Adrenalinový post - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Adrenalinový post

, Josef Michl,
Adrenalinový post
Zdroj: Euro.cz

Marie Bohatá vede nerovný boj

Představa práce ve statistickém úřadu jako klidného místa daleko od hlučícího davu vzala za své. Jde o nejisté povolání. Od vzniku samostatného Česka poznal národní statistický úřad tři šéfy. Eduard Souček, předseda republikové statistiky ještě za federace, odešel z čela úřadu na jaře 1993 poté, co vláda delší dobu zpochybňovala věrohodnost údajů o vývoji ekonomiky. Součka několikrát veřejně kritizoval tehdejší premiér Václav Klaus.


===== Důchodce z Kanady.

Když se vybíral Součkův nástupce a lidé na úřadu s hrůzou sledovali, že o křeslo má zájem Václav Benda, na kterého tehdy nezbyl žádný exekutivní post, objevil se v Praze Edvard Outrata. Čerstvý kanadský důchodce, bývalý generální ředitel sekce informatiky na tamním statistickém úřadu. Přišel do Českého statistického úřadu (ČSÚ) s tím, že chce dát své zkušenosti k dispozici. Dlouholetý náměstek předsedy ČSÚ Jan Fischer, který s ním tehdy hovořil, vzpomíná, že Outratovi řekl: „Pane inženýre, myslím, že byste s námi měl spolupracovat na jiné úrovni než jako řadový referent“.

Nezávislá docentka.

Outrata se stal předsedou úřadu, získal mu mezinárodní renomé a etabloval jeho nezávislost. V létě 1999 na funkci překvapivě rezignoval. Pro týdeník EURO nyní poprvé připustil, že to nebylo z vlastního popudu. Vítězná sociální demokracie tehdy posilovala své postavení personálními změnami a došlo i na statistický úřad.
Události se pravděpodobně odehrály takto: Edvardu Outratovi bylo naznačeno, že se s ním nepočítá. Rozjelo se hledání nástupce. V tom měli významné slovo neortodoxní sociálnědemokratičtí ekonomové ve vysokých postech – ministr financí Pavel Mertlík a jeho náměstek, dnešní poslanec Jan Mládek. Ti navrhli politicky neangažovanou vědeckou pracovnici a vysokoškolskou pedagožku docentku Marii Bohatou, s níž oba spolupracovali v ekonomickém výzkumu. Bylo to přijatelné řešení i pro Edvarda Outratu, který měl obavy, aby se ČSÚ nedostal pod politický vliv.

Druhá pohroma.

Po dvou letech ve funkci stihla Marii Bohatou živelní pohroma, když povodeň zničila centrální sídlo statistického úřadu. Naštěstí v té době vláda už schválila výstavbu nové budovy, pro kterou se předsedkyně ČSÚ hodně angažovala. Po několika měsících přišla další katastrofa, která možná bude stát Marii Bohatou nejen křeslo, ale i reputaci.
Když ČSÚ 16. ledna vyvěsil na internetovou stránku nenápadnou informaci o revizi výsledků zahraničního obchodu za červenec až listopad 2002, prvním čtenářům, vesměs ekonomickým analytikům, vstaly hrůzou vlasy na hlavě. Způsob oznámení gigantického přehmatu svědčil o tom, že vedení ČSÚ nechápe závažnost situace. Teprve poté, co události dosáhly rozměrů krize, byla svolána tisková konference, na níž rozrušená Marie Bohatá a náměstek z Generálního ředitelství cel (GŘC) Lubomír Moravčík nepřesvědčivě vysvětlovali, co se stalo.

Podpora z Lucemburku.

Marie Bohatá měla v ten den za sebou obtížný rozhovor s premiérem Vladimírem Špidlou. Předseda vlády v pátek 17. ledna – soudě na základě zprávy ČTK – ještě nemluvil přímo o odvolání předsedkyně, ale podotkl, že „jsou to vážné věci, které se musí prostudovat a vyvodit důsledky“. V pondělí 20. ledna již doporučil Marii Bohaté, aby odstoupila. Ta odmítla. Týdeník EURO má informace, že Vladimíra Špidlu mimo jiné rozladila rychlá „internacionalizace“ problému, když Marie Bohatá požádala o dobrozdání Eurostat.
Jeho šéf Yves Franchet se neobvykle důrazně postavil na stranu předsedkyně ČSÚ, ačkoliv v otázkách spadajících do kompetence národních statistických úřadů obvykle postupuje velmi opatrně. Lidé, kteří pana Francheta znají ze služebního styku, považovali za nepravděpodobné, že by se ve věci přímo angažoval ještě před prošetřením případu. V odpovědi na otázky týdeníku EURO však Yves Franchet slova Marie Bohaté o poskytnuté podpoře potvrdil.

Podpora z financí.

