Bizarní spory i personální změny. Švýcarskými bankami otřásají skandály - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Bizarní spory i personální změny. Švýcarskými bankami otřásají skandály

,
Bizarní spory i personální změny. Švýcarskými bankami otřásají skandály
Zdroj: čtk

Když předminulý týden švýcarský finanční regulátor FINMA oznámil, že „nejmenovaný generální ředitel švýcarské banky dostal pokutu za vážný případ insider tradingu“, byla to jen další kapka do již tak hustého deště zlých zpráv.

Kritici tamních bankovních poměrů neopomněli připomenout, že právě benevolentní přístup regulátora, jenž sice provinilce trestá, ale až na výjimky jejich totožnost nezveřejňuje, přispívá kultuře neprůhlednosti, jíž švýcarské bankovnictví tradičně oplývá.

Úřad FINMA uvedl, že manažer používal k nezákonnému obchodování s akciemi konto, jež patřilo jeho manželce. Vzhledem k tomu, že v zemi působí na 250 bank, není známo, o kterou z nich se jedná. Suma, již musel dotyčný vrátit, 732 tisíc švýcarských franků, však naznačuje, že nešlo o jednoho z velkých globálních hráčů.

Zkušený boss končí

Ti mají svých problémů dost. UBS, největší poskytovatel služeb wealth managementu na světě, pomalu vstupuje do období nenáviděné nejistoty, když se připravuje na odchod úspěšného generálního ředitele Sergia Ermottiho. Na jeho místo – Ermotti povede zajišťovnu Swiss Re – usedne Holanďan Ralph Hamers z ING. Cena akcií UBS zareagovala na zprávu o připravovaném říjnovém odchodu Ermottiho mírným poklesem.

Jedním z důvodů bylo, že Hamers nemá zkušenosti ani s investičním bankovnictvím (kde UBS ubírá plyn), ani s disciplínou wealth managementu, která se soustředí na poskytování komplexního servisu superbohatým podnikatelům a jež naopak je Ermottiho doménou.

Jestliže v případě UBS pociťují investoři nervozitu ohledně budoucnosti, v souvislosti s Credit Suisse si přejí především co nejrychleji zapomenout na nedávnou minulost. V roce 2015 nastoupil do funkce generálního ředitele Tidjane Thiam, jenž předtím šest let vedl britskou bankovní skupinu Prudential. Jeho úkolem bylo, podobně jako u konkurenta Ermottiho z UBS, vycouvat z rizikového investičního bankovnictví a soustředit se na wealth management. To také Thiam provedl (viz graf).

Jedním z faktorů úspěchu příslušné divize Credit Suisse v té době byla práce Iqbala Khana, talentovaného pákistánsko-švýcarského bankéře, jehož si do vedení vybral sám Thiam. Khan se během let (do Credit Suisse přišel v roce 2013, dva roky před svým novým šéfem) stal hvězdou první velikosti a očekával, že mu Credit Suisse po Thiamově odchodu nabídne nejvyšší funkci. Z obou mužů se stali konkurenti.

Tady se příběhy rozcházejí. Představenstvo Credit Suisse, složené drtivou většinou z domácích, se údajně dívalo na spor Pákistánce s černým občanem Pobřeží slonoviny skrz prsty z rasových důvodů (tvrdí Thiam). Tak či tak nechalo spor uzrát do nebývale dramatické podoby.

Kdo míří kam v první lize evropského bankovnictví

Alpská telenovela

Khan se přestěhoval na pobřeží Curyšského jezera, hned vedle Thiama. Jeho šéf nechal vysadit na své zahradě stromy, které Khanovi bránily ve výhledu na vodní plochu; podle vlastních slov nezáměrně, podle Khana zcela plánovaně. Na březnovém večírku u Khanů si oba muži vjeli do vlasů – fyzicky, ostatní hosté je museli do sebe odtrhnout.

Nedlouho poté, v červenci, Khan Credit Suisse opustil a zakotvil u UBS (zhruba ekvivalent sparťana, jenž rovnou přejde do Slavie). Protože byl oblíbený, Thiam se obával, že s sebou vezme i další kolegy, ačkoli mu to zakazovala smlouva. Nařídil proto – buď sám, nebo někdo z jeho podřízených – Khana sledovat soukromou detektivní agenturou.

Následoval další fyzický střet. Thiamovi lidé tvrdí, že Khan zaútočil na detektiva; Khan říká, že tři muži naopak pronásledovali jeho. Detaily možná ještě vyplavou na světlo, důležité však je, že představenstvo banky Thiama kvůli skandálu vyhodilo a na jeho místo dosadilo (přes odpor amerických akcionářů) Thomase Gottsteina.

Skutečnost, že Gottstein je bílý německý Švýcar, jen nahnala více vody na mlýn Thiamovy stížnosti stran údajného rasismu.

Nejistota a skandály se na počátku roku 2020 hodí finančním ústavům ještě méně než jindy. Do hubeného období nízkých úrokových sazeb, slabých marží a pomalého ekonomického růstu, na něž se evropské banky připravují, vstoupila Credit Suisse nohou mimořádně levou.