Z cesty do Evropy je cesta od Evropy. Visegrád pro nás ztrácí smysl - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Z cesty do Evropy je cesta od Evropy. Visegrád pro nás ztrácí smysl

,
Z cesty do Evropy je cesta od Evropy. Visegrád pro nás ztrácí smysl
Zdroj: Euro.cz

Černínský palác zatím v zájmu visegrádského spojenectví tiše toleruje tažení proti liberální demokracii v Polsku a Maďarsku. Nedokáže se jasně vymezit proti krokům, které mohou po téměř třiceti letech znamenat změnu poměrů ve středoevropském prostoru. A to klidně na dalších třicet let. Je pro nás toto spojenectví ještě výhodné, nebo už nám škodí, a to nejen politicky, ale i ekonomicky v očích zahraničních investorů?

Visegrádská spolupráce získala s nástupem autokratických režimů Viktora Orbána a Jaroslawa Kaczynského zcela nový obsah. A to přesně opačný, než jaký byl ten původní.

Duchovním otcem Visegrádu nebyl po roce 1989 nikdo jiný než Václav Havel. Vznik skupiny inicioval zejména kvůli začlenění střední Evropy do NATO a Evropské unie. Tehdejší Československo, Polsko a Maďarsko měly společnými silami dosáhnout rychlého civilizačního pokroku, tedy přiblížení se k právním a hospodářským standardům běžným v západní Evropě.

Po dokončení integračních snah pomalu Visegrád ztrácel svůj význam. To se změnilo v posledních dvou letech. Čtyřka na trase mezi Baltem a Balkánem se stala v Bruselu zlobivým dítětem, jehož hlavním programem je pevná hráz proti migraci. Bez ní se přitom vymírající středoevropské krajiny stejně neobejdou.

Popření sama sebe

Visegrád dnes své původní hodnoty zcela popírá. Ve dvou zemích „čtyřky“ dochází k pečlivé demontáži systémů brzd a protivah, nezbytných pro správné fungování státu a v posledních desetiletích tak složitě budovaných. Rychlost demontáže moc nepřekvapuje. Polsko a Maďarsko po roce 1989 poznaly na rozdíl od Česka a Slovenska liberální demokracii vlastně poprvé ve své historii. Možná i proto je vývoj v těchto dvou státech mnohem dramatičtější než u nás.

Mnohdy proklamovaná podobnost našich zemí je tedy jen falešným odůvodněním nutnosti těsného středoevropského spojenectví. Ve skutečnosti nás víc věcí rozděluje, než spojuje. Češi jsou na rozdíl od Poláků a Maďarů přece jen více zvyklí žít v právním státě. Zejména díky vyspělému rakouskému právu, které zdejší život ovlivňovalo stovky let.


Ze zemí V4 podporují členství v EU nejméně Češi. Čtěte více

 Premiéři zemí Visegrádské skupiny


Zatímco v Praze se už v roce 1811 uzavíraly smlouvy podle moderního občanského zákoníku, v Budapešti, ale i v Bratislavě se ještě v roce 1950 soudilo podle vágního zvykového práva. Udržovat za každou cenu spojenectví se státy, které trpí výrazně slabší demokratickou tradicí a jednodušším právním vědomím, je pro nás nevýhodné.

Češi si nemohou dovolit k dění v Polsku a v Maďarsku mlčet už jen z respektu k vlastní historii. Odpor k politice appeasementu je přece minimálně od roku 1938 součástí genetického kódu české zahraniční politiky.

Musíme se rozhodnout

Pokud polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost v čele s vůdcem Jaroslawem Kaczynským v příštích týdnech nestáhne své návrhy na totální podřízení soudní moci politikům a Evropská komise v reakci na to navrhne sankce, Česko se bude muset rozhodnout, na kterou stranu se postaví. Jestli na tu, kam historicky patří a která mu zaručuje pobyt ve vyspělé civilizaci, nebo na stranu nevyzrálých režimů, jež opakují historické chyby.

Je velmi pravděpodobné, že sankce nakonec schváleny nebudou. Maďarský premiér Viktor Orbán totiž už dlouho avizuje, že je případně vetuje. Náš postoj však bude nejen v Evropské unii, ale i ve Washingtonu bedlivě sledován. Dá se ještě s Českem počítat jako s demokratickým právním státem, nebo schvaluje nebezpečné hrátky se základními lidskými právy a svobodami?

Přečtěte si další komentáře Jana Novotného:

Pásku přes oči, špunty do uší. V Babišově snu chybí liberální demokracie i lidská práva

Marx už netáhne. ČSSD se musí zbavit vyhraněné ideologie


Ohodnoťte tento článek
Diskuze