Vývojem prošel postoj klíčového ekonomického resortu – ministerstva financí. Bezprostředně poté, co vyšlo najevo, že ČSÚ půl roku mátl veřejnost, ministr Bohuslav Sobotka vyslovil názor, že řešení není v personálním postihu, ale v posílení kontrolních mechanismů. Tehdy ještě Generální ředitelství cel spadající pod gesci ministerstva financí přiznávalo část viny. Bohuslav Sobotka však nesdělil, zda ho celníci, kteří problém společně s ČSÚ údajně řešili od loňského listopadu, v předstihu informovali. Ministr poté odletěl do Moskvy, ale jeho první náměstek Eduard Janota se ve středu 22. ledna po jednání vlády už jednoznačně postavil na stranu celníků, kteří začali tvrdit, že všechno zavinil ČSÚ nesprávnou analýzou dodaných údajů.

Smlouvy.

Objektivně je třeba říct, že zatímco předsedkyně ČSÚ nevynechá jedinou příležitost, aby na veřejnosti bojovala za svůj úřad, GŘC volí spíše kuloární postup. Týdeník EURO měl dohodnutou schůzku s Lubomírem Moravčíkem. Hodinu před jejím konáním zavolala pracovnice jeho sekretariátu, že setkání odpadá. Na otázku, jaký je náhradní termín, odpověděla, že pan náměstek zavolá podle svého uvážení. Nezavolal.
Obhajoba celníků je založena na tom, že přesně plnili smlouvy uzavřené s ČSÚ. V tom je zároveň slabé místo statistického úřadu, protože smlouvy sice existují, ale nejsou dokonalé. Dlouho vše probíhalo na základě osobních vazeb. Lidé znalí situace tvrdí, že komplikace nastaly poté, co z GŘC odešel Otakar Krátký, který problematiku celní statistiky dokonale ovládal a plnil úlohu styčného důstojníka pro ČSÚ. Stejně důležitá byla role nynějšího náměstka Lubomíra Moravčíka, který v předchozí nižší pozici spolupráci s ČSÚ spolehlivě zabezpečoval.

Nevhodný moment.

Shodou okolností personální změny na GŘC proběhly právě v době, kdy se ve statistice zahraničního obchodu začal jinak zachycovat takzvaný zušlechťovací styk. Právě pominutí těchto vývozů celý skandál způsobilo. „Nevím, jak zdatné kontrolory má Eurostat, ale na to, aby se zjistilo, co se stalo, je nepotřebujeme. Jde jednoduše o to, že dlouho vše stálo na osobní spolupráci několika lidí. Zákon schválnosti byl, že se jejich vztahy zpřetrhaly v nejméně vhodnou dobu a nepovedlo se to precizně zformalizovat. Spoléhat se na čistě úřední nebo elektronické postupy lze v období rutinní práce, ale je to vždycky riskantní v období změn. Navíc je třeba říci, že GŘC má na statistiku zahraničního obchodu celé týmy, ale v ČSÚ dělají tuhle metodiku – pokud vím – jeden nebo dva lidé. Byl to jednoznačně problém v komunikaci, nic víc,“ řekl týdeníku EURO důvěryhodný zdroj.

Hotový názor.

Žádost o audit Eurostatu byl od Marie Bohaté dobrý taktický tah. Je ale otázkou, jaké výsledky přinese a bude-li na něj vláda vůbec čekat. Týdeník EURO má informace, že existuje mezi premiérem a ekonomickými ministry shoda v tom, že Marie Bohatá by měla skončit. Jde jen o to provést tento krok korektně, aby nevznikly spekulace o politických útocích na nezávislost ČSÚ. Proto bylo oficiální jednání o této kauze odloženo na tento týden, až statistici i celníci připraví vlastní rozbory příčin blamáže. Není vyloučeno, že vláda bude o problému jednat ještě o týden později, protože experti Eurostatu zatím nedorazili. Jen zcela překvapivé skutečnosti by však mohly zvrátit přesvědčení většiny členů kabinetu, že skandál s daty zpochybnil pověst nejen statistického úřadu, ale i dalších českých institucí, vládu nevyjímaje. Abdikační dopis Marie Bohaté by vládě situaci velmi usnadnil.
Selhání statistiky zahraničního obchodu přispělo k tomu, že jsou v politických kuloárech v chodu materiály, které dosud ležely v šuplících. „Najednou je ‚staťák‘ v kursu. Mluví se o odborné způsobilosti lidí z užšího vedení, o problematických vyhazovech, o permanentní reorganizaci, o kontraproduktivní atmosféře v úřadu, o údajně nezvládnutém řízení,“ sdělil týdeníku EURO zdroj blízký úřadu vlády. Je zajímavé, že tyto výhrady se vždycky objeví až ve chvíli, kdy vypukne krize.