michal Urban je autorem plodným. Po debutu „Poslední tečka za Rukopisy“ následoval jeho pravděpodobně nejznámější román „Sedmikostelí“, poté ekologicky zaměřený „Hastrman“ a „Paměti poslance parlamentu“, jejichž ráz je patrný už z názvu. „Stín katedrály“ je tak už pátým opusem šestatřicetiletého autora. Dlužno dodat úspěšného autora - krom slušného ohlasu na domácím trhu jeho knihy vycházejí i v zahraničí a dočkáme se možná i nějaké dramatizace televizní i divadelní. Jenže možná právě v této obdivuhodné plodnosti je jistý problém. Umělecká reflexe skutečnosti a ještě více její originální interpretace vyžaduje trochu času - netrpělivost a snaha uvést novou knihu pokud možno každým rokem obvykle vede buď k povrchnosti, nebo rovnou rezignaci na takové cíle. Tak trochu se zdá, že něco podobného potkalo i tvůrce Stínu katedrály - o životě či o sobě se toho čtenář mnoho nedozví, už proto že jak aktéři, tak příběh samotný a kulisy, v nichž se odehrává, mají bizarní, nepravděpodobný a trochu samoúčelný ráz. Čtenářům jistě bude „Stín katedrály“ připomínat slavný román Umberta Eca „Jméno růže“. Je to ale hodně vzdálená příbuznost. Eco totiž - přes všechnu spektakulárnost - vypráví příběh realistický, tedy takový, jehož logika se srovnává s poměry raného středověku. A pozornému čtenáři k tomu nabízí výklad souvislostí příběhu, a to v takové míře, že právě tyto „odbočky“ jsou vlastně kostrou celé knihy. I Urban - nepochybně poučený a erudovaný - občas nabízí takové „osvětové“ excesy, ale jen jako zajímavou ozdobu, a jistě i proto v dosti střídmém rozsahu. Hlavní roli ale ve Stínu katedrály hraje příběh - poutavý, napínavý a kráčející rychle vpřed. Vzhledem k jeho mizivé zakotvenosti v době i poměrech jde autorovi zjevně o jedno: čtenáře především pobavit. Tomuto cíli rezignace na originální výklad doby či poměrů nepochybně prospívá. A tak je poslední Urbanova kniha „jen“ dobrou a inteligentní zábavou. V době, kdy jsou za zábavu považovány hlavně kopance do zadnic a stokrát semleté veselé historky z natáčení, je to docela záslužný počin.

(Miloš Urban: Stín katedrály, vydalo nakladatelství Argo)

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Byty za méně než 4násobek ročních příjmů? Ve 3 z 14 krajů ano
Vyplatí se fixovat si letos cenu elektřiny?
Co je dobré vědět o otcovské dovolené po porodu v roce 2018?
Jak se daní příjmy z pronájmu bytu?
Segwit2x se nekoná. Bitcoin se zatím štěpit nebude.
Auta
Další věc, která zamotá pražským taxikářům hlavu: Uber…
Škoda spustí výrobu elektromobilů v roce 2020, plug-in hybridů o rok dřív
Tajemný prototyp z českých silnic přišel o maskování. Jedná se o nové Lynk&Co 02
Elektrický tahač Tesla Semi má po premiéře. Někteří ho ale za žádný zázrak nepovažují
První upoutávky na Mercedes-Benz CLS ukazují předek a digitální interiér
Technologie
6 tipů na profesionální programy. Fotoeditory, e-maily či myšlenkové mapy [Vánoce 2017]
Google vytvoří lepší Street View. Budovy už nebudou roztrhané
Dostupnost šestijader Coffee Lake se asi zlepší v půli prosince, Intel spustí další linku
Operátoři slibují „datování bez počítání“. Je to prachsprostá lež [komentář]
Tip: Firefox vám poradí, čím nahradit nefungující doplňky. Jak na to?
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít