PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! SDÍLEJTE, NEŽ TO SMAŽOU - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! SDÍLEJTE, NEŽ TO SMAŽOU

,
PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! SDÍLEJTE, NEŽ TO SMAŽOU

Užívat slovo Pitomio samostatně jako označení šéfa SPD Tomia Okamury je podle Ústavního soudu nepřijatelné. Soudci si asi nevšimli, že je ho plný internet a slovo se jen tak zakázat nedá.

Ústavní soud v úterý zveřejnil svůj nález ve vleklém sporu Tomia Okamury s časopisem Reflex, který předsedu SPD před více než sedmi lety začal na svých stránkách označovat jako Pitomia. Ústavní soudci v čele se soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem nečekaně dali přednost ochraně jména před svobodou projevu. Podle senátu, který věc projednával, nemá „svoboda projevu vést k tomu, aby byl jakýkoli člověk, včetně veřejně činných lidí, v očích veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňován”. Okamurovu žalobu teď musí znovu řešit Městský soud v Praze, který přitom už dříve dal zapravdu Reflexu.

Podle nálezu Ústavního soudu má „pro jednotlivce hluboký osobní význam, aby jeho jméno nebylo komoleno, zvláště pak do podoby evokující hanlivé označení”. Nejvyšší soud přitom ve stejné kauze už dříve rozhodl, že „předmětem karikatury se může stát také jméno osoby, přitom je třeba dbát na přiměřenost jejího užití v poměru ke sledovanému cíli kritiky, což v této věci bylo naplněno”.

Souhlasíte s rozhodnutím Ústavního soudu v kauze Pitomio?

Ústavní soud ale přišel s novými pravidly, jak lze někoho veřejně hanlivě označit. Přestože hodnotící soud na adresu veřejně činné osoby nelze podle ústavních soudců jakkoli dokazovat, „je nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tedy zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby”.

To tedy znamená, že občan smí podle ústavních soudců veřejně vynadat politikovi pouze poté, co provede „kvalifikované posouzení” svého hodnotícího úsudku. Stejně jako za minulého režimu by tedy zřejmě neprošlo třeba konstatování „Husák je vůl”. Toto konstatování se nezakládá na pravdivé informaci (pokud tedy nedokážeme, že bývalý československý prezident byl zvířetem), forma této prezentace je zcela jistě nepřiměřená a primárním cílem je nepochybně hanobení hlavy státu, což u nás bylo za komunismu dokonce trestné. Tak přece jen jsme trochu pokročili. Už vás za podobnou větu nezavřou přímo do vězení, ale „stěžovateli” se budete muset omluvit, nebo zaplatit náhradu újmy.


Komentář: Proč některá letadla nejsou vidět


Ústavní soud se v nálezu také hbitě vypořádal s precedentním rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci Oberschlick proti Rakousku, na který v kauze Pitomio upozorňovaly obecné soudy a kterým odůvodňovaly, proč má i v tomto případě svoboda projevu přednost. Evropský soud ve výše uvedeném sporu připustil vůči veřejně činné osobě i použití ostřejšího výrazu. Článek v časopise Forum s titulkem „Trottel” (tedy mnohem hanlivější než Pitomio) byl otištěn spolu s textem projevu bývalého krajně pravicového politika Jörga Haidera a jeho autor v něm vysvětloval, co ho k použití výrazu „Trottel“ vede.

ESLP připustil, že výroky autora článku, a především inkriminovaný výraz, „mohou být považovány za polemické, avšak nepředstavují laciný osobní útok, jelikož autor pro ně podává objektivně srozumitelné vysvětlení, založené na provokativním projevu Jörga Haidera”. Představují tak podle ESLP součást politické diskuse vyvolané samotným politikem, a je nutno je považovat za názor, který se z logiky věci nehodí k prokazování pravdivosti.

Podle Ústavního soudu ale šlo v rakouském případě o specifickou situaci, kdy byl Haider objektem kritiky za projev relativizující zločiny vojáků nacistického Německa. České obecné soudy, které daly v Okamurově případě zapravdu Reflexu, se podle ústavních soudců „nezabývaly tím, zda se Okamura ve svém konkrétním politickém projevu dopustil nějakých extrémních prohlášení, na která by bylo nutno reagovat natolik expresivně, tedy užíváním hanlivé zkomoleniny stěžovatelova jména, odvozené od slova pitomec“. Přitom užití slova Pitomio odůvodnil už sám Reflex tím, že Okamura například vyhání Romy do vlastního státu nebo coby poloviční cizinec hlásá heslo Čechy Čechům. Pokud toto nejsou extrémní prohlášení, pak lze pochybovat o dostatečném vzdělání dotyčných ústavních soudců.

Paradoxní je, že právě díky soudnímu sporu Okamury s Reflexem se označení Pitomio stalo kultovním a zná ho skoro každý. Slovo (nebo v tomto případě přezdívka) se prostě zakázat nedá. Zvlášť když bylo původně v Reflexu součástí tématu o šéfovi SPD, kde se podrobně vysvětlovalo, proč se redakce rozhodla Okamuru takto překřtít. Pitomio neměl primárně urážet, ale pobavit. A v demokratické společnosti by mělo být víc než žádoucí otevřeně se bavit na účet veřejně činných osob. Je to podstata svobody projevu, která se neomezuje jen na možnost říct větu: „Tomio Okamura je špatný politik.“ Pokud si myslíme, že je Okamura pitomec, nikdo nám nesmí bránit v tom, abychom to veřejně šířili. A pokud nás za to šéf SPD bude úspěšně žalovat, alespoň už bude jasné, že nežijeme ve svobodné společnosti.

PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! PITOMIO! SDÍLEJTE, NEŽ TO SMAŽOU
3.4 (68.22%) 90 hlasování
Diskuze