ASKETISMUS I CHTIVOST - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

ASKETISMUS I CHTIVOST

, Pavel Matocha,
ASKETISMUS I CHTIVOST
Zdroj: Euro.cz

Sociologie rozporů kapitalismu

Ve světě jsou rozšířené dva základní výklady o původu kapitalismu. Většina lidí žijících na západě si ze školy pamatuje knihu Maxe Webera Protestantská etika a duch kapitalismu, podle které jsou kořeny kapitalismu v protestantské etice kalvinismu. Tedy v asketismu, odkládání spotřeby a pojetí práce jako svaté činnosti nutné ke spáse. Na základě úspěchu v podnikání lze usuzovat na Boží vyvolení. Puritán ve vydělaném bohatství viděl právě důkaz své vlastní spásy. Většina lidí z Východu si naopak ze školy pamatuje spíše Marxův výklad o třídním boji a vykořisťování dělníků majiteli výrobních prostředků.
Daniel Bell ve své knize začíná Weberovou teorií, zmiňuje mnohokrát Marxe, ale přidává i méně známého a provokativního Wernera Sombarta. Ten neviděl původ kapitalismu v asketismu, ale naopak v chtivosti a mezi šest základních typů kapitalistických podnikatelů řadil i piráty. Autor Kulturních rozporů kapitalismu ve svých analýzách důsledně používá protikladných pohledů a ukazuje, že platí oba. Tedy jak chtivost, tak i asketismus. Protestantskou etiku podle něj podkopal sám kapitalismus, a to především vynalezením prodeje na splátky. Možnost úvěru totiž umožnila okamžité uspokojení spotřebitelských přání, a zrušila tak blahodárnou distanci.
„Jsem socialistou na poli ekonomie, liberálem v politice a konzervativcem v oblasti kultury, tvrdí o sobě autor knihy, jeden z nejvýznamnějších myslitelů druhé poloviny dvacátého století. „Trojjediné stanovisko, jež tu zastávám, v sobě konzistentním způsobem spojuje víru v začlenění všech lidí do občanské společnosti skrze ekonomické minimum zajišťující lidskou důstojnost, v princip individuálního dosahování společenského postavení na základě zásluh a v kontinuitu minulosti a přítomnosti vzhledem k utváření budoucnosti jakožto tři nutné podmínky civilizovaného řádu, vysvětluje svou zvláštní vlastní charakteristiku. Daniel Bell (81) pochází z chudé polské židovské rodiny, vyrostl a vystudoval v Americe. Byl novinářem, sociologem a politologem. Jeho Kulturní rozpory kapitalismu vyšly poprvé v roce 1976. Uzavírají trilogii Bellových nejdůležitějších knih, která začala Koncem ideologie (1960) a pokračovala Příchodem postindustriální společnosti (1973).
V podobných kontradikcích jako sám sebe popisuje i moderní kapitalistickou společnost. Tu lze podle něj nejlépe pochopit jako „amalgám tří odlišných prvků: sociální struktury (v podstatě především technoekonomického řádu), politického systému a kultury (strany 27 a 37). Problém je v tom, že tyto sféry jsou řízeny protichůdnými principy, mají odlišný rytmus změn a odlišnými normami legitimují odlišné typy chování. Základním imperativem ekonomiky je efektivita (tedy maximalizace zisku a minimalizace výdajů), u politického systému jde o rovnost bez ohledu na ekonomickou moc a u kultury o se berealizaci bez ohledu na rovnost a náklady. Napětí, které mezi usilováním o efektivitu, rovnost a sebeuspokojení jiskří, tvoří podle Bella jádro konfliktů posledních sto padesáti let západního světa.
Analýza je zajímavá nejen svým obsahem, ale i stylem. Na rozdíl od klasických akademických badatelů Bellova práce neobsahuje odkazy a citace pouze z odborné literatury, ale také velké množství beletristické reference. Připomíná například Turgeněva, Dickense, Goetha nebo Blakea. Velkou pozornost věnuje vývoji, respektive úpadku náboženství, který je podle něj pro pochopení rozporů buržoazní společnosti velmi důležitý. „Zavržením puritanismu a protestantské etiky se ovšem kapitalismus ocitá bez jakékoli morální či transcendentní etiky, tvrdí (strana 89) a v tomto kontextu dále cituje slavnou Schumpeterovu větu, že burza je chabou náhradou za Svatý grál. Rovněž ukazuje, jak se ekonomický růst stal „sekulárním náboženstvím rozvíjejících se průmyslových zemí – zdrojem individuální motivace, základem politické solidarity, platformou pro mobilizaci společnosti ke kolektivním cílům (strana 230).
Nejen v oblasti náboženské je Bell bojovníkem za tradiční hodnoty. Již v roce 1978 ve svém úvodu k dalšímu vydání knihy napsal (strana 25): „Tápavě hledáme nový jazyk, jehož klíčovým pojmem se zdají být meze: meze růstu, meze drancování přírodního prostředí, meze manipulace s biologickou podstatou. Jestliže se pokusíme stanovit meze ekonomice a technologickému vývoji, dokážeme je stanovit také pro experimentování s těmi kulturními prožitky, které překračují mravní normy a spojují se s démoničnem v klamné víře, že každá zkušenost obohacuje?
Český kapitalismus devadesátých let by dával ve sporu Webera se Sombartem jednoznačně za pravdu tomu druhému. Spíše než o asketismus a posvátnou roli práce šlo o pirátství a chtivost. S odkazem na jiného sociologa lze dobu polistopadové transformace označit jako kasino kapitalismus. Bellem pojmenovaný problém kulturních rozporů kapitalismu a nutnosti stanovení mezí je ale živý v celé západní civilizaci. Sám to připomíná i ve svém doslovu z roku 1996: „Morální a ekonomické rozpory sovětského komunismu dospěly ke svému rozuzlení (znamená to Konec dějin, anebo jen konec utopismu?), kulturní rozpory kapitalismu však trvají dál (strana 269).

Bell, Daniel: Kulturní rozpory kapitalismu. Sociologické nakladatelství. Praha 1999. Cena 245 korun.