Naši lídři v čase koronaviru - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Naši lídři v čase koronaviru

,
Naši lídři v čase koronaviru
Zdroj: Mladá fronta

Krize prý odhalují charaktery: někdo je v nich stoicky klidný, někdo se hroutí a upadá do deprese, někdo zmatkuje, je hysterický a podléhá bezhlavé sebezničující aktivitě. Koronakrize, do níž se postupně propadá celý svět, navíc odhaluje charaktery politiků. Především pak způsob, jakým chápou svoji roli lídrů, lidí, kteří mají vést politická společenství, aby s co nejmenšími újmami přežila šíření neznámé infekce.

Český premiér Andrej Babiš, jak se v krizi ukázalo, chápe leadership jako určitou verzi božské všudypřítomnosti. Ten, kdo je všude, kde se něco důležitého děje, se blíží omnipotentnímu bohu, který dokáže všechno zařídit a vyřešit. Lídr se podobá pastýři, který se stará o své ovečky, vždy je po ruce, nablízku, připraven pomoci.

Je na něj spolehnutí, obětuje se pro ostatní. „Komu chybí roušky, ať se ozve, a JÁ je tam osobně přivezu.“ Věta premiéra Babiše, v níž se skrývá celý koncept jeho lídrovství i jeho smysl. Ovečky slouží pastýři jako prostředek zvýznamnění, jejich bezpečí není přehlíženo, ale smyslem bezpečí je potvrzení výtečnosti lídra, nikoli samo bezpečí. 

„Nous sommes en guerre sanitaire“, „Jsme ve zdravotní válce“, oznamuje francouzský prezident Emmanuel Macron. Rétorické gesto, v němž se lídr stává velitelem armády, bojujícím proti infekčnímu nepříteli. Slovem válka se dává jasně najevo, že situace je vážná, je také ihned srozumitelné, že vrchní velitel armády bude jednat neodkladně a razantně.


Komentář: Není člověk v tísni jako člověk v tísni

Petra Jaroměřská

Přijímat tvrdá opatření ve válce je snadnější, než když se to děje v obvyklé každodennosti. Macronův projev k národu byl vyjádřením vrchního velitele, generála, který za sebou šikuje všechny, kteří mají sílu se infekci postavit. Armáda nevzniká na základě pastýřské moci, nýbrž v ideovém šikování lidí, které strhne myšlenka boje a nasazení vlastních schopností proti nepříteli. Děje se tak v zájmu národa, šikuje se národ, který svůj boj vyhraje. Lídr je možný jedině jako tahoun národa, který umí nejen vést, kam je třeba, ale také nejprve svou výzvou národ (znovu)vytvořit.

Český premiér by nikdy nezahájil svůj projev slovy „Češky, Čechové, moji drazí krajané“. Prezident Macron jinak ani začít nemůže, protože jako prezident republiky naplňuje národní ideu – „Françaises, Français, mes chers compatriotes“. Francie je ve válce s koronavirem, a její prezident stojí v tomto boji v jejím čele, tak jak se od něho žádá. Je válka, a v ní se táhne za jeden provaz, ať už jsme vpravo nebo vlevo, ať stojíme politicky kdekoliv, a to vše v zájmu národa, v zájmu republiky.

Skeptickým a vlastenecky vcelku chladným Čechům se tato rétorika může zdát přehnaná a patetická, jiný typ lídrovství se ale ve Francii nepřipouští. Macron dnes naplňuje ideu národní republiky, s koronavirem se bojuje s praporem v ruce a s Marseillaisou na rtech (zpěv a vlajky v oknech, které sledujeme v Itálii, mají podobný společenský rozměr; na probírání rozdílů tu bohužel není čas).


Posílení imunity. Kysané nápoje a fermentovaná zelenina obohatí střevní mikrobiotu i život


Německá kancléřka Angela Merkelová se vlasteneckému patosu zcela vyhýbá. Ostatně boj proti koronaviru, to nejsou mezinárodní závody, které nyní na nějaký čas nahradí zrušená sportovní utkání, v nichž se obvykle národní resentimenty kanalizují nejlépe a nejčastěji.

Merkelová představuje vědecký typ řízení s odstupem. Přenechat odborníkům, co jejich jest, vytvořit jim podmínky, dát jim peníze a dohlédnout na to, aby vše vcelku co nejlépe fungovalo. Merkelová zbytečně nestrhává pozornost na sebe, ani nešikuje národní jednotky ve zdravotní válce. Jako obvykle jen naslouchá, aby všechny ty hlasy a názory mohla dát vláda nějak rozumně dohromady.

Jaký typ vedení upředňostňujete?

Krizové řízení se tu rozděluje do dvou větví: větev konkrétního boje tady a teď, a větev širší úvahy na téma, jak to do budoucna zařídit, aby první vítězství nad koronavirem nebylo i hospodářskou a společenskou sebevraždou. Merkelová v probíhající krizi řekla jednu jedinou opravdu důležitou věc: musíme udělat proti nemoci maximum, ale zároveň nesmíme dopustit, abychom ohrozili ekonomické podmínky naší budoucnosti. Úlohou politika, naznačila nepřímo Merkelová, je vyvažovat obě linie krizového managementu: myslet na život teď i potom, protože po koronaviru nepřijde, nesmí přijít potopa.

V Česku se toto napětí rýsuje ve zdánlivé opozici mikro a makro pohledu. Premiér Babiš je kritizován právě za to, že se zcela vrhnul na mikro management, který ale vážně drhne ve funkčnosti státních aparátů, přitom zcela pomíjí makro rozměr dnešní krize. Tak překvapivé to není. Premiéra Babiše dohání to, co podceňuje po celou dobu svého vládnutí: myslí na okamžité teď, ale skoro vůbec se nestará o budoucnost; věnuje se akutním problémům, ale nekultivuje a nepřipravuje systémy společnosti na svět, který přichází a přijde.

Koronakrize je typickou ukázkou globálního problému, jenž zřejmě nebude výjimečnou záležitostí, ale stane se typově realitou, na niž se budeme muset připravovat, s níž budeme muset umět žít. V takovém světě se budeme muset naučit vidět mikro i makro úroveň zároveň. Co je v malém, musí fungovat i ve velkém, co je nahoře, budiž i dole. Globální svět se stále více podobá celkovosti propojené hermetické reality, pro niž bohužel naše mysl není připravena. Je příliš orientována na národní a osobní hranici, přitom je potřeba vrátit se k celku, „vrátit se na Zem“.

Vidět svět neustále jako hologram, v němž se mikro a makro spojují v jedno – to byla, je a bude cesta života, to by jednou mohla být i cesta politiky…

Naši lídři v čase koronaviru
4.7 (93.57%) 84 hlasování
Diskuze