Bez ladu a skladů - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Bez ladu a skladů

, Jiří Pšenička,
Bez ladu a skladů
Zdroj: Euro.cz

Rolníci chtějí změnit intervenční systém EU, ministr Zgarba tomu šanci nedává

Sedláci mají pravdu, něco v tom soukolí hapruje. Intervenční nákupy obilí, jeden z pilířů společné organizace trhu v rámci Společné zemědělské politiky Evropské unie, u nás zatím hraje úplně jinou roli, než je zvykem.
Západoevropský zemědělec většinu sklizeného obilí prodává za lepší peníze na volném trhu, a teprve to, co se mu zpeněžit nepodaří, nabídne do celoevropského intervenčního systému, kde se tuna potravinářské pšenice vykupuje za 101 eur (3000 Kč), což je na trhu považováno za minimální garantovanou cenu. Zjednodušeně řečeno jde o záchrannou síť pro ty, kteří si s úrodou na běžné komerční bázi nedokázali poradit. Český zemědělec vidí tento systém úplně jinak. Intervenční cena má u nás nyní charakter maximálně možné, na volném trhu nedosažitelné (potravinářská pšenice se dnes na českém trhu běžně prodává za 2400 korun, zhruba o pětinu levněji než v intervenci). Rolníci nevzhlížejí k intervenčním nákupům jako k poslední naději, ale jako k první a jediné šanci, jak učinit pěstování obilí alespoň mírně rentabilním byznysem.

Do listopadu nevydrží

Potíž je v tom, že intervence dle celoevropských pravidel započne až v listopadu. Vydržet neprodat mohou do té doby jen ti, kteří mají vlastní skladovací kapacity a volné finanční zdroje, z nichž jsou schopni uhradit náklady podzimní polních prací. Takových není v Česku mnoho. Takže se hledají jiné cesty, jak se úrody rychle a za alespoň trochu lepší cenu zbavit. Pěstitelé poblíž německých a rakouských hranic nyní nezřídka využívají nabídek ze sousedních zemí, které se jeví jako atraktivnější i při započtení nákladů na dopravu.
Příčin špatně fungujícího systému je vícero. Každopádně se na současné situaci podepsala loňská rekordní sklizeň, jejíž negativní cenotvorné dopady se nepodařilo otupit i proto, že letošní úroda je též nadprůměrná. Zrno zůstává ve skladech, kterých je žalostně málo. Potíže s uskladněním má samotný Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), jenž obilí do unijního intervenčního systému v ČR vykupuje. Z loňské sklizně mu čeští zemědělci nabídli 1,4 milionu tun, nakonec vykoupil jen asi 900 tisíc (část kvůli horší kvalitě odmítl, některé nabídky stáhli sami zemědělci). Ven z republiky se zatím dostalo jen asi 350 tisíc tun obilí. SZIF, který nemá vlastní sklady, teď řeší, kam uskladní letošní úrodu. Vypsal tendr, jehož cílem je nalézt nové skladovatele, kteří by měli zájem uzavřít dlouhodobější kontrakty. Ředitel fond Jan Höck tvrdí, že i tato soutěž ukáže, nakolik je nutné, aby stát započal s výstavbou svých vlastních skladovacích kapacit. Každopádně prý již ministerstvo zemědělství k tomu připravuje materiál do vlády. „Výstavba bude asi nutností, pokud máme za povinnost vykoupit veškeré obilí, které nám zemědělci nabízejí,“ uvádí Höck.
Stát se tak dostává do paradoxní situace. V devadesátých letech skladovací kapacity privatizoval (dnes jsou vesměs vlastněny skupinami Agrofert a Agropol), teď si bude nákladně pořizovat nové.

Když chtějí, vyjednají.

V klinči Agrofertu a Agropolu, podnikatelských impériích vlastněných Andrejem Babišem a Jiřím Malúšem, se cítí být hlavně sami zemědělci, i oni tlačí na výstavbu nových obilních sil. Agrární komora hovoří o potřebě skladů s kapacitou jeden milion tun. Současně usiluje o „soustředění nabídky obilí do jedněch rukou“. Prezident Agrární komory Jan Veleba uvádí, že budou zahájeny práce na založení národní odbytové organizace (která by měla silnější vyjednávací pozici ve vztahu k obchodníkům i zpracovatelům).
Agrární komora ve svých prohlášeních přitvrdila až v poslední dnech, donedávna volila smířlivější tón. Teprve nyní se připojila k požadavku soukromých rolníků sdružených v Asociaci soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), kteří již delší dobu žádají, aby ministr zemědělství zahájil jednání s Evropskou unií o možnosti začít s intervenčními nákupy již 1. září, nikoliv až 1. listopadu. Ministerstvo šéfované Petrem Zgarbou však nevidí šanci, že by se něco takového podařilo vyjednat, protože termín zahájení je závazný pro celou EU. „Tak ať se o to alespoň pokusí! Je zajímavé, že když chtěli prodloužit čas na administrativu spojenou s intervenčními nákupy ze čtyř na sedm měsíců, tak si výjimku vyjednat dokázali,“ kritizuje laxnost ministerstva i intervenčního fondu předseda ASZ ČR Stanislav Němec.
Soukromníci kromě jiného též žádají, aby v zájmu snížení celkové produkce obilovin byl obnoven dotační program „půda do klidu“. Obecně jsou pro přesunutí dotačních podpor do méně příznivých oblastí a oblastí s environmentálními omezeními (označovanými LFA). Stát by měl prý podpořit i vznik nových skladových kapacit vlastněných zemědělci a konečně rozhýbat programy na nepotravinářské využití obilovin (biolíh). Přestože soukromí zemědělci své návrhy ministru zemědělství sdělili již v červnu, dodnes prý na ně Zgarbův úřad nijak nereagoval.

Opět nadprůměr
Celková sklizeň obilovin v letech 2000 až 2005 (v mil. tun)

  • 2000 – 6,5
  • 2001 – 7,3
  • 2002 – 6,8
  • 2003 – 5,8
  • 2004 – 8,8
  • 2005 – 7,3*

Poznámka: * první odhad ČSÚ z června
Pramen: ČSÚ