Cenová válka konečně začíná - Euro.cz

Přihlášení

Cenová válka konečně začíná

, Jiří Pšenička,
Cenová válka konečně začíná
Zdroj: Euro.cz

Kocourkov: Telekomunikační zákon má být novelizován a následně zrušen

Nejmenovaný vysoký představitel Českého Telecomu řekl prý před lety generálnímu řediteli společnosti Pragonet Michalovi Hátlemu: „Zkuste napojit na svou síť první banku a my vás zničíme!“ To by se dnes už asi nestalo. Telekomunikační trh se otevřel a zákazníkům to přináší ovoce v podobě levnějších a kvalitnějších služeb. „Prostředí je liberální, ovšem rozhodně není bez problémů. Ďábel je v detailech,“ poznamenává Hátle.

Spící krásky

Jaké problémy považuje ředitel za nejpalčivější? Hovoří například o nedostatečné informovanosti. Operátoři se prý velmi pozdě od Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) dovídají základní regulační podmínky. Na metodách výpočtu propojovacích cen (nedávno byla poprvé použitá metodika dlouhodobých přírůstkových nákladů – LRIC) mu vadí, že jsou zaváděny plošně, ačkoliv pro některé typy operátorů a služeb se nehodí. Mělo by se tedy více rozlišovat. Hátle si také myslí, že se až příliš prostoru věnuje debatám o zpřístupnění místní smyčky (pronájem účastnických linek dominantního operátora, u nás Českého Telecomu, alternativním operátorům) či službě volba operátora. V prvním případě je podle jeho názoru třeba brát na vědomí, že zkušenosti ze zemí, kde „local loop unbundling“ již mají, nejsou vždy veskrze pozitivní. Volbu operátora zase šéf Pragonetu nepovažuje za nezbytný předpoklad fungujícího trhu. „Řeka už si mezitím našla nové koryto,“ soudí.
Za nevěrohodné považuje Hátle telekomunikační tendry ve formě soutěže krásy (beauty contest). „Po účastnících takových soutěží se žádají třeba cenové tarify pro rok 2006. Slíbit lze samozřejmě cokoliv,“ připomíná ředitel, že papír, navíc v úhledných deskách, snese všechno. V minulosti byla prý tímto způsobem přidělena firmám, často neznámým, řada telekomunikačních licencí pro bezdrátové vysokorychlostní datové přenosy (s příslušnými kmitočty), přičemž přidělená frekvenční pásma nyní nejsou dostatečně využívána. Vítěze těchto přehlídek krásy tak můžeme považovat spíše za spící princezny.
V neposlední řadě šéf Pragonetu upozorňuje, že sama vláda svými rozhodnutími výrazně deformuje trh, když bez regulérní soutěže zadává lukrativní zakázky Českému Telecomu (vybudování infrastruktury pro informační systémy veřejné správy, či projekt Internet do škol).

Hlasové služby prohrávají

V hodnocení kvality českého telekomunikačního trhu se odborníci liší. Jiří Domanský, ředitel odboru telekomunikací Ministerstva dopravy spojů ČR, říká, že právně je v Česku plná liberalizace, jak ovšem nezastírá, v praxi dominantní Český Telecom kontroluje stále 99 procent trhu pevné hlasové služby. Právě v této oblasti a dále v oblasti pronájmu telekomunikačních okruhů (tam jsou podle něj poměrně vysoké ceny) vidí Domanský největší potíže. „Obecně lze říci, že kvalitnější konkurenční prostředí je v nehlasových službách než v hlasových.“
Předseda ČTÚ David Stádník vidí aktuálně největší problémy v internetové oblasti. Snad i proto vydal úřad v předminulém týdnu předběžné opatření, kterým Českému Telecomu zakazuje od října zavést nové tarify připojení k internetu. Stádník k tomu řekl, že Telecom nedodržel postupy, které mu ukládá telekomunikační zákon ve vztahu k zákazníkům. „Je to o tom, co zákazník unese,“ glosoval Stádník. Telecom označil jeho rozhodnutí za nešťastné.
Dominantní operátor chystal od října nový model účtování telefonického připojení k internetu a o změnách již informoval i své zákazníky. Měly být odděleny platby za telefonické spojení od poplatků internetovému poskytovateli či alternativnímu operátorovi, v jehož síti se připojení uskutečnilo. Poskytovatelé internetu a telefonní operátoři si měli v budoucnu výši ceny stanovovat sami a při fakturaci ji přidávat k pevné sazbě Telecomu. Dosud zákazníci platili pouze za telefonické připojení Telecomu a ten odváděl část z těchto příjmů poskytovatelům internetu. Poskytovatelé a operátoři označili nový model za diskriminační s tím, že povede k růstu cen a potlačení konkurence. Podle Telecomu však měly nové tarify vedle zlevnění umožnit i zavedení paušálních plateb za připojení na internet. Válka zřejmě bude pokračovat.

