Věčné dluhopisy aneb Evropa rozdělená eurem - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Věčné dluhopisy aneb Evropa rozdělená eurem

,
Věčné dluhopisy aneb Evropa rozdělená eurem
Zdroj: Mladá fronta

Pandemická krize znovu vyostřila napětí mezi severními a jižními státy Evropské unie. Stejně jako během řecké krize proti sobě stojí na jedné straně státy vyznávající konzervativnější fiskální politiku a přebytky jako Německo, Nizozemsko a skandinávské země, a na druhé státy, které mají historicky vysoký státní dluh a uvolněnou fiskální politiku jako Itálie, Francie či Španělsko. Mezi nimi stojí společná evropská měna euro.

Lídři Evropské unie se ve čtvrtek večer dohodli, že založí fond obnovy, který by měl pomoc nejpostiženějším státům nastartovat ekonomiku. Ale zatím není vůbec jasné, kolik v něm bude prostředků a jak bude fungovat.

Zatímco Itálie, Španělsko i Francie požadují, aby byl fond co největší, ideálně v rozpětí mezi jednoho až 1,5 bilionu eur, Němci jsou zdrženliví a souhlasí zatím pouze s dříve dohodnutým balíkem pomoci ve výši 540 milionů eur, z něhož by od června mohly členské státy čerpat prostředky například na financování bezprostředních následků pandemie, jako jsou třeba zkrácené úvazky (kurzarbeit).

Měla by Evropská unie vydat společné dluhopisy?

Ke skutečné solidaritě mezi severem a jihem Evropské unie, kdy by bohatší státy například začaly výrazně investovat ve slabších, je tak stále ještě daleko. A to i přes proklamace Angely Merkelové, že „blahobyt Evropy není pro Německou pouze otázkou solidarity, ale otázkou vlastního zájmu“. Je zřejmé, že bez prosperujícího jižního křídla Evropa nemůže prosperovat a nemůže prosperovat ani Německo, které do evropských zemí vyváží přes šedesát procent své produkce.

Samotné Německo však od evropských států zboží příliš nenakupuje, čímž by jim pomohlo, ale prostředky spoří ve formě obchodních přebytků.

Některé evropské státy tak musí své deficity přirozeně financovat dluhem, dluhem, který si půjčují například od německých bank.

Jižní státy přitom od zavedení eura nemohou své měny devalvovat, aby udržely svou konkurenceschopnost, jak byly zvyklé v 70. a 80. letech. Itálii kurz sloužil jako prostředek k vyrovnávání nerovnováh, ale s přijetím společné měny tomu byl konec. Nízké úrokové sazby pak Itálii sloužily k jednoduchému financování dluhu, který skončil dluhovou krizí eurozóny.

Německo však nechce jižnímu křídlu nyní oplatit to, že mu umožnily zbohatnout. Vznikající fond obnovy má podle německých, rakouských či nizozemských představ fungovat jako poskytovatel nízkoúročených úvěrů (nejlépe výměnou za další reformy veřejných financí), zatímco Francie, Itálie a Španělsko požadují spíše dotace či granty.

Prostředky do fondu by měly být získány tak, že EU vydá společné dluhopisy, které budou implicitně garantovat všechny země. Společné bondy však v minulých letech vždy narážely na německý odpor, které se obává, že by jižní státy znovu peníze „marnotratně rozházely“.

Nejradikálnější jsou španělské návrhy na vydání věčných dluhopisů, které se v minulosti vydávaly k financování válek. Fungovaly by jako emise státního dluhu (anglický consols) ve formě formu perpetuitních dluhopisů (tj. hradil by se jen úrok, nikoli jistina) a vláda je mohla za specifických podmínek umořit. První takové emise se objevily ve Velké Británii už v roce 1751. Pro německé tvrdé jádro však přicházejí v úvahu ještě méně než společné dluhopisy.

Nespokojené jižanské státy v čele s Itálií se tak pravděpodobně po odeznění pandemie budou dostávat ještě do větších dluhových problémů, které nebudou mít jednoduché řešení (například v případě exitu Itálie by se eurové závazky zemi ještě zvýšily kvůli propadu liry).

Česko se v tomto případě nachází na okraji „klubu silných“ a se svým nízkým dluhem (29 procent k HDP) je v té nejkomfortnější pozici. Jak říká klasik, hlavně to neprožrat.

Věčné dluhopisy aneb Evropa rozdělená eurem
4.1 (82.5%) 8 hlasování
Diskuze