Trump, Ryan a firemní daně: dopady může pocítit i Česko - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Trump, Ryan a firemní daně: dopady může pocítit i Česko

,
Trump, Ryan a firemní daně: dopady může pocítit i Česko
Zdroj: Reuters

Překopání korporátních daní ve Spojených státech může mít dalekosáhlé dopady na transatlantický obchod i na Česko.

Donald Trump byl definitivně potvrzen jako příští prezident USA, a tak je čas začít vážně zkoumat, na čem se může s Kongresem ovládaným republikány velmi rychle dohodnout, pokud jde o zdanění firemních zisků. Platí totiž staré pravidlo, že co se prezidentovi nepodaří prosadit rychle, nejpozději v prvních dvou letech vládnutí, později už nedožene. Změna to bude velmi důkladná a na Česko může mít dopad, takže by nás to mělo zajímat.

Americké korporátní daně se od obvyklého evropského modelu opravdu hodně liší. Kombinovaná mezní sazba daně z příjmů po sečtení federální, státní a lokální daně se typicky pohybuje kolem 39,6 procenta, což je dnes o dost víc, než je průměr obvyklý ve vyspělých zemích. Trump by rád sazbu snížil na 15 procent spolu s odstraněním největších výjimek a odečitatelných položek, které by rozšířily daňový základ. Buď se bude moci odepisovat dlouhodobý majetek, anebo odečítat netto úrokové náklady ze základu daně, ale ne obojí najednou (v Česku a mnoha jiných zemích je možné obojí).

To není vše. Trump si chce sáhnout na peníze, které mají americké korporace „nasyslené“ v zahraničí. Nadnárodní americké společnosti totiž sice platí daň ze svých celosvětových zisků, ale ty zahraniční daní teprve tehdy, když je „zavolají domů“, což se jim při vysokých sazbách domácího zdanění vcelku pochopitelně moc nechce. Trump by chtěl tuto hotovost, jejíž objem se odhaduje na 2,6 bilionu amerických dolarů, dostat zpátky do Spojených států, přičemž lákadlem by mělo být její zdanění pouze ve výši deset procent. Z tohoto jednorázového výnosu by měl být spolufinancován ambiciózní plán investic do místy hodně zestárlé infrastruktury.

Zanedbaná dálnice

Dá se to ilustrovat na příkladu americké federální dálniční sítě (Interstate Highway System), navržené za prezidenta Dwighta D. Eisenhowera před šedesáti lety a dokončené před čtvrt stoletím. Jak by řekli Slováci, už jenom dobrá údržba „si pýta žrať“, a i ta byla zanedbávána. Celková finanční mezera (potřeby proti alokovaným zdrojům) je pouze v pozemní dopravní infrastruktuře v dekádě do roku 2025 odhadována profesním sdružením American Society of Civil Engineers na 1,1 bilionu dolarů, tedy více než pětinásobek českého HDP. Srovnání stavu infrastruktury s Čínou nebo v Evropě třeba s takovým Španělskem nedopadá pro mnohem bohatší Ameriku v této oblasti ani trochu dobře.

Zároveň je potřeba přihlédnout k rozměrům americké ekonomiky, jejíž loňský HDP byl asi 18,5 bilionu dolarů. Odstranění mezery ve veřejných investicích v přepočtu na rok tedy vyžaduje zvýšení výdajů na tyto účely, které v přepočtu na roční HDP představuje řekněme půl procentního bodu – jinak řečeno nic, co by americká ekonomika nedokázala utáhnout, pokud si tenhle cíl postaví jako prioritu. S přihlédnutím k poměrně uzavřené americké ekonomice a výdajovému multiplikátoru v případě investic (který je o dost vyšší než v malé otevřené ekonomice typu Česka) to dává dobrý smysl. Na rozdíl od Obamy, jenž to chtěl také, to Trumpovi projde, a ještě s vlasteneckými ovacemi, což je jeden z ornamentů toho, co přinesla změna politiky v Americe. Ekonomický růst v USA to zrychlí.


Přečtěte si další komentáře autora:

Jak Babiš vyfoukl ČSSD předvolební tahák

Rozpočtový bolehlav

Nemocenská aneb Malá úvaha o svobodě


Vraťme se ke korporátním daním, neboť ještě zajímavější reformy než Donald Trump navrhl šéf republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů Paul Ryan. Jeho plán je propracovanější, ovšem nikoli méně kontroverzní. Sice počítá s vyšší sazbou 20 procent, ale také s opravdu důkladným překopáním základů. V podstatě jde o to, že vynaložené kapitálové investice (nákup zařízení, softwaru, licencí a patentů) půjdou rovnou do nákladů v plném rozsahu (to znamená bez odepisování dlouhodobého majetku v čase), stejně jako mzdy nebo výdaje na výzkum. Úrok ovšem nebude daňově uznatelný. To tedy znamená, že daníte úroky a dovozy příjmovou sazbou (dle návrhu 20 procent). Zahraniční zisky v tomto schématu nikoho nezajímají.

Abyste docenili plný dopad této revoluční změny (a použité adjektivum není nadnesené), je potřeba si uvědomit, že ve Spojených státech neexistuje daň z přidané hodnoty (DPH) jako v celé Evropské unii, kde se DPH při vývozu vrací, ale uvaluje na dovoz. Amerika daní export příjmovou daní, ale DPH na vstupu se neuplatňuje, neboť ji nemají, a platí se pouze „sales tax“ na státní a místní úrovni (federální neexistuje).

Kamuflovaný protekcionismus

O dopadech Trumpovy a Ryanovy reformy na federální rozpočet se nebavme, americké pravici dnes evidentně nejde o vyrovnané rozpočty. Můžete si je „dynamizovat“, jak chcete, i tak budou zvyšovat schodky. Potřeba jejich financování bude mít dopady na dolar, úrokové sazby i na světovou ekonomiku, ale podívejme se jen na zahraniční obchod a Ryanovy návrhy.

Vezměme si příklad bez vlivu cel, abychom tomu rozuměli: když vyvážíte do USA, DPH vám bude vrácena (řekněme 21 procent), ale americký dovozce platí „sales tax“, která je ovšem dohromady jednociferná (řekněme osm procent). Zisk daníte sazbou 19 procent. Když dovážíte, je na dovoz z USA uplatněna v Česku sazba DPH (21 procent) a americký vývozce sice neplatí „sales tax“, ale daní zisk kumulovanou sazbou (39,6 procenta). Diferenciál v daňovém zatížení je zřejmý a není divu, že třeba Kevin Brady z vlivného Ways and Means Committee Sněmovny reprezentantů (výbor, který rozhoduje o daňové politice) naříká, že „Spojené státy jsou jedinou vyspělou zemí zdaňující vývoz“. Je to sice věc, kterou si Američané zabudovali do svého daňového systému sami, ale je velmi důležité, jak se k zahraničnímu obchodu z hlediska zdanění postaví.


Přečtěte si, jakým hrozbám bude letos čelit světová ekonomika:

Největší hrozby v roce 2017

Nervozita na Wall Street (ilustrační foto)


Co chce Ryanův a Bradyho plán? Nedanit vývoz, a to ani daní z příjmů, ani prostřednictvím „sales tax“, ale danit dovoz – příjmovou daní i „sales tax“. Rozdíl je velký a účinek zřejmý: podpora vývozu a danění dovozu. Co by cla nedokázala, daně mohou. Je úplně zřejmé, že tento plán musí narazit ve Světové obchodní organizaci, protože je to protekcionismus jako vyšitý, byť zakamuflovaný do daňové politiky, a pořádně naštve americké obchodní partnery, neboť není vůči zahraničnímu obchodu ani náhodou neutrální.

Celkový účinek na vzájemný obchod mezi Evropskou unií a Spojenými státy by v případě uplatnění této daňové reformy mohl být řádově vyšší než nějaká Transatlantická dohoda o obchodu a investicích, která budí emoce a dovede na demonstracích v některých zemích dát dohromady desítky tisíc lidí. Její přímý dopad na změny cel je v podstatě nepatrný.

Dále čtěte:

Žhavá inaugurace: Trumpovi odpůrci chtějí na protest pálit vlajky

Trump trvá na svém: hackerské útoky podle něj volby neovlivnily


Ohodnoťte tento článek
Diskuze