Ilona Švihlíková: Summit Evropské rady jako přelom? - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Ilona Švihlíková: Summit Evropské rady jako přelom?

Ilona Švihlíková,
Ilona Švihlíková: Summit Evropské rady jako přelom?
Zdroj: Profimedia.cz

Poslední summit Evropské rady bývá prezentován jako přelomový. Kromě víceletého finančního rámce dospěli představitelé 27 členských zemí ke konsenzu ohledně tzv. fondu obnovy. Vstup Evropské komise na finanční trhy, i to, že část fondu bude distribuována formou grantů vyvolává dojem, že se jedná o zlom ve fungování EU, možná dokonce cestu k dluhové unii. Je tomu ale skutečně tak?

Suma 750 miliard eur určených pro fond obnovy vypadá impozantně. Na rovinu řečeno, máloco ovládá EU tak jako novinové titulky s velkými čísly. Jenže HDP EU byl za rok 2019 dle Eurostatu 13,9 bilionu eur. Tři čtvrtě bilionu eur, rozložený na několik let, tak těžko můžeme považovat za fiskální „kanón.“ Není divu, že bývalý řecký ministr financí Varufakis, označil fond za „fiskálně málo významný.“

Velká pozornost byla věnována rozdílným postojům zemí, na jedné straně tzv. jižní křídlo, na straně druhé tzv. Spořivá čtyřka. Země jižního křídla, zejména Itálie a Španělsko, byly silně postiženy koronavirovou epidemií, ale zároveň se jedná o země, které mají v eurozóně dlouhodobě problémy, trpí vysokou nezaměstnaností i zadlužeností. Na druhé straně pak stáli zástupci „spořivých“ (hned dvě země spořivých nejsou v eurozóně – Dánsko a Švédsko). Asi nejhlasitěji proti grantům vystupoval premiér Nizozemska Rutte a stavěl se do pozice „fiskálně odpovědné země.“ Vzhledem k tomu, že Nizozemsko je daňový ráj (a zrovna Italové o tom vědí svoje) je to skutečně kuriózní situace.

Bylo nesnadné sblížit stanoviska u kontroverzních otázek jako je rozložení fondu mezi půjčky a granty. Platí samozřejmě, že signifikantní jsou hlavně granty, půjčky v dobách kvantitativního uvolňování ECB zas tak velký význam nemají. K dalším sporným tématům patří otázka podmíněnosti – do jaké míry, mají být země, které budou z fondu čerpat „kontrolovány“ a jak moc budou tlačeny k „reformám“. Tlak na Itálii v minulých letech měl přitom podobu doporučení škrtů v oblasti zdravotnictví…

Méně pozornosti se ovšem věnuje tomu, kam by vlastně zdroje z fondu obnovy měly jít. Alespoň 30 procent by mělo směřovat do ozelenění ekonomiky a také do digitalizace. Je patrné, že Evropská komise i z politických důvodů tlačí na to, aby se peníze do ekonomik dostaly co nejdříve – i tak je ovšem realistické počítat s podzimem příštího roku (to za optimálních podmínek).

Zdroje z fondu lze obecně vzato využít dvěma způsoby. Na jedné straně je to spíše defenzivní způsob vyjadřující prioritu zachránit sektory, které byly pandemií silně zasaženy. Jenže dává opravdu smysl zachraňovat něco, co se nejspíše nikdy nevrátí do situace před vypuknutím pandemie? Není lepší volbou vytipovat si perspektivní sektory a směