Jakou míru nejistoty podniky snesou? - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Jakou míru nejistoty podniky snesou?

,
Jakou míru nejistoty podniky snesou?
Zdroj: Mladá fronta

Šéf sekce finanční stability České národní banky Jan Frait rozproudil debatu o přijetí společné měny. Jeho myšlenka spočívá v tom, že určitá míra nejistoty je pro ekonomiku prospěšná a tuto míru nejistoty českým exportérům (či obecně české ekonomice) poskytuje mimo jiné i volný kurz koruny vůči euru. Neobešli bychom se však klidně bez tohoto rizika?

Frait zpochybňuje názor exportérů, že „je nezbytné co nejdříve zavést euro, neboť se díky tomu sníží nejistota v jejich podnikání, zredukují náklady jejich přeshraničních transakcí a zvýší jejich konkurenceschopnost“. Tvrdí, že nejistota je v ekonomice potřebná, a tvrdí – s čímž nelze nesouhlasit – že „eliminace nejistoty v ekonomice může paradoxně vést k velkým problémům“. Jinými slovy, lidé zapomenou na riziko a krize je za dveřmi.

Lichý je však jeho druhý a hlavní argument proti euru. Frait říká, že když se zavede euro, tj. měna přejde z „režimu plovoucího kurzu do režimu kurzu fixního“, „vyvolá tato změna značnou změnu v chování podniků, podnikatelů i zaměstnanců“. To je pochopitelné, každá změna ve společnosti či ekonomice má své větší či menší důsledky.

V důsledku této změny podle Fraita může dojít, ale nemusí ke zhoršení ekonomické situace. Spíš podle něho však ke zhoršení dojde, protože „pokud by tomu tak nebylo, tak by ve světě jednoznačně převládaly režimy fixních kurzů a měnové unie, které by ekonomicky drtily země s plovoucím kurzem“.

Mělo by Česko přijmout euro?

Tím však těžko lze argumentovat, jelikož volba vstupu do měnové unie, nebo podržení vlastní měny je často naprosto iracionální, respektive politická záležitost, která se naprosto rozchází s ekonomickou logikou. Dokazuje to samotný vznik a existence eurozóny. Už v období vzniku eura řada lidí upozorňovala, že jde o nehotový projekt, který bude mít problémy. A přesto vznikl. Tyto problémy měnové unie se navíc postupně prohlubují, a hlavně propast mezi „bohatým severem“ a „chudým jihem“, přičemž neexistuje vyrovnávací mechanismus v podobě fiskálních transferů. A přesto eurozóna funguje dál.

Přijetím eura by českým exportérům odpadlo riziko kurzových výkyvů koruny vůči euru, ale zbyla by jim ještě řada dalších. Ve střehu je bude držet konkurence i a zůstane jim i riziko vůči dolaru a jiným měnám.

Do disfunkční měnové unie bychom neměli vstupovat kvůli tomu, že bychom nakonec mohli doplácet na méně fiskálně ukázněné členy, ale nikoli proto, že náš bude kurzové riziko držet ve střehu. Kapitáni průmyslu tak mohou klidně centrálním bankéřům do jejich práce mluvit, a nikoli mlčet, jak jim doporučuje Frait.

Otázka spíš zní, kolik rizika chceme, aby exportéři nesli, a jestli není pro – hlavně ty menší firmy – lepší, když kurzové riziko prostě odpadne a budou se soustředit na jiné věci, třeba na geopolitickou nejistotu, či tolik oblíbené klimatické riziko.

Fraitův komentář však není jen o euru, ale skvěle upozorňuje na největší ekonomické omyly veřejnosti i části ekonomické obce, a také na omyly, které ekonomové činili (a činí), když se přespříliš spoléhají na modely s reprezentativním zástupcem, které nekriticky aplikují při prognózách ekonomické reality. Jestliže v Česku probíhá o euru debata na takovéto úrovni, můžeme být jako ekonomické jednotky docela klidní.

Jakou míru nejistoty podniky snesou?
4.3 (86.67%) 3 hlasování
Diskuze