Absolutní nula

05. prosince 2007, 11:03 - Milan Ballík
05. prosince 2007, 11:03

Podivuhodný světový primát krčského zámečku

Prošel jsem již drahně restaurací a zažil v nich mnohé. Například kuchyně, které byly pod dva psy. Nebo obsluhu, při jejímž každém kroku jsem trnul obavou o své svršky, často i o zdraví. Samozřejmě byly i zážitky veskrze příjemné, a byla jich většina, bohudíky. To, co mne potkalo nedávno v Krči, je však bezprecedentní a stojí za sdělení.
Nevím vlastně, proč jsem si umanul navštívit právě Chateau St. Havel Hotel Prague. Nemám o něm jedinou informaci, tím méně o jeho kuchyni. Upřímně řečeno, nedovedl jsem si ani představit, co dokáže nabídnout podnik sevřený v mělkém údolí z jedné strany šestiproudovou komunikací, z druhé pak železnicí. Zřejmě jsem se nechal inspirovat mnohoslibnými webovými stránkami hotelu, které ho kreslí v nejlepších barvách. Ovšem velmi nepřesně, jak se ukázalo později. Procházím nedůvěryhodným prostředím podél čerpací stanice, s jakýmsi mobilním smetištěm zaparkovaným poblíž. V popředí se černá nevzhledná krychle krčského nádraží - a dál nic. Už jsem se chtěl obrátit a misi vzdát, když se mezi stromy zablýskla světlá, efektně osvětlená budova. Elegantní, v novém kabátě oděná novogotická stavba, ukrytá ve stromoví, láká už svým exteriérem. Moje naděje na dobrou večeři znovu ožily. Bude-li - říkám si v duchu - tamní kuchyně jen z poloviny taková, jaká je vizáž hotelu, mám se nač těšit. A těšil jsem se, moc jsem se těšil. Ovšem jen do chvíle, než jsem vstoupil dovnitř. Recepce, honosná a až přezdobená, akcentovala výši mého očekávání. V ten moment však přišla sprcha v podobě informace, že kuchyně pracuje jen do půl desáté. Bylo 21.34, přesně. Přišlo mi zvláštní, že v čase, kdy většina světa teprve večeří a z toho valná část navíc večeřet teprve začíná, hotel s takovým renomé, jakým se honosí na webu, vyhání své hosty i klienty z ulice do nehostinného okolí k hledání konkurence. Nicméně přestože na informační stránce hotelu se otevírací dobu nedočtete, jsem restauraci nezavrhl a relativně v klidu jsem odešel, chystaje se ji navštívit příští den. Hloupě jsem se domníval, kráčeje den nato znovu kolem odpuzující skládky a zaparkovaných kamionů, že když jsem se trefil do správného času, bude vše v pořádku. Chyba! Odmítnutí, kterého se mi dostalo tentokrát, mne svým způsobem pobavilo. „Víte, ony si v restauraci hrají děti,“ sdělila mi místní slečna, když si mne i s číšníkem prohlíželi jako dvouhlavé tele. Jen proto, že jsem se chtěl najíst. Můj zjev byl, v rámci možností, ani opilý jsem nebyl, nic tedy (alespoň v mých očích) nebránilo mému vpuštění a nakrmení. Ve slečně však patrně zahlodalo sporé sémě profese, neboť mi vzápětí nabídla místo v jakési strohé čekárně u neprostřeného holého stolu, a že mne prý obslouží tam. S díky jsem odmítl, i když mi vlastně nabídla lákavé soukromí. S výjimkou lyžařských vaků, nesčetně tašek a kufrů, kterými bych se musel prodrat a nabízené místo s nimi sdílet. Odmítl jsem, v očích personálu možná nepochopitelně a trochu zpupně, přiznávám. Kdyby celá situace neznamenala tak smutnou degradaci pohostinnosti, asi bych se i nahlas rozesmál. To však není vše, předchozími dvěma představeními jsem se nepoučil. Nebo jen málo. Nechtěl jsem se tak snadno vzdát. Poučen minulostí jsem již nešel bez varování a do hotelu zavolal předem. Bylo 10.33, tedy více než půl hodiny po začátku otevírací doby. Znovu připomínám, jde o hotel, který se prezentuje na vysoké úrovni podle všech běžných pravidel. Pokusím se co nejpřesněji reprodukovat telefonický rozhovor. Nevím, zda s recepcí nebo ústřednou, to je ostatně lhostejné. Na můj dotaz, zda mohu být přepojen do restaurace a objednat se k obědu, mi bylo řečeno: „…ano, otevřeno máme, svítí se tam, ale v restauraci v tuto chvíli nikdo není, von někde lítá po hotelu…“! Zda je naděje, že „von“ se vrátí, to mi slečna neuměla slíbit. Opět v čase, kdy většina lidí na zeměkouli usedá k obědu. Nevěřil jsem svým uším. Co vlastně skrývá hotel ve svých zdech? Jaké tajemné bratrstvo, jež nechce být rušeno v temných rituálech? Pokud je tomu tak, proč se tedy Chateau Havel veřejně prezentuje na celosvětově přístupném internetu? To mě vlastně přimělo k akci, kdy jsem si webovou stránku svatého Havla znovu otevřel, abych ji porovnal s reálem – neuvěřitelným reálem, který jsem třikrát prožil. Co nám tedy hotel nabízí a nakolik nabídka platí?
Hotelové stránky na webu slibují: „Historické zajímavosti, například kompozice všech fasád včetně štukového členění, kružby v oknech bývalé kaple, dveře do jižního sálu (dnešní restaurace), barokní portál ve sklepení pod východní terasou. Kompozici fasád a okenní kružby mohu potvrdit. Spatříte-li zámek večer, shledáte působivý, umně zrekonstruovaný objekt, v nějž díky vnitřnímu osvětlení prosvítají do večerní tmy pestré vitráže kulatých i obloukových gotických oken. Co se ukrývá uvnitř, mi zůstalo utajeno. Jiná webová informace říká, že „…stylově zařízená restaurace pro padesát osob nabízí výbornou českou a mezinárodní kuchyni s širokým výběrem vín a nápojů“. Zde bohužel, ač to byl hlavní cíl mé návštěvy, nemohu sloužit vůbec. Restaurace v objektu jistě je, viděl jsem fotografie. Ale dobýt se do ní byl úkol, na němž jsem ztroskotal. Po možnostech vyžití v golfovém areálu, jak je rovněž slibují webové stránky, jsem nepátral, nebažil jsem po vytříbení¨jistoty úderů, jen jsem toužil něco pojíst. A to v případě golfového míčku, byť o dvacet procent levnějšího, nelze.
Takže návštěvu areálu svatého Havla mohu doporučit. Uvidíte opravdu pěkný zámeček, rybníky i ony historické pozůstatky původní stavby. Jen radím: svačinu s sebou. Možná vám dovolí zkonzumovat ji v recepci.
I takovéto pojetí restauračního provozu má své zajímavé stránky. Chateau St. Havel je jedinou restaurací, o které vím, jež své služby nabízí takovým způsobem, za nějž si vysloužila v našem hodnocení čistou nulu. Neznám jiný takový podnik (a to ve všech možných bedekrech), který by takto dopadl. Jde tedy o jakýsi světový primát, bohužel velmi smutný a pro české pohostinství potupný.

plus – vskutku působivý areál mínus – neuvěřitelný amatérismus, kontrastující se sebechvalnými pajány na informačních letácích

Chateau St. Havel Hotel Prague Zámek Krč
Před nádražím 6, 140 00 Praha 4
tel.: +420 241 445 717, fax: +420 241 445 721
e-mail: info@chateauhotel.cz, www.chateauhotel.cz Otevírací doba: Po-Ne: 10.00-22.00 (kuchyně do 21.30) - údajně!
Počet míst: restaurace 50

Hodnocení restaurace: jídlo 0 bodů z 50
obsluha 0 bodů z 20
nápoje 0 bodů z 10
prostředí 0 bodů z 10
kvalita / cena 0 bodů z 10
Celkem 0 bodů ze 100

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Kdo vlastní naše pojišťovny?
5 věcí, které si pamatujte o dokumentárním akreditivu
Zdraží plyn v topné sezóně? Jaké faktory ovlivní jeho cenu?
Všude stejně: jak moc riskujete, když používáte univerzální hesla a pořád stejný PIN?
Kdy je vhodná doba pro přezutí a výměnu pneumatik
Auta
VW Arteon je sice moderní, ale výkonem na starší Passat CC…
Kvíz: Znáte tyto přezdívky modelů aut nebo jiných dopravních prostředků?
Galerie: Kdo je konkurencí pro šestiválcový Stinger GT? Nová Kia mnoho soupeřů nemá
Nové Audi A7 Sportback už je jen hybrid. A zatím bez dieselu
Kia Stinger oficiálně přijela na český trh. Je to auto, které má velký potenciál
Technologie
GeForce GTX 1070 Ti už se objevují na fotografiích, prosáklo skóre v 3DMarku
Cnews FM: Microsoft vydal Windows 10 Fall Creators Update [podcast]
Vyšel Total Commander 9.10. Co je nového?
Philips začíná upgradovat své televizory na Android 7.0, na rozdíl od Sony ale ne všechny
Bitcoin na novém rekordu. Právě pokořil cenu 6000 dolarů
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít