Češi nejsou pacifisté - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Češi nejsou pacifisté

, Jan Žižka,
Češi nejsou pacifisté
Zdroj: Euro.cz

Irák nesmí odvádět pozornost od jiných problémů

Riziko sílícího střetu s islámskými fundamentalisty by bylo ještě vyšší, kdyby Spojené státy jednaly v Iráku samostatně, říká Radek Khol, vedoucí Centra bezpečnostních analýz pražského Ústavu mezinárodních vztahů v rozhovoru pro týdeník EURO.

EURO: Česká zahraniční politika, pokud jde o vojenský zásah v Iráku, připadá hodně lidem nesrozumitelná. Jaký je váš dojem?
KHOL: Česká politika vůči Iráku mluví několika hlasy, ale to zdaleka není nový jev. V případě významných krizí předchozích dvanácti let, které hluboce rozdělovaly českou společnost, také mluvila několika hlasy. Nejviditelnější to bylo v případě operace Atlantické aliance vůči Miloševičovu režimu v Kosovu. Částečně je to dáno ústavním systémem, který umožňuje prezidentovi hrát celkem autonomní roli. Ale je to také dáno tradicí novodobého českého státu.

EURO: Vidíte v tom tedy dokonce výhodu?
KHOL: Řekl bych spíše, že to není v evropském kontextu zcela výjimečné. Nenajdeme prakticky žádnou zemi, která by v případě komplikovaných zahraničních problémů mluvila absolutně jednotně. Platí to i o Spojených státech, které od konce studené války mluví více hlasy než kdykoliv předtím – vzhledem k posilující roli Kongresu při tvorbě zahraniční politiky. Pro nás to může být drobná výhoda. Donedávna jsme měli osobnost se silným zahraničním renomé, prezidenta Havla, který mohl poskytovat korektiv vůči některým spojencům. Pokud ti spojenci chtěli vidět Českou republiku jako blízkého spojence, tak mohl roli jasného hlasu plnit prezident Havel.

EURO: To je poněkud česky vychytralá politika. Každý spojenec se dozví, to, co chce, byť každý od jiného českého představitele.
KHOL: Nevím, zda je to vychytralé, ale v každém případě to je pozice, které se snaží často držet většina menších států. Jednoznačné napojení na jednu velmoc nebo pouze na jednoho spojence jim neposkytuje dostatečné záruky bezpečnosti v dlouhodobém horizontu.

EURO: Francouzský prezident Chirac ostře kritizoval takzvaný dopis osmi, který podepsal také prezident Havel. Nepoškodil Havlův podpis české zájmy?
KHOL: Prohlášení prezidenta Chiraka bych neviděl jako krok, který je primárně zaměřen proti kandidátským zemím Evropské unie. Spíše vychází z pozice Francie, která se v posledních dnech a týdnech dostává v rámci Evropské unie i v rámci aliance do mnohem slabší pozice, byť ne nutně izolace. Spíše je to frustrace z toho, že Francie se snažila hrát roli vůdčího hlasu evropské zahraniční politiky a zjistila, že většina evropských států za ní nejde.

EURO: Havlův podpis tedy nebyl v rozporu s našimi zájmy v Evropské unii?
KHOL: Kdybychom chápali českou pozici tak, že je definována pouze tímto jedním aktem už končícího prezidenta Havla, mohlo by se to zdát. Ale zároveň se oficiální česká politika v hlavních bodech blížila onomu konsenzu, který se vytvářel v rámci Evropské unie. Ten vychází z důležité role OSN a z předpokladu, že jakýkoliv vojenský zásah proti Iráku by měl mnohem větší legitimitu, pokud by se k němu vyjádřila Rada bezpečnosti a pokud by se odehrával v rámci širší mezinárodní koalice.

EURO: Řada evropských zemí včetně České republiky řeší problém, že oficiální stanovisko je v rozporu s převažující náladou veřejného mínění. Veřejné mínění je proti zásahu v Iráku i v případě, že by měl mandát OSN. Není to problém pro fungování demokracie?
KHOL: Dlouhodobě by to problém zřejmě byl. Politická reprezentace, která by vyžadovala rozsáhlé využití politických, finančních, vojenských, případně i lidských zdrojů, jež by bylo v zásadním rozporu s míněním české veřejnosti a českých daňových poplatníků, by ztrácela důležitou legitimitu. Nicméně v případě krátkodobých kroků, které se spíše týkají konkrétní taktiky, konkrétního postupu v určité situaci a které povedou k uplatnění principů, jež česká veřejnost stále podporuje, by to mohli čeští politici ustát.

EURO: Nabízí se otázka, zda politické síly, které jednají v zásadě v souladu s veřejným míněním – v současné chvíli tedy komunisté – by na tom nemohly něco vydělat třeba už v té krátkodobější perspektivě.
KHOL: Pro tu část českého veřejného mínění, která je komunistům pozitivně nakloněna, to zřejmě bude znamenat další důvod k tomu, aby tuto stranu volili v dalších volbách na různých úrovních. Pro většinu ostatních voličů to však není natolik zásadní otázka, aby kvůli ní měnili své politické preference. Česká veřejnost v tomto ohledu není natolik vyhraněná tradičně pacifistickým směrem jako určité segmenty veřejnosti v západoevropských zemích.

