Menu Zavřít

Bez klobouku nejsi boss

19. 11. 2007
Autor: Euro.cz

Kloboučnictví může být i v dnešní době velmi výnosným odvětvím. Elegantní pokrývky hlavy se totiž stále těší velké oblibě. Značku nejznámějšího tuzemského výrobce Tonak vyhledávají nároční zákazníci v Česku i v zahraničí.

Obchod s pokrývkami hlavy Kloboučnictví může být i v dnešní době velmi výnosným odvětvím. Elegantní pokrývky hlavy se totiž stále těší velké oblibě. Značku nejznámějšího tuzemského výrobce Tonak vyhledávají nároční zákazníci v Česku i v zahraničí.

Tvořit a prodávat klobouky začala studentka výtvarné kultury Lucie Fraňková před pěti lety v Kutné Hoře v salonu Meluzína. Od té doby prodala dva tisíce originálů. Zprvu jí byla tvůrčí práce příležitostným přivýdělkem, ale netrvalo dlouho a stala se jí slušnou obživou. Klientela šikovné výtvarnici přijíždí z různých koutů České republiky. Odvážejí si originály za dva a někdy pět tisíc korun. Poslední velkou zakázkou byla objednávka dvou set kusů dobových „plsťáků“ pro filmovou pohádku z Hollywoodu Letopisy Narnie. Úspěch Lucie Fraňkové ale není ojedinělý, kloboučnictví má totiž stále nadějné vyhlídky.

Klobouk ve světě čepic

Navzdory tomu, že v dnešní době při výběru pokrývky hlavy preferujeme čepice, těší se klobouky stále velké oblibě. Nosíme je na svatbu, křtiny, do kostela, ale hlavně na dostihy – na významnějších derby se dokonce vyhlašuje klobouk nejoriginálnější. Klobouky mohou být extravagantní, ale i praktické: při nepříznivém počasí chrání všitou šálou nebo uvázaným šátkem hlavu, dutiny a trojklaný nerv, v létě zase chrání před ostrým sluncem.

Jedny z nejkrásnější modelů klobouků vznikají pro kolekce módních domů, jako jsou Chanel či Christian Dior. Nejeden pochází z novojičínské továrny Tonak. „Zásobujeme polotovary klobouků tvůrce nejkvalitnější módy – haute couture a také návrháře v Anglii. Ti pokrývky hlavy dodávají přímo ke královskému dvoru dámám britské aristokracie,“ přibližuje Sylvie Vaněčková ze společnosti Tonak. Do povědomí zahraniční klientely se továrna dostala díky výrobní technologii, kterou si uchovává už dvě stě let. Získala proto po světě řadu stálých zakázek a na zručnosti českých ručiček profituje nejvíc ze všech výrobců u nás. „Devadesát procent výrobků vyvážíme do 50 zemí světa na všechny obývané kontinenty a utržíme za ně kolem 500 milionů korun,“ říká Vaněčková. Tonak v roce 2006 prodal celkem 309 tisíc hotových klobouků a 762 tisíc polotovarů. Zvýšil tak meziročně své tržby o 44 milionů korun.

Tradiční postupy konkurenti z Asie neznají

Na globálním trhu se nejvíc prodávají levné čepice a obyčejné polotovary klobouků z Číny a jihovýchodní Asie. Od roku 2001 proto Tonak skončil masovou neefektivní výrobu šitých pokrývek hlavy do světových obchodních řetězců a začal posilovat značku na poli vyšší třídy klobouků. „Jejich předností je vysoká kvalita materiálu a zpracování tradičními postupy, které na Východě neznají,“ tvrdí Vaněčková. Podle ní není vůbec snadné obstát v globální konkurenci a získávat novou klientelu. „Jedinou možností je nabídnout zákazníkům něco, co konkurence nemá,“ uvádí Vaněčková. Tonak má proto vlastní tým návrhářů, kteří připravují každý rok minimálně dvě nové kolekce.

JAK SE VYRÁBĚJÍ KLOBOUKY

Klobouky se vyrábějí ze srsti králíka a zajíce postupným zplsťováním na kloboučnických strojích pomocí horké vody, kyseliny a páry. Polotovary se povalují a překládají tak dlouho, až se z velkého tenkého plástu zplstí malý pevný polotovar. Ten se dále barví na kónusových barvicích aparátech. Poté se vytvarují hlava a okraje klobouku. Následují úpravy povrchu, vnitřní vybavení podšívkou a potním páskem a ozdobení klobouku. Dokonalá řemeslná práce spočívá ve tvarování, dobarvování, obrušování, leštění, formování nad párou a tvorbě zdobicích prvků. Vedle králičí srsti se klobouky dělají také ze sisálu, slámy, textilního papíru, konopí či panamy – což je druh palmového listí, ale také z bavlny či lnu, které se používají pro letní modely. Existují různé druhy forem podle potřeby a účelu – na sport se kšiltem, lehký společenský klobouček klopák, pirát nebo širák.

Konfekční klobouk, nebo dílo na míru?

Klobouky nosí nejčastěji individualisté, kteří se chtějí v davu odlišit. Cení si osobního přístupu, kterého se jim dostává v menších ateliérech kloboučníků a modistek. V České republice existují desítky takových kloboučnických dílen, jako například Model Praha, Karpet, Adam a Eva ve Šternberku, Klobouky DM Marie Daubnerové z Olomouce, plzeňské kloboučnictví DIVA či již v úvodu zmíněný kutnohorský salon Meluzína výtvarnice Lucie Fraňkové.

„Klient si vybere fazonku a klobouk mu zhotovíme na míru. Modistka jej může dále ozdobit podle oděvu, ke kterému bude nošen,“ objasňuje výtvarnice Lucie Fraňková. Fantazii se při dekorování meze nekladou. „Zdobí se saténem, manšestrem, ale i peřím,“ vyjmenovává mladá modistka materiály, jež s oblibou používá. Pestrá je také nabídka základních materiálů.

Cena klobouku se odvíjí od použitého materiálu, a také podle osobitého nápadu a jedinečnosti. Každý model je umělecké dílo. Ovšem nejdražší je na individuálním modelu práce, která může trvat několik hodin, ale i dnů. „Jedna zakázka mi trvá minimálně šest hodin,“ přibližuje Lucie Fraňková. Nejdražší klobouky jsou plstěné z králičí srsti a ručně šité, jejich pořizovací cena začíná na dvou tisících korun. O něco levnější jsou měkké strojově vyrobené klobouky, nejčastěji vlněné, jejichž cena se pohybuje okolo 1500 korun.

Vítejte v Kloboukovém klubu

Své místo na trhu s klobouky si našla také podnikatelka Radka Chabičovská, majitelka velkoobchodu Dantes a stejnojmenné prodejny v Brně. Klobouky dováží z ciziny třetím rokem, ale její obchodní zkušenosti s pokrývkami hlavy sahají hlouběji do minulosti. Už patnáct let totiž dováží z Itálie kožešinové čepice, kulichy, kšiltovky z kůže a barety. V roce 2004 pak sortiment rozšířila ještě o westernové, pánské vycházkové, myslivecké a rybářské klobouky. V posledním roce se jí rozjely obchody také s dámskými klobouky. Do sortimentu je zavedla docela nenápadně. „Stále více žen se poptávalo po modelech pro společenské příležitosti. Nabídku jsem postupně rozšiřovala a klientek stále přibývalo. Přijížděly pro ně z různých koutů Moravy, ale i ze Slovenska,“ líčí Chabičovská. Jednoho dne jí napadlo, že si bude jejich jména a adresy zaznamenávat, aby je mohla informovat o novinkách v sortimentu. Letos na jaře nápad dozrál – založila Kloboukový klub, který má už 250 členek. Chabičovská pro klub organizuje kloboukové přehlídky a také neformální setkání.

BRAND24

Nejistá sezona

Na jaře a v létě výrobci prodávají společenské modely, jejichž nošení počasí tolik neovlivňuje. Jsou to svatební a plesové klobouky nebo klobouky na promoce a křtiny. Ale na podzim začíná pro kloboukáře hlavní sezona. Jaká bude ta letošní, záleží na marnivosti počasí. „Pokud je počasí chladné, klobouky se prodávají dobře,“ říká obchodnice Radka Chabičovská. Největším nepřítelem obchodníků s klobouky je nebývale teplé počasí. Například Tonaku se vlivem loňské teplé zimy značně snížila poptávka. „Zatím hospodaříme s vyrovnaným rozpočtem, a to bychom chtěli udržet také nadále,“ přibližuje Vaněčková. Kvůli teplejším sezonám si menší výrobci musí své obchody vylepšovat produkcí dalších výrobků, například ozdob do vlasů.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).