Bez možnosti volby to nejde

Základní právní normou, kterou se trh řídí, je telekomunikační zákon z roku 2000. Ten byl přijat proto, aby odstartoval liberalizaci hlasových služeb na pevné síti od ledna 2001. Přinesl však spíše zklamání. Umožnil sice vstup na trh novým poskytovatelům služeb, ovšem ve skutečnosti tito nemohli až do poloviny letošního roku efektivně konkurovat, jelikož zavedení důležité služby „volba operátora“ bylo posunuto na polovinu roku 2002 (volba pomocí krátké předvolby), respektive na konec roku 2002 (volba pomocí pevného přednastavení na ústředně). Až na konci letošního roku bude také zavedena přenositelnost čísla, usnadňující zákazníkům přechod od jednoho operátora ke druhému.
V předminulém týdnu uspořádal Český telekomunikační úřad v Praze seminář „Regulace telekomunikačního trhu v ČR, v SRN a v EU“. Zúčastnili se jej vedle českých i odborníci z Německa. Annegret Groebelová, ředitelka sekce koordinace mezinárodních grémií z německého Regulačního orgánu pro telekomunikace a pošty, zdůraznila, že zavedení služeb volba operátora a přenositelnost čísla od prvního dne liberalizace (v Německu spuštěna v lednu 1998) se ukázalo jako nezbytný předpoklad úspěchu celé liberalizační akce. V Německu se alternativním operátorům doposud podařilo získat 40 procent z tržního koláče u dálkových hovorů.
V Česku se služby oddálily kvůli údajné technické nepřipravenosti Českého Telecomu. V Německu byly prý podobné potíže s Deutsche Telekomem. „Tvrzením o nepřekonatelných technických potížích bychom ale neměli věřit. Jde o zdržovací taktiku ze strany dominantního operátora. Všechno se u nás podařilo včas stihnout a až na pár výjimek neregistrujeme na tyto služby žádné stížnosti zákazníků,“ posloužila paralelou Groebelová.

Oprava domu určeného k likvidaci

Přestože ČTÚ udělil několik desítek licencí na poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejné pevné telekomunikační sítě, za první rok a půl se na trhu nic dramatického nestalo. Prudkého snižování cen, tak jako k tomu došlo právě třeba v Německu, se čeští zákazníci nedočkali. Jednání o propojovacích smlouvách se neuvěřitelně vlečou bez možnosti efektivního zásahu regulátora. Česká legislativa také neimplementovala Nařízení 2887/200 Evropského parlamentu a Rady z 18. prosince 2000, o zpřístupnění účastnických vedení tak, aby rozsáhlou síť Českého Telecomu mohli využívat i další operátoři.
To byly zřejmě hlavní důvody, proč ministerstvo dopravy začalo pracovat na novele telekomunikačního zákona.
Zatím je hotov věcný záměr, který byl předložen vládě. Stále více se však ukazuje, že jde vlastně o zbytečnou práci, jelikož celá oblast telekomunikací je v Evropské unii právě nyní zasazována do úplně nového právního rámce. Byla schválena řada nových směrnic a návrh novely českého telekomunikačního zákona řadu změn vůbec nezohledňuje, ani toho není schopen.
Vzhledem k postupující konvergenci jednotlivých sektorů (komunikačních a informačních technologií a médií) je totiž nutné celou složitou problematiku elektronické komunikace řešit jedním regulačním rámcem, zákonem o elektronických komunikacích. Aby v jednom právním balíku byla podchycena hlasová telefonní služba, internet, datové přenosy, rozhlasové a televizní vysílání.
Bude-li připravovaná novela telekomunikačního zákona schválena, vstoupí v platnost nejdříve v polovině příštího roku. Sami její tvůrci nijak nezakrývají, že nebude zcela slučitelná s evropským právem a bude třeba celkovou revizi telekomunikačního práva. Širší zákon o elektronických komunikacích by přitom měl začít platit nejpozději k datu předpokládaného vstupu ČR do Evropské unie, k 1. lednu 2004. Předseda ČTÚ David Stádník prohlašuje, že vzhledem k obvyklým legislativním lhůtám je bezpodmínečně nutné, aby ještě do konce letošního roku bylo hotovo paragrafované znění.
Znamená to, že souběžně s přípravou paragrafovaného znění novely telekomunikačního zákona by mělo být připravován zákon, který jej má nahradit. Je to Kocourkov. Jako kdyby někdo investoval do rekonstrukce starého domu, ač dobře ví, že za rok bude zdemolován a bude muset být nahrazen novostavbou. Není to trochu zbytečné plýtvání finančními, odbornými a legislativními kapacitami?
Stádník a řada operátorů si myslí, že ano. Jiří Domanský z ministerstva dopravy sice považuje debatu na toto téma za oprávněnou, podle jeho názoru by ale práce na novele telekomunikačního zákona měly pokračovat. A to zejména kvůli nutnosti posílení role regulačního úřadu při jednání o propojení sítí (nelze prý spoléhat, že se operátoři mezi sebou dohodnou), a zejména pak, aby byly rychleji zpřístupněny místní smyčky. Co se smyček týče, Domanský si ale neodpustí příměr s bytovou politikou v padesátých letech, kdy majitelé domů byly povinni u sebe „ubytovat pana X za cenu Y“. Důsledkem podle něj bylo, že domy s těmito direktivně přidělenými nájemníky chátraly. Má zřejmě obavy, aby nechátrala i síť Českého Telecomu.

