Řešení migrační krize? Když se chce, tak to jde

 Zámečník 10. března 2016, 12:47  -  Miroslav Zámečník
10. března 2016, 12:47

To, jak se s imigrační vlnou vypořádávají Australané, jsme řešili už před pár týdny. Tentokrát bychom se mohli podívat na členskou zemi EU, která byla první „na ráně“, ale byla schopna se s masivním přílivem ilegálních přistěhovalců vypořádat – Španělsko.

Španělsko je zajímavé z vícero důvodů, mimo jiné proto, že se mimořádně rychle vyvíjelo demograficky, v závislosti na ekonomickém rozvoji. Prudký pokles porodnosti spojený s růstem životní úrovně v post-Frankovské éře znamenal, že počet obyvatel rostl v letech 1980-2000 pomalu (viz graf), aby pak skokově narostl, především díky imigraci, během deseti let o sedm milionů. Od té doby zase klesá, ze Španělska odcházejí především mladí a vzdělaní lidé v produktivním věku.

Španělsko bylo díky historickým a jazykovým vazbám velmi otevřené vůči imigrantům z Latinské Ameriky, ale pokud jde o příliv obyvatel z afrických zemí, pokoušelo se jej i v časech vrcholící konjunktury regulovat.

V letech 2005–2006 (za socialistické Zapaterovy vlády) uzavřelo Španělsko 16 bilaterálních dohod s africkými zeměmi, odkud migrační proudy přicházely nebo sloužily k tranzitu. Cílem byla nejen repatriace, ale i širší prevence, výměnou za bilaterální pomoc. Ta sice vzhledem k hlubokému propadu španělské ekonomiky po prasknutí realitní bubliny klesla, nicméně příliv imigrantů z Afriky je nízký.

Za loňský rok přišlo do Španělska mořskou cestou necelých 3600 imigrantů, oproti tomu do Řecka 844 tisíc. Španělsko drží „Pevnost Evropa“ naprosto spolehlivě, na své náklady, za cenu toho, že Guardía Civil je schopna použít pro obranu hranice i gumových projektilů, jako například loni v únoru.

Es Population

Země nemá ani dvaapůl měsíce po volbách dosud sestavenu vládu a ochota přijímat uprchlíky není velká-dosluhující premiér Mariano Rajoy přišel na poslední summit EU s Turky s nabídkou na přijetí 450 uprchlíků, z toho 285 z Turecka. Měřeno přínosem Španělska k ochraně společné hranice se sotva najde rozumný člověk, kdo by licitoval o vyšší číslo.

Jedna věc je ilegální přistěhovalectví, druhá věc, a svým způsobem bolestivější, je emigrace mladých a vzdělaných rodilých Španělů do jiných zemí EU s lepší poptávkou po pracovní síle (například Německo). Zcela legální, perfektně racionální, může mít tenhle odliv na španělské veřejné finance a dlouhodobý růst velmi negativní dopady.

Velmi záleží na tom, jaký bude vývoj poptávky po pracovní síle v samotném Španělsku. Obnovení ekonomického růstu, cenové konkurenceschopnosti (prostřednictvím „vnitřní devalvace“) a jiných faktorů- třeba v cestovním ruchu, kde Španělsku fouká vítr do plachet díky růstu zájmu o bezpečné středomořské destinace- ještě neznamená, že se ti, kteří odešli na sever, také vrátí. Na to by konjunktura musela být velmi silná, k čemuž chybí důkazy

Samotná strukturální změna ekonomiky může znamenat, že vytvoříte nízko produktivní pracovní místa třeba v tržním zemědělství (zelenina, ovoce), ve službách nebo i ve zpracovatelském průmyslu, ale fiskálně si moc nepomůžete. Máte stárnoucí populaci, která má legální penzijní nároky a potřebuje rostoucí výdaje na zdravotní péči, ale zároveň jí nemá kdo odvodově podporovat.

Německo, pokud udrží dynamiku své ekonomiky a odstup v mzdové hladině, by nemělo mít žádný problém přitahovat pracovní sílu z ekonomicky slabších zemí Evropské unie, a není žádný důvod, aby se demografií obzvlášť trápilo

Evropská unie není fiskální federace a zvýšení mobility pracovní síly díky ekonomickému tlaku z jihu na sever, nebo poptávkovému efektu ze severu, neřeší tenhle problém, naopak ho spíše zesiluje. Těžko si budeme vykládat, že ho vyřešíte vstřebáváním migrantů z Blízkého východu, s kvalifikační strukturou, která je většinově předurčuje k marginálním pracovním pozicím, takže k nespokojenosti na straně jedné, a nízkým fiskálním výnosům na straně druhé.

Je to svého druhu paradox: Německo, pokud udrží dynamiku své ekonomiky a odstup v mzdové hladině, by nemělo mít žádný problém přitahovat pracovní sílu z ekonomicky slabších zemí Evropské unie, a není žádný důvod, aby se demografií obzvlášť trápilo. Je v podstatě ve velmi komfortní situaci: mzdový diferenciál se při volné migraci pracovní síly a relativně malých transferech v rámci EU musí z definice postarat o to, aby nemělo skutečný demografický problém.

Jsou to periferní a nové členské země, které mají mít z demografie, a absence fiskálního federalizmu hrůzu. Budou to tamní senioři, odkázaní na nedostatečné státní penze, kteří poznají, jak si své děti vychovali. Protože nic jiného než jejich dobrovolné finanční transfery rodičům k důstojnému stáří hned tak nepomůže.


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Sebezničení není nutné. Austrálie ukazuje cestu, jak zpomalit imigraci

Statečně vpřed k postátněnému zdravotnictví

Zarúbaná cesta aneb jak na ekonomické bolehlavy Západu

Hodnocení

Zaujal Vás tento komentář?
Ohodnoťte ho

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Na které dani si z vašeho platu vezme stát nejvíc?
Je dobré znát plat kolegů?
Mám hypotéku, ale už ji nechci. Co můžu udělat?
Jak vyřídit voličský průkaz pro druhé kolo prezidentských voleb 2018? Pospěšte si!
Osobní finance pod kontrolou II: Je v jednoduchosti appky síla?
Auta
10 nejhorších aut roku 2017 podle Euro NCAP: Propadl Fiat,…
Konec světa? SUV Ferrari je už „hotová věc“. Představí se do roku 2022
Škoda Kamiq: Teoretický konkurent Dacie Duster se ukázal na prvních fotkách
Hyundai Veloster má stále o jedny dveře méně a nabídne až 275 koní
Nissan Xmotion ukazuje, jak budou vypadat příští SUV japonské značky
Technologie
Nové řadiče Thunderboltu. Umí DisplayPort 1.4 a periférie se dají připojit i k USB
Manipulace s Bitcoinem. Růst ze 150 na 1000 dolarů mohl způsobit jediný člověk
Panasonic ukázal první televizory OLED s podporou HDR10+
Vypadává vám doma Wi-Fi? Možná za to může Google
Jsou tu první disky s QLC NAND: Intel SSD 660p slibuje levné NVMe, výdrž je otázka
Hry pro příležitostné hráče