Esej: Smilování boží - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Esej: Smilování boží

,

Václav Smil je patrně nejvlivnějším Čechem dneška. Je úžasně kritický, nemilosrdný a nádherně pracuje s fakty.

Když se pomalu každý druhý den někdo přihlásí k tomu, že bude na „čisté nule“, pokud jde o emise klimatických plynů, je to jasně politické prohlášení, které uklidní rozjitřené voliče, ale s realitou má máloco společného. Čísla nesedí, protože vesměs nezahrnují spotřebované emise obsažené v dováženém zboží.

Země s velkým deficitem obchodní bilance a malým podílem silně emisních odvětví pak z takového závazku vycházejí lépe. Naopak země jako Česko, kde je vysoký podíl energeticky náročných výrob a vysoký přebytek zbožové obchodní bilance, je na tom s „produkcí“ o dost hůře. Toto platí i při stejném energetickém mixu.

Jestli chcete doopravdy vědět, co znamená přejít v globálním měřítku na nízkouhlíkovou ekonomiku, kupte si Growth od Václava Smila, plzeňského rodáka, emeritního profesora na Manitobské univerzitě ve Winnipegu. Musím přiznat, že Václava Smila „žeru“ asi tak čtvrt století, ač jsem ho nikdy nepotkal. Od dob kritiky přehrady Tři soutěsky v Číně mi připadal vždycky jako člověk, kterého má smysl sledovat, protože řadí argumenty přesně tak, jak bych to dělal, kdybych to doopravdy uměl.

Pozoruhodně řazená fakta

Growth je nepochybně Smilův Opus Magnum, velké dílo, shrnující mnohé z jeho předchozích poznatků, analýz a argumentů v obřím textu o dvou stech tisících slovech. Způsobem, na který by měl dostat autorská práva, skládá dohromady fakta z nejrůznějších oborů, aby vynikly vazby mezi rozvojem lidské civilizace, růstem jako takovým a rolí, kterou v něm sehrála schopnost využívat energii.


Přečtěte si esej: Trumpety a greténi
  Ilustrace k eseji Trumpety a greténi


Pro ty z vás, kteří žijete v rychlém pruhu, a proto je knížka s desetinovou tloušťkou pro vás příliš obézní, stojí za to vyhledat na internetu některou z přednášek Václava Smila. Je to nejlepší úvod do tématu. A klidně to může být deset let stará „show“ – dostanete to prvotřídně, protože se pořád trápíme tím samým a nic podstatného se nezměnilo.

V angličtině s postřehnutelným českým přízvukem dovede Smil řadit fakta takovým způsobem a s takovým přesahem, že nejpozději po půl hodině pochopíte, proč na jeho další knihu Bill Gates (podle jeho vlastních slov) čeká se stejnou netrpělivostí jako jiní lidé na pokračování Hvězdných válek.

Profesoru Smilovi bude letos 9. prosince 76 let a zakládá si na tom, že dodnes nemá mobil, natož pak profil na Facebooku. Svérázný stařík, dokud vám neřekne, že blázni jsou ti, kteří touží být dosažitelní nonstop. Podle něj to není přínos, ale diagnóza a profil na Facebooku je už rovnou cesta do otroctví, dobrovolné strkání hlavy do oprátky prostřednictvím vydání vlastního soukromí. Smil má „klausovskou razanci“, rád prosazuje svoji pointu, ale úplně jinak pracuje s fakty, není ideologický, nenálepkuje. Když se ho ptají, zda je optimista, nebo pesimista, odpovídá, že ani jedno, protože sám sebe označuje za skeptického inženýra, který pracuje s fakty.


Infografika: Může za změnu klimatu člověk?

 Infografika, změny klimatu


A ta nejsou povzbudivá. Když bych to shrnul, tak jeho vzkaz spolehlivě naštve jak popírače klimatické změny způsobené člověkem, tak obdivovatele Grety Thunbergové, kteří preferují okamžitou a radikální akci. Obě strany dostanou za uši, obě po zásluze.

Smil je muž renesanční syntézy. Chvíli mluví o tom, že ho zajímají eukalypty (některé druhy patří k nejvyšším stromům na světě), protože rostou až do smrti, aby vzápětí na podkladech konstatoval, že devět miliard lidí nikdy nemůže mít životní styl jako dnešní Američané. Ne proto, že by to někomu nepřál, ale protože to není možné. Ne proto, že by nám došly energetické zdroje, ale proto, že biosféra to neutáhne a ekosystémy na planetě se zhroutí.

Věc, která se nemůže líbit ekonomům, je Smilovo přesvědčení, že této perspektivě se může lidstvo vyhnout, pouze když ty nejbohatší země přejdou na nějaký jiný model, který bude šetrnější. Smil si ovšem nedělá iluze, že by bylo snadné civilizaci odloučit od fosilních paliv a technologií, které jsou postaveny na jejich využívání.

Bořič mýtů

V čem je Smil extrémně dobrý, je bourání mýtů a iluzí pomocí čísel a věcných argumentů. Třeba když připomene, že lidstvo zažilo bezprecedentní stavební boom, který je založen na miliardě tun oceli ročně, na kterou se musí vytěžit koksovatelné uhlí, železná ruda, vápenec, to vše většinou ve vysokých pecích.

