Jed na hraboše a cit ve špičkách prstů - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Jed na hraboše a cit ve špičkách prstů

,
Jed na hraboše a cit ve špičkách prstů

Šetříš na orbě, střídáš po sobě řepku s pšenicí, kašleš na biologickou kontrolu a invaze hrabošů je tu.

Ještě to není stejné jako v Bavorsku, kde jeden a tři čtvrtě milionu podpisů pod „včelí peticí“ přinutil zákonodárce přijmout podstatně tvrdší verzi zemského zákona na ochranu přírody, nicméně i v Česku naráží konvenční velkoplošné zemědělství na limity toho, co je a není pro veřejnost přijatelné.

Bavorsko díky podstatně menší výměře převážně rodinných farem působí na české oko bukolickým dojmem, ale úbytek biodiverzity se nevyhnul ani jemu. Spouštěčem „včelího referenda“ se staly studie o katastrofálním úbytku hmyzu, symbolizovaného včelami a motýly, jak z hlediska celkové biomasy, tak i druhové četnosti, dokonce i v přírodních rezervacích. Síla voličů, kteří byli ochotni stát v únorové psotě ve frontách před radnicemi nejen velkých bavorských měst, ale i na venkově, si prosadila pestřejší venkovskou krajinu, méně umělých hnojiv a pesticidů, větší podíl ekologického zemědělství a bezzásahových lesů, ochranné biopásy kolem vodních toků a další věci.

Konzervativní CSU, s jejím tradičním zázemím u zemědělců, ustoupila s námitkami a před měsícem byl zákon přijat i s podporou jejích poslanců. Začal platit od 1. srpna.

Dost možná že u nás bude jednou za spouštěč změny považována „hraboší výjimka“ Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ), povolující plošné použití granulí na trávení těchto hlodavců ve 48 okresech České republiky, vydaná 5. srpna a pozastavená ani ne týden potom.


Čtěte také: Zemědělec už není jen živitelem lidstva
 Jan Brož


Každý biolog ví, že při vhodných podmínkách, jež nepochybně v posledních letech nastaly, se dovedou hlodavci nesmírně rozmnožit, a to i v ekosystémech, které jsou zcela nepoznamenány lidskou činností, a ptačí i jiní predátoři fungují, jak mají. Jenomže – a tady už nemusíte být biolog – tušíme, že svědomí není čisté.

No, není – ani náhodou. Co čert nechtěl, ausgerechnet čeští výzkumníci z Mendelovy univerzity v Brně mají mezinárodně citované práce, v nichž upozorňují, že za hraboší gradací stojí také agrotechnické postupy. Šetříš na orbě, střídáš po sobě jen řepku s pšenicí, kašleš na biologickou kontrolu a pestrou zemědělskou krajinu, a ona se ta invaze hrabošů dostaví.

Přesně to se u nás stalo, a jakkoli by rozmetávání granulí proti hrabošům po polích a mezích Česka někdy v minulosti bývalo určitě prošlo, teď už ne.

Kdyby měli čeští agrárníci „Fingerspitzengefuhl“, citlivost ve špičkách prstů, a vnímali, jak silně zneklidňují i posledního laika příznaky zjevně viditelné krize symbolizované odumíráním lesů a vyschlými studnami, mohli se této kolizi s veřejným míněním vyhnout. Stalo se.

Vnímejme to jako vynikající signál ke změně v přístupu k naší krajině. Sice bylo včera pozdě, ale není příliš pozdě.

Čtěte další texty Miroslava Zámečníka

Ohodnoťte tento článek
Diskuze