Trump, NAFTA a dvě století od Davida Ricarda - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Trump, NAFTA a dvě století od Davida Ricarda

,
Trump, NAFTA a dvě století od Davida Ricarda

Prezident Spojených států Donald Trump předevčírem pohovořil se svým mexickým protějškem Enrique Peña Nietem a kanadským premiérem Justinem Trudeauem, aby jim oznámil, že USA nevypoví jednostranně Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA), ale pouze jí zmíněné tři země budou znovu projednávat, ke „vzájemnému prospěchu všech tří členských zemí“.

Shodou okolností tak učinil dvě stě let a devět dní poté, co anglický ekonom David Ricardo publikoval svůj zásadní koncept obhajující mezinárodní obchod, dodnes známý jako teorie komparativních výhod.

Pro všechny příznivce Ricarda, ale i pro mexického prezidenta a kanadského premiéra je to podstatná úleva a jisté oddechnutí bychom měli pociťovat i v Česku.

Nemusíme se jistě přesvědčovat, že na mezinárodním obchodu v Česku závisí naše prosperita zcela mimořádně: 71,6 % přidané hodnoty vytvořené zpracovatelským průmyslem v Česku je určeno pro zahraniční konečnou poptávku. Jinak řečeno: bez zahraničního odbytu bychom tady neměli do čeho píchnout.

Proč záleží na Trumpovi? Náš obchodní kanál se Spojenými státy je zprostředkovaný, většinou přes Německo, ale pro něj je z hlediska vývozu přidané hodnoty Amerika jedničkou (11,2 % v roce 2011), takže pro nás, měřeno vývozem přidané hodnoty, jsou USA dvojkou až trojkou, spolu s Francií s 6,1 %, s odstupem po Německu s 22,3 %. Mimochodem, povšimněme si, že Amerika je z tohoto hlediska pro nás významnější než všechny sousední země, s výjimkou Německa samozřejmě.

Takže nyní je docela pochopitelné, proč je užitečné pečlivě sledovat vyhlášení Donalda Trumpa, pokud jde o jeho náhledy na obchod se sousední Kanadou a Mexikem, ale také s Německem.

Teď k těm komparativním výhodám Davida Ricarda, což je sice dvě stě let starý koncept, ale pořád má svojí roli. V podstatě neříká nic jiného, než že pro vzájemně obchodující země je oboustranně lepší, když se soustředí na to, co dělá každá relativně lépe, a to dokonce i tehdy, když jedna země dělá lépe všechno. I pro ní bude výhodnější se soustředit na to, co dělá relativně lépe. Ricardo to kdysi dokumentoval na vzájemném obchodu Británie a Portugalska v obchodě vínem a textilem, kde tehdy mělo výhody na obou produktech Portugalsko (ve víně ji má oproti Británii samozřejmě dodnes, ale průmyslová revoluce se odehrála v Británii a na textilu, i když dneska je v obou zemích textil, víte kde).


Čtěte více o Trumpově tendencích k protekcionismu:

Protekcionismus USA: nová antidumpingová cla na kanadské dříví

 Ilustrační foto.


Změnilo se zkrátka skoro všechno, ale těžko můžete dospět k závěru, že Mexiko je jednostranným vítězem NAFTA (od roku 1994), stejně tak jako nemůžete dospět k závěru, že rozšíření Evropské unie o nové členy včetně Česka o deset let později bylo jednostranně výhodné pro nové členy. V Česku si to asi nemyslí nikdo.

Logika výhrad Donalda Trumpa vůči NAFTA je, že nebyla výhodná pro USA, mírně řečeno. Pro koho tedy byla?

Původní očekávání, když jednání začala v roce 1991, vycházela z toho, že Mexiko jako země s nízkými mzdovými náklady se rychle integruje s nesrovnatelně bohatšími partnery na Severu. Mexičané tehdy ústy svého prezidenta Carlose Salinase de Gortariho žádali o obchod, nikoli o transfery a všichni si slibovali, že ekonomický rozvoj v Mexiku povede ke snížení migrace přes Rio Grande.

NAFTA je dnes třeba v automobilovém průmyslu pozoruhodně integrovaná a Mexiko v tomhle sektoru určitě expandovalo (včetně zaměstnanosti a mezd), ale dvourychlostní, duální charakter jeho ekonomiky se spíše prohloubil a celkové saldo změny na Mexiko z hlediska tempa ekonomického růstu a životní úrovně není úplně přesvědčivé. Migrace z Mexika klesla, saldo je po roce 2008 záporné, ale není jednoduché rozklíčovat jeho příčiny.

Mexičané jsou ovšem nadále zastánci NAFTA, stejně jako Kanaďané, i když ani oni nemohou říct, že by dohnali mezeru v produktivitě oproti USA na národohospodářské úrovni, navzdory velmi rychlému růstu obchodu a investic.

Takový nárůst obchodu, tak malý přínos na reálné mzdy? Co by na to řekl David Ricardo, když by se díval na vývoj prizmatem svých komparativních výhod, na obou stranách oceánu?

Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:

Slibem neurazíš aneb Daňová sezóna

Byl kurzový závazek brzdou investic do produktivity?

Odpočítávání začalo aneb Evropské peníze po brexitu

Jak se Donald Trump lapil do pasti jménem Obamacare

Angela v Bílém domě (a Čech pod stolem)


Ohodnoťte tento článek
Diskuze