Menu Zavřít

Někde moc, jinde velmi málo

29. 11. 2019
Autor: Mladá fronta

V polovině století klesne globální porodnost pod hranici prosté reprodukce.

Dokud platilo, že dítě má jedna ústa na krmení, ale dvoje ruce na práci, bylo zvykem oplývat potomky, přičemž chudoba rodičů právě z tohoto důvodu fungovala spíše jako afrodiziakum než jako antikoncepce. Děti představovaly nikoli zátěž rodinných rozpočtů, ale naopak - od velmi raného věku - jejich nezanedbatelný příspěvek.

Platilo to na českém venkově v 19. století, stejně jako kdekoli v tehdejší Evropě, Americe, Číně nebo Indii. Hodně dětí znamenalo nejen boží požehnání, ale dokud každá další ruka přiložená k dílu vynášela víc, než spotřebovávala, posilovalo to rodinu jako ekonomický celek, navíc v jednom balíčku s penzijním pojištěním rodičů. Filiální pieta, tedy morální závazek ctít otce svého i matku svou a starat se o ně ve stáří, je nedílnou součástí všech velkých náboženství a třeba v čínské kultuře je mimořádně silně přítomen dodnes.

Děti v satanských mlýnech

Nástup průmyslové revoluce a urbanizace by samy o sobě ke snížení porodnosti nestačily, neboť dětská práce byla v dickensovských satanských mlýnech alias dobových továrnách velmi oblíbená a poptávku po dětské práci raná industrializace spíše zvyšovala. V mezinárodních historických srovnáních je potřeba vnímat rozdíly ve struktuře jednotlivých ekonomik.


Přečtěte si také:

Esej: Planeta afrických žen


Platí, že v malých rodinných podnicích, lhostejno zda v zemědělství, řemeslné výrobě, nebo ve službách, je práce rodinných příslušníků samozřejmostí a po vyučování často pomáhají i školáci (viz vietnamské večerky).

V Itálii v roce 1881 pracovalo přes 80 procent chlapců ve věku deset až 14 let a skoro polovina stejně starých děvčat. V Británii to bylo ve stejné době a stejné věkové skupině 36 procent chlapců a pětina dívek, což je úroveň, na kterou se Itálie dostala o třicet let později.

 Děti v satanských mlýnech, ilustrace

Pokles dětské práce přineslo jak zavedení povinné školní docházky pro obě pohlaví, růst vzdělanosti a postupně i zaměstnanosti žen, tak pochopitelně i zákazy dětské práce. Rozvoj sociálního pojištění nejdříve ve vyspělých zemích, počínaje Německem ještě za kancléře Bismarcka v 80. letech 19. století, byl dalším silným faktorem.

Ve výsledku vyústily v pokles úhrnné porodnosti v celosvětovém měřítku od 50. let minulého století na polovinu na současných 2,47 narozeného dítěte na ženu v plodném věku.

Opravdu vysokou fertilitu dnes najdete (s nevelkými výjimkami) jen v subsaharské Africe. Čím je země ekologicky křehčí, více se tam válčí a méně fungují instituce, tím je porodnost vyšší. Nevíme přesně, kudy vede kauzalita, ale je jasné, že vysoký počet nezaměstnaných mladých mužů, kteří nemají práci, a tedy ani způsob, jak si vydělat na nevěstu, z nich činí snadné rekruty extremistů. A to je nutí k migraci.

 Ta druhá půlka

Problémy rozvinutého světa

Jakkoli vysoká porodnost v Sahelu představuje ohromný problém (a co teprve v budoucnu, když se počet obyvatel v takovém Nigeru zdvojnásobuje každých deset let), velká část světa má problém opačný - dětí se rodí málo a země stárnou. V polovině 60. let minulého století bylo na této planetě pouhých šest zemí, které měly úhrnnou plodnost pod hladinou prosté reprodukce, a žila v nich jen dvacetina světové populace. Jednou z těchto zemí bylo Československo, které tehdy zažilo z hlediska porodnosti velmi špatná léta.

O padesát let později bylo takových zemí třiaosmdesát a žila v nich skoro polovina obyvatel. V polovině tohoto století jich bude podle demografů OSN 137 a budou v nich žít víc než dvě třetiny obyvatel Země.

BRAND24

Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).