EURO: Jestli tomu dobře rozumím, tak říkáte, že v rámci určitých mezinárodněpolitických cílů je momentálně tato situace tolerovatelná, byť není tolerovatelná z dlouhodobějšího hlediska. Znamená to, že příprava na válku v Iráku, či sama válka, bude mít nějaká jasná pozitiva pro Českou republiku? Povede opravdu k bezpečnějšímu světu?
KHOL: Cílem je zastavit nebo zvrátit šíření zbraní hromadného ničení. Jejich šíření je dlouhodobá, přímá hrozba civilizaci, za jejíž součást se Česká republika pokládá. Irák musí být odzbrojen, v případě potřeby i za použití vojenské síly. Zároveň je ale pro Českou republiku důležité, aby mezinárodní bezpečnost významně posilovaly instituce jako OSN, NATO i Evropská unie.

EURO: Nevzniká riziko právě tím, že se kvůli účasti v podobné akci, která se navíc uskuteční v centru islámského světa, můžeme stát terčem útoků islámských fundamentalistů?
KHOL: Nikdo nevyloučí, že se to nestane, ale zároveň většinou nefunguje jednoduchá přímá úměra. Neplatí, že země, které se aktivně zapojí do určité operace, se stanou mnohem atraktivnějším cílem pro odvetné útoky teroristických organizací. Ostatně kdybychom tento argument dovedli do extrému, tak by to znamenalo, že Česká republika by se nezapojovala do vůbec žádných operací s bezpečnostními implikacemi ani v Evropě nebo kdekoliv na světě.

EURO: Oblast islámského světa je ale z tohoto hlediska zvláště citlivá. Působí tam náboženská fundamentalistická hnutí. Riziko je v tomto případě vyšší.
KHOL: To je pravda. Ale Česká republika je chápána v této části světa jako součást západní civilizace, ať už chce nebo ne. Určitým potenciálním cílem nepochybně je. Musíme mít bezpečnostní strategii, která říká, co bude Česká republika dělat pro stabilizaci podobných dlouhodobě konfliktních oblastí. Také musíme mít obrannou strategii, jež říká, co bude dělat pro obranu vlastního teritoria a vlastních občanů proti případnému útoku za použití nekonvenčních prostředků.

EURO: Zeptám se ještě jednou a nyní nebudu otázku vztahovat pouze k České republice: Povede úder v Iráku k bezpečnějšímu světu? Nevyvolá silnou protireakci mezi islámským obyvatelstvem, mezi islámskými fundamentalisty?
KHOL: To zatím nedokáže nikdo přesně odhadnout. Je to určitě velké riziko, které by ale bylo ještě vyšší, pokud by Spojené státy jednaly samostatně. Takový scénář by byl mnohem méně pravděpodobný, pokud bude irácký režim odzbrojen s přímou podporou mezinárodního společenství a za účasti široké mezinárodní koalice – nejen v tomto úderu, ale i při dlouhodobé stabilizaci Iráku. Riziko bude menší, pokud spojenci dokážou přesvědčit Spojené státy, že změna režimu v Iráku je jenom jedním z důležitých pilířů dlouhodobé stabilizace Blízkého a Středního východu. Tím druhým musí být řešení izraelsko-palestinského sporu.

EURO: Je Irák tím pravým místem pro úder? Neměly by být cílem spíše pozice al-Káidy, která je přímo spojena s islámským fundamentalismem a terorismem?
KHOL: Pro Českou republiku i pro další spojence je důležité, aby Amerika – a Bushova administrativa – nechápala Irák jako prioritní problém, který odvede její pozornost od řady dalších naléhavých bezpečnostních problémů. Jedním z nich je nepochybně boj proti mezinárodnímu terorismu všude, kde to je možné. Pro Spojené státy je v současné době mnohem jednodušší ukázat konkrétní akci, jakou je konflikt proti režimu jednoho z výtržnických států, proti osobě, která je dlouhodobě chápána jako nebezpečná pro Ameriku. Řada desítek menších operací bude prováděna zpravodajskými prostředky a pro veřejnost nebude jasně patrné, zda měly úspěch nebo ne. Nebudou to operace, které by bylo možné prezentovat jako jednoduché a jasné vítězství. V tom je boj proti terorismu během na dlouhou trať. Je to způsob vedení konfliktu, který není jednoduché v americkém politickém a mediálním systému prodat.

EURO: Jak se projeví nynější události ve vnitřní bezpečnosti jednotlivých zemí? Hrozí, že se staneme vojensko-policejním státem a že zde budou omezovány lidské svobody?
KHOL: Myslím, že to by hrozit nemělo. Vnímání bezprostředního ohrožení tady není tak silné. Čeští politici nemají cíl zajištění stoprocentní bezpečnosti vůči všem potenciálním hrozbám, jako je tomu v současné době ve Spojených státech. To znamená, že určitá policejní a bezpečnostní opatření se určitě mohou českých občanů dotknout, ale přechod k policejnímu státu je těžko představitelný.

EURO: Nicméně už ta opatření, která jsou v současné době například v Praze na ruzyňském letišti, jsou z pohledu českých občanů dost nezvyklá.
KHOL: Jsou nezvyklá, ale nedotýkají se základních lidských práv a svobod. Spíše je to kombinace jakéhosi vnějšího odstrašení případných útočníků a zároveň demonstrace připravenosti, jež by měla posílit pocit bezpečí u občanů.

EURO: Spojeným státům hrozí, že se stanou policejním státem?
KHOL: Spojené státy jsou spíše v situaci, kdy vláda je pod tlakem a sama se snaží zajistit stoprocentní bezpečnost. Takový projekt je pro všechny ostatní země nepřijatelný nebo iluzorní. Kterýkoliv z dalších států nemá prostředky a není v pozici, že by dokázal nabídnout absolutní bezpečnost svým občanům vůči všem bezpečnostním hrozbám.

Ohodnoťte tento článek
Diskuze