Metnarův předvánoční sprint - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Metnarův předvánoční sprint

,

Ministr obrany Lubomír Metnar a jeho náměstek Filip Říha kvaltují s podpisy strategických nákupů. Tenhle kvapík dokládá, že politici i úředníci zaspali.

Obrana chce do konce roku podepsat několik velkých kontraktů, čímž se management Lubomíra Metnara nejen projeví jako velmi akční jednotka, ale navíc stihne z překypujícího rozpočtu odepsat několik miliard vyplacených v prvních zálohách nákupů. Minulý týden podepsaný obchod – pořízení izraelských radarů MADR za 3,5 miliardy korun – nicméně ukázal, jak složité bude citelně zpožděné procesy zapasovat do armádních plánů.

Dodávkou prvního radaru, který by měl vojákům dorazit v červnu 2021, totiž začne ta nejkomplikovanější část celého obchodu. Bude se nejen testovat a kontrolovat, ale armáda pro něj musí zaškolit i personál. A jak minulý čtvrtek zmínil generál Ivo Střecha, ředitel Sekce rozvoje sil ministerstva obrany, do plného operačního nasazení bude ještě pořád daleko. České ozbrojené síly by tak mohly izraelskou technologii spustit až v roce 2023, kdy by mělo dorazit i zbylých sedm koupených radarů.

Důvěřujete české armádě?

Takový harmonogram vůbec nesedí s dřívějším oznámením Aleše Opaty, náčelníka generálního štábu. Ten počítal, že nákup by měl proběhnout do roku 2020, kdy také definitivně – alespoň dle slov vojáků – skončí život dnes používaných radarů sovětské výroby.

Samozřejmě je možné, že šlo jen o záměrně vypuštěné tvrzení deprimovaných vojáků, kteří se příští rok opět – chtě nechtě – pustí do xté modernizace muzejních technologií a budou doufat, že ještě nějakou chvíli přestárlé a vysmívané systémy vydrží. Jisté nicméně je, že vojsko potřebovalo nové radary mnohem dříve a nynější sprint Lubomíra Metnara sice působí navenek sympaticky, ale v reálu příliš nedožene.

Sami vojáci nejlíp tuší, což přiznal i sám Ivo Střecha, že sžití českých systémů se špičkovými izraelskými technologiemi bude nejen náročné, ale hlavně dlouhé. Praha nemá žádného blízkého partnera v NATO, který by jí ukázal cestu, a tak si bude muset vším projít sama. Neplechu může dělat i to, že nákup sice probíhá v mezivládním režimu, ale v kontraktu je zapojeno pět společností. Kromě dvou státních (Elta Systems a Vojenský technický ústav) i tři soukromé – B.O.I.S., Retia a Tatra.

Takže schválení kontraktu je hezký a potřebný krok, jímž Metnar konečně dohnal to, co už měl před dvěma a půl lety udělat jeho předchůdce Martin Stropnický. Na reálný dopad tohohle prosincového podpisu si budeme muset ještě dlouho počkat.

Čtěte další texty Ondřeje Stratilíka

Ohodnoťte tento článek
Diskuze