BALNEOKORUNY - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

BALNEOKORUNY

, Jiří Pšenička,
BALNEOKORUNY
Zdroj: Euro.cz

Je povzbudivé, že se v branži uplatňují domácí podnikatelé

Podle statistky se počet hostů v českých lázních od roku 1993 neustále zvyšuje. Nyní dosahuje ročně zhruba čtvrt milionu lidí. Po polistopadovém poklesu roste i kapacita (loni přes 22 tisíc lůžek), stejně tak neustále stoupá podíl zahraniční klientely (již 32 procent). Cizinci utratí každý den v lázních v průměru 100 až 120 dolarů.
Jestliže lázně prosperují dnes, netřeba se bát, že by měly přijít na buben v budoucnu. Do karet jim hraje většina civilizačních jevů současnosti, pozitivních i negativních. Zvyšování střední délky života, větší zájem lidí o vlastní zdraví, více volného času, ale i zvýšený výskyt chronických chorob, zejména pohybového aparátu.
Zlatým pokladem českého lázeňství zůstává jeho medicínský charakter a široké využívání přírodních léčivých zdrojů – minerální vody, slatiny, horského klimatu. Je tak alternativou vůči všudypřítomné chemoterapii.
Majitele lázní první místa v žebříčcích nejbohatších lidí asi nikdy zaujímat nebudou, ale i v jedenadvacátém století může jejich branže skýtat velmi slušné živobytí. Povzbudivé je, že se v lázeňství v široké míře uplatňují domácí podnikatelé, a to i bez pomoci státu. Navíc z oblasti průmyslu a finanční sféry neokoukali, jak se razí tunel.
Zcela jinou otázkou je, kdo bude naše lázně v budoucnu navštěvovat. Podíl domácí klientely totiž klesá, zejména podíl těch, kterým na léčbu přispívají pojišťovny – ať už částečně, nebo plně. Nelze se ani divit. Při současném systému úhrady lázeňské péče musí každý majitel sanatoria dát logicky přednost „přespolním , v dolarech platícím pacientům, před našinci.
Němec či Rus v Karlových Varech je ochoten zaplatit za stejné služby osmkrát více než za domácí návštěvníky zaplatí jejich zdravotní pojišťovna (většinou VZP). Český lázeňský host, pokud si pobyt neplatí z vlastní peněženky, se stává nezajímavým. Pomáhá sice sanatoriím přežít (platby pojišťoven podle statistky tvoří 60 procent výnosů lázeňských zařízení), ale také nikoho nevytrhne. Které sanatorium k tomu má jen trochu podmínky, snaží se raději přivábit cizince.
Někdo namítne, že pokud chce Čech do hezčích lázní, mít pohodlnější postel a k obědu více knedlíků, může si přece připlatit. Tento názor je asi akceptovatelný. Pokud by se však nadstandardem a luxusem stala sama lázeňská léče, nebyla by dostupná i chudším, o principu solidarity, který zdravotní pojištění s sebou nese, již asi nebude možné hovořit.
Podle VZP i „zástupci smluvních lázeňských zařízení přiznávají, že nemají relevantní srovnávací studie o postavení lázní v léčebném procesu . Jinými slovy tím má být řečeno, že pozitivní vliv různých procedur a terapií na zdraví lidí není vždy a všude objektivně prokázán. I proto dává největší pojišťovna ze svého rozpočtu pro tyto účely pouze jedno či dvě procenta.
Lázeňství bude asi i nadále ve srovnání se zdravotnictvím odstrkovaným dítětem, nebylo by ale od věci začít více přemítat o jeho roli v předcházení chorobám. Poměr mezi preventivními a léčebnými pobyty se totiž v jiných zemích začíná zhruba vyrovnávat. Může se ukázat, že jedna koruna vložená do lázní, ušetří dvě ve zdravotnictví.
Lze pochopit, že zdravotní pojišťovny jsou vůči sanatoriím opatrné. Vědí, že některé hotely či penziony se označují za lázeňská zařízení jen proto, aby platily nižší daně. Je ale věcí finančních orgánů a snad i samoregulace podnikatelů, aby do oboru nekalou a nekvalifikovanou konkurenci nepouštěli. Neměl by to ovšem být důvod pro zpochybňování lázeňské péče jako celku.
Pokud se podíváme na mapu, zjistíme, že celá řada lázeňských míst se nachází v oblasti s akutním nedostatkem práce v severních Čechách, centrální a severní Moravě. Asi i tento fakt ospravedlňuje snahu ministerstva pro místní rozvoj finančně podpořit budování a rekonstrukci lázeňské infrastruktury. Jako u všech dalších podobných dotačních programů se však vynořuje otázka, jak peníze rozdělovat, aby je nezískali jen ti, co mají nejsilnější hrdla a nejlepší konexe. Právě míra nezaměstnanosti by mohla být jedním z kritérií.
Opodstatněná se zdá být třeba žádost o finanční pomoc při obnově historických lázní ze strany severočeské Bíliny, když v tamním teplickém okrese míra nezaměstnanosti překročila sedmnáct procent. Kéž by v každém městě na severu mohly být místo továrních komínů nějaké lázně.