Stádníkova diktatura

„Rozhodování regulátora musí být včasné, transparentní a přezkoumatelné,“ zdůrazňuje svůj pohled na věc generální ředitel Českého Telecomu Přemysl Klíma. Ani jedno podle jeho názoru prý u nás zatím neplatí. „Včasná nejsou – k tomu vám mohu vám dát dlouhý seznam. Transparentní rovněž ne, jelikož nám regulátor není schopen zdůvodnit svá cenová rozhodnutí, nejsme schopni zpětně zrekonstruovat použitou metodiku. A přezkoumatelná jsou pouze teoreticky, jelikož v praxi to vůbec nefunguje. Není tu žádný specializovaný soudní senát, který by se byl schopen těmito specifickými záležitostmi zabývat. Jednu kauzu jsme dali někdy před rokem k soudu na Praze 3 a do dnešního dne to tam leží,“ říká Klíma a nezastírá, že s prácí regulátora není spokojen.
Alexander Bělohlávek, mezinárodní arbitr, si myslí, že by regulační orgán měl postupně směřovat k postavení sjednocujícího smírčího místa. Do budoucna navrhuje vytvoření zvláštního rozhodčího soudu pro řešení obchodních sporů v oblasti telekomunikací, přičemž regulátor by jej administrativně zaštiťoval. Zdůrazňuje, že rozhodčí řízení je obvykle rychlejší, méně nákladné a efektivnější. „Telekomunikace jsou navíc oblastí velmi speciální, kde je zapotřebí speciálních znalostí, kterými soudy bohužel nedisponují a často ani disponovat nemohou,“ poznamenává Bělohlávek.
Všichni se ovšem shodují na tom, že specializovaný regulátor by na trhu neměl být navěky. Jak na zmíněném semináři uvedla Annegret Groebelová, úkolem regulátora je pouze dočasně substituovat tržní síly, dokud se nevytvoří tržní prostředí. Až se tak stane, regulátor by měl odejít a specializovaná legislativa by měla být nahrazena všeobecným soutěžním právem.

Revoluce?

V posledních týdnech se zdá, že i v Česku se přece jen začíná blýskat na lepší časy. Menší firmy postupně přicházejí s cenovými nabídkami, které zákazníky mile překvapují. Využívají totiž možností, které jim dává konečně zavedená volba operátora. Jako první oslovila dosavadní klientelu Telecomu (především tu korporátní) společnost Aliatel. V druhém sledu přišla Tele2, která dokonce svou nabídku orientovanou na drobnou klientelu nazvala revolucí. Nejrychlejší dvojici nyní následují i Contactel a eTel. Navíc nové ceny za propojení vyhlášené nedávno Českým telekomunikačním úřadem (EURO 36/2002) firmám umožní další zlevňování.
Jediný, kdo se tak cítí být poškozen, je Český Telecom. „Stačí, abyste si koupil jednu ústřednu, šoupnul jí doma do garáže a můžete vydělávat těžký prachy na tom, že hovory půjdou transferem přes vás. To umí přece každý. Na nás a na naše podstatně vyšší náklady, spojené s rozsáhlou a nákladnou optickou sítí, regulátor nebere ohled,“ neskrývá generální ředitel Přemysl Klíma rozčarování nad současnou regulační politikou. Věřme však, že jeho firma dokáže (stejně jako jiní dominantní operátoři v zahraničí) zmobilizovat vnitřní rezervy a přejít do cenové protiofenzívy. Můžeme na tom všichni jenom vydělat.

Diskuze