Miroslav Zámečník: Problémy Česka by vystoupení z EU nevyřešilo

 Zámečník 27. března 2016, 06:07  -  Miroslav Zámečník
27. března 2016, 06:07

České problémy se nemohou vyřešit vystoupením z EU. Můžeme si za ně totiž sami, jenže stoupající reálné mzdy jako krásný výsledek nevídaného růstu HDP o 4,3 procenta, mizivé inflace a takřka nejnižší nezaměstnanosti v Unii dodaly křídla českým euroskeptikům.

Jenže pokládat si otázku, zda bychom se náhodou neměli po takzvaném czechxitu lépe než v Unii a zda nás bruselská byrokracie nebrzdí v rozletu, je naprosto legitimní.

První, co vytane na mysli zastánci, ale i odpůrci Evropské unie, budou „dotace“. Právě příliv zdrojů ze strukturálních fondů EU totiž loni přispěl k růstu české ekonomiky zhruba jednou čtvrtinou.

Prameny vyschnou

Jak ale ukazuje první graf, Česko v minulém programovém období (2007 až 2013 a další dva roky na „doběh“) vykazovalo s čerpáním dotací chronické potíže.

Zjevně přitom jde o vnitřní český problém, který má makroekonomické dopady. Příjemcům a administrátorům trvá velmi dlouho, než začnou čerpat, a celý investiční proces je tak velmi nerovnoměrný. Dodavatelům to komplikuje plánování kapacit a nepochybně se to projevuje i na dlouhodobé návratnosti investic.

V příštím období (2014 až 2020) by měl představovat příliv „evropských peněz“ ekvivalent dvou procent českého HDP a skoro poloviny veřejných investic v příslušných oblastech. Můžeme-li soudit podle historie, pak by pomalý start čerpaní měl letošní růst spíše tlumit.

V této souvislosti si zákonitě musíme položit otázku, co se stane s veřejnými rozpočty, až dotační prameny vyschnou. Jenže to není jediný makroekonomický problém, který v Česku s investicemi máme (jak je vidět na druhém a třetím grafu).

Jak je možné výrazně víc investovat, než je průměr EU, a zároveň průměr EU v HDP na obyvatele poměrně rychle „nedohánět“? Je obtížné vysvětlit si to jinak, než že na dosavadním českém růstovém modelu je něco fundamentálně špatně z hlediska účinnosti investic.

Všimněte si, že z grafů je hezky vidět, do jaké míry (ne)fungují veřejné investice v Česku proticyklicky. Měly by totiž svým růstem kompenzovat výpadky soukromých investic v časech recese, což se po roce 2009 nedělo a byla to hospodářsko-politická chyba. Recesi to prohloubilo.

Měli bychom změnit náš ekonomický model směrem k výraznějšímu preferování „národního kapitálu“ a spoléhat na něj jako na budoucího dodavatele dynamického ekonomického růstu? Pokud se díváte podrobněji na členění ekonomické aktivity podle typu vlastníka, dopadají firmy pod zahraniční kontrolou výrazně lépe z hlediska přidané hodnoty i rentability než jejich protějšky pod domácí kontrolou, ať už státní, nebo soukromou.

Úvahy o czechxitu jako cestě k ekonomické prosperitě jsou ještě méně odůvodněné než v případě zastánců brexitu. A to nejen kvůli mnohem vyšší ekonomické závislosti na EU a odlišné struktuře ekonomiky (zpracovatelský průmysl místo mezinárodních profesionálních služeb). Mýlí se totiž ten, kdo v czechxitu vidí východisko z přeregulovaného podnikatelského prostředí (a nejen z něho). Po bližším ohledání zjistíte, že ve skutečnosti je „pes zakopán doma“.

EU nenese žádnou odpovědnost za to, že neumíme propojovat vědu a výzkum s výrobními podniky, takže nemalé výdaje se nedokážou dlouhodobě promítnout na ekonomickém růstu. Z deseti zemí, které jsou podle Global Innovation Index považovány za nejvíce inovativní, jich je sedm v EU, takže tady žádná bariéra být nemůže.

Za to, že neumíme podporovat podnikání a odbourávat byrokratické a s tím související ekonomické překážky, také EU nenese žádnou odpovědnost. V žebříčku Světové banky Doing Business 2016 je v první desítce pět členů EU.

Naše daňová soustava je opět oblastí, kde se nelze vymlouvat na to, že jsme členem EU. Protože i vyšší daňovou kvótu, než má Česko, lze naplnit s nesrovnatelně menší časovou náročností, s menší dávkou buzerace a s menšími deformacemi v rozhodování jednotlivých ekonomických aktérů (lidé jako zaměstnanci či podnikatelé, rodiny, firmy).

Stejně tak se nelze vymlouvat na čistě „homegrown“ stavební předpisy a pravidla výkupu pozemků a mizerné řízení infrastrukturních priorit. Ani po pětadvaceti letech nemáme dokončený dálniční obchvat Prahy a tucty dalších staveb, jejichž ekonomická potřebnost a návratnost je zjevná, ale dělají se jiné. Máme tady projekt digitální dálnice, kde určitě existuje něco na způsob pozitivní externality, a zároveň prezidenta, který kudy chodí, tudy touží po nějakém průplavu.

Špatně se „menedžujeme“

Mrháme nejproduktivnějšími léty žen, protože neumíme zajistit rozumnou infrastrukturu služeb pro pracující matky s dětmi a stavíme je do nemožného konfliktu mezi mateřstvím a pracovní kariérou.

Asi chápeme, že dobrého vzdělání pro naše děti nemůžeme dosáhnout přes „levné veřejné školství“. Ale měli bychom také akceptovat, že potenciálně dobrý učitel, schopný zprostředkovat moderní vzdělání s přiměřenou autoritou u adolescentů, má neuvěřitelné náklady obětované příležitosti.

Takový člověk je mnohem ekonomicky přínosnější a má neskonale větší pozitivní dopad na budoucí produktivitu než člověk pracující v represivních složkách – ať už u policie, ve státních zastupitelstvích, anebo v justici, vesměs nepoměrně lépe hodnocených.

Lepší platy samy o sobě však povedou pouze k tomu, že o veřejném školství se bude říkat: kdysi bylo levné. Téhož se lze dožít ve státní službě nebo ve zdravotnictví, s tím rozdílem, že jeho nákladová křivka poroste rychleji vzhledem k tomu, že zdravotnický personál dovede hlasovat nohama.

S EU to nesouvisí vůbec, naopak velmi to souvisí se způsobem vládnutí: takovou tou zděděnou rakousko-uherskou „Schlamperei“, moderně řečeno nedostatečným managementem ve spoustě oblastí veřejného života.

Tímhle způsobem budeme jistě schopni utratit stovky miliard korun, aniž podstatným způsobem zvedneme dlouhodobý potenciální růst Česka byť jen o desetinu procentního bodu ročně, a globalizace bude pro většinu národa permanentní hrozbou. Zakládáme si na velký společenský konflikt.


Čtěte také:

Miroslav Zámečník: Nesnesitelná lehkost odepisování Evropy

Čína předběhla EU, stala se světovým lídrem ve větrné energii

Hodnocení

Zaujal Vás tento komentář?
Ohodnoťte ho

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Segwit2x se nekoná. Bitcoin se zatím štěpit nebude.
Rozdíly v placení zdravotního a sociálního pojištění pro OSVČ
Měli byste se bát, když nakupujete na českých e-shopech?
Když za škodu může sport...
O dědictví IV: Dědit, či darovat?
Auta
Nejlepší ojetá auta do 100 000 Kč, která jsou levná na…
Retro: Kolik stála nová auta v listopadu 1989 a o kolik jsou dnes dostupnější
Kvíz: Víte, co se děje, když se na přístrojové desce rozsvítí tyto kontrolky?
Arrivo je systém, díky kterému pojede i Dacia Duster nebo Fabia 1.2 HTP 320 km/h
Škoda Superb 2.0 TSI 4×4 vs. BMW M760Li xDrive: Přesné porovnání neporovnatelného
Technologie
Xeony generace Ice Lake mají 38 jader a HBM2. Xeony Phi nahradí 44jádrová verze ISX-H
Na Chromeboocích poběží MS Office i World of Warcraft, ale…
8 smartphonů do 10 000 Kč: kompakt, phablet, odolňák i vlajková loď [Vánoce 2017]
Robot Atlas je zase mrštnější. Podívejte, jak udělá salto (video)
Velký přehled slev na Černý pátek 2017 (průběžně aktualizováno)
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít