Jak čistá je německá Energiewende? - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Jak čistá je německá Energiewende?

,
Jak čistá je německá Energiewende?
Zdroj: Mladá fronta

Z pohledu emisí bylo chybou odstavit jádro, masivní rozvoj obnovitelných zdrojů však ovzduší opravdu pročistil. Nebo spíš kompenzuje čím dál špinavější dopravu, ukazují zkušenosti z Německa.

Německý energetický sektor srazil emise v prvním pololetí o 15 procent, jak jsme na Euro.cz informovali. V jiném čase nebo na jiných webech se zase čtenáři mohli dočíst, že emise v Německu navzdory masivnímu a drahému rozvoji zeleného sektoru rostou nebo klesají jen nepatrně.

Dílčí zprávy často vypichují jenom jednu část problematiky nebo časový úsek. To vede v éře titulkové žurnalistiky k dojmu protichůdných informací. Zastánci tradiční energetiky po přečtení mediálních výstupu dochází k závěru o krachu německé politiky Energiewende, fanoušci zelených zdrojů naopak k jejímu potvrzení. Nezaujatý pozoroval je zmaten.

Jelikož Německo lze v energetice považovat za pokusnou laboratoř Evropy, která se stane pro ostatní inspirací nebo odstrašujícím příkladem, pojďme se podívat, jak se to s tamními emisemi vlastně má.


Obnovitelné zdroje pokryly skoro polovinu německé spotřeby. Ohrožují ale stabilitu sítě

Větrný park Arkona disponuje 60 turbínami o celkovém výkonu 385 MW.


Pravda je, že od roku 2011, tedy startu tamní energetické transformace, emisí celkově nijak závratně neubývalo. Podle údajů Spolkového úřadu pro životní prostředí došlo k meziročnímu nárůstu v letech 2012, 2013, 2015 a 2016. Pokles v ostatní letech nelze považovat za nijak výrazný, přesto převážil růst a můžeme tedy konstatovat, že od začátku dekády v Německu poklesla produkce emisí zhruba o 9 procent.

Většinu škodlivin, konkrétně 85 procent, tvoří takzvané energeticky podmíněné emise vznikající při proměně nosičů energie. Na tomto podílu se během let téměř nic nezměnilo. Zbytek jsou emise produkované v zemědělství a odpadovém hospodářství. Ty ponechme nyní stranou, protože nejzajímavější je právě vývoj v rámci jednotlivých oblastí „energetických emisí“.

Německá politika Energiewende, která prosazuje obnovitelné zdroje, je podle vás:

Zplodiny vznikající při samotné výrobě elektřiny významně rostly až do roku 2013. Od té doby nastal znatelný pokles. Právě do této oblasti se přitom prozatím koncentrovala většina radikálních změn. Nárůst v prvních letech desetiletí lze přičíst odstavování jaderných bloků, které musela narychlo nahradit vyšší výroba ze špinavějších bloků uhelných. Od poloviny desetiletí se však začal projevovat rozvoj solárních a především větrných zdrojů, díky kterým je německá výroba elektrické energie opravdu rok od roku čistější, což potvrzují i data za letošní první pololetí.

Celkové množství energeticky podmíněných emisí však až do roku 2017 téměř vůbec nekleslo, k významnějšímu propadu došlo až loni. V posledních letech totiž přibývá zplodin z průmyslu, dopravy a v menší míře z domácností, které se do energeticky podmíněných emisí rovněž započítávají, a jejichž růst vyvážil pokles ve výrobě elektřiny.


Další milník pro obnovitelné zdroje: v USA poprvé vyrobily více elektřiny než uhlí

 ilustrační foto


Těch se přitom německá energetická transformace zatím zdaleka nedotýkala tolik jako výroby elektřiny. Teprve v poslední době můžeme pozorovat intenzivní diskuze o uhlíkové dani, která by na rozdíl od emisních povolenek dopadla i na dopravu, veškerý průmysl a nejspíš i domovy Němců.

Pokud vše shrneme, tak větrné a solární parky opravdu přispěly k čistšímu ovzduší, stejně jako emisní povolenky, které po letech díky rostoucí ceně konečně začaly plnit svůj odstrašující účel. Nepomáhá naopak odstavování jádra a nutnost nahradit ho aspoň krátkodobě fosilními zdroji. Za to, že německé emise neklesají tak výrazně, jak tamní politici slibovali, jsou však odpovědné hlavně jiné faktory.

S průmyslem a domácnostmi lze jistě něco dělat, ať už formou regulací a sankcí v podobně uhlíkové daně, nebo motivací ve formě nejrůznějších dotací na pořízení čistších zařízení. Horší je to s dopravou, se kterou si pořád nikdo příliš neví rady, navzdory veškerým proklamacím o elektromobilitě, vodíku nebo dokonce syntetických palivech. Teprve až se tento problém rozlouskne, budou moci německé úřady reportovat opravdu rapidní pokles.

Čtěte další články a komentáře Jana Brože

Ohodnoťte tento článek
Diskuze