Jasně, je tady výskyt šrotu, elektrické pece, nové technologie, ale všechny jsou tak či onak závislé na fosilní energii. K tomu připočtěte ohromně energeticky náročnou výrobu cementu. Čína, původce tohoto stavebního boomu, využila mezi lety 2011 a 2013 více betonu než Spojené státy za celé dvacáté století.


Nobelista Kydland: Máme dva druhy vlád, které se od sebe vůbec neliší

Držitel Nobelovy ceny za ekonomii Finn Kydland


Klimaticky vzorným Seveřanům připomíná, že třeba větrné elektrárny v Dánsku by koneckonců nestály bez oceli a ropy pro věže, hřídele a vrtule. To všechno musíte započítat, jinak počítáte špatně.

Jezdit v Tesle může klidně znamenat, že jezdíte ze dvou třetin na uhlí, podle toho, jaký je v dané zemi energetický mix. A po započtení celé uhlíkové stopy je výsledná bilance ve prospěch redukce klimatických plynů strašně skromná.

Ještě větší „otisk“ necháte, pokud máte ve zvyku zaletět si na prodloužený víkend v letadle, které pálí kerosin (z ropy), a k tomu několikrát měsíčně létáte na služební cesty. Energetický přechod letecké dopravy na elektřinu je přitom žertovný, dokud energii obsaženou v bateriích nezhustíte asi tak o tři řády, říká Smil. A totéž podle něj platí pro námořní dopravu, která neuvěřitelně zlevnila a umožnila onen gigantický ekonomický růst.

Elektřinu z obnovitelných zdrojů lze vyrobit – se špatným konverzním poměrem a mnohem větší fosilní stopou obnovitelných zdrojů, než si myslíme. Opravdovou výzvou je však doprava a světový obchod, protože současný ekonomický model je spjatý s fosilními palivy a technologiemi, které byly vyvinuty na základě vynálezů 19. století. Odluka v podobě dekarbonizace je pak strašně pomalý proces.

Nízko visící ovoce

Smil je milovníkem dosažitelných, realistických řešení a ekonomických nástrojů. Jeho oblíbeným terčem je nízko visící ovoce – to, co technicky umíme (ale neděláme) už dnes a čím bychom uměli šetřit, kdyby to bylo dražší.


Martin Vrba z Extinction Rebellion: Klimatická krize si vyžaduje občanskou neposlušnost


Upozorňuje na to, jak hrozně je deformováno třeba zemědělství subvencemi: potraviny jsou laciné, plýtvá se jimi (40 procent ztrát), přitom je ohromně energeticky náročné. Když hovoří k obyvatelům Severní Ameriky, ptá se, k čemu potřebujeme konzumovat metrák masa ročně, když člověk je biologicky plně saturován spotřebou nějakých dvaceti až pětadvaceti kilo ročně. Proč Evropská unie utrácí nejvýznamnější část rozpočtu na zemědělskou politiku, když netrpí hladem, ale obezitou, ač energií v této oblasti plýtvá?

Proč stojí na semaforech jedno jediné auto („to moje“), vážící pod tunu, když ve všech těch dvoutunových jede jenom jeden člověk? Vždyť se tím vlastně zmaří celé zvýšení účinnosti aut za posledních x desítek let, říká Smil.

Ilustrace k eseji Smilování boží

Nebo si vezměte energetickou náročnost budov. Proč plýtvat, když postavení nového domu v pasivním standardu je dražší maximálně o deset procent oproti stavbě, která pouští energii pánubohu do oken. Přičemž šetrnější dům má i při dnešních cenách pozitivní návratnost. Smil bydlí ve Winnipegu, kde dovedou teploty klesnout hluboko pod minus 30 stupňů Celsia, ale zároveň upozorňuje na ohromné energetické nároky klimatizace, které by se daly řešit například lepší tepelnou izolací budov.

Čínský stavební boom spolykal ohromné množství surovin (vstupů) a podléhal skutečně mizerným energetickým standardům. Smil je v tomto neúprosný: Čína může být velmocí „solárů“, jenže jak má být růst zelený, když na instalované kapacitě svého energetického systému přidává za rok tolik, kolik odpovídá celému systému Británie nebo Francie, ale většina pochází pořád ještě v uhlí?

Můžete vyrábět nejvíc elektrických aut na světě, ale když jezdí na energii z uhelných elektráren, přesouváte z hlediska klimatických plynů jejich produkci jenom geograficky. V Pekingu a jinde budou všichni jezdit na elektřinu, vyráběnou o pár set kilometrů dál z uhlí, což jistě pomůže snížení smogu v aglomeracích, ale nikoli celkové stopě, na níž z globálního hlediska záleží.

Nejsilnější poselství Václava Smila jsem si přeložil asi tak: Jako živočišný druh jsme pitomí a ignorantští tupci, ale často také chytří a vynalézaví tvorové, obojí zároveň, kteří se nakonec snaží odvrátit kolaps a nějak to uklohnit ve vlastní prospěch. Těžké je spočíst to výsledné saldo.

Čtěte také:

Esej: Pravda a cháska

Esej: Ztraceno ve výkladu

Esej: Proč dojmy vítězí nad realitou

Ohodnoťte tento článek
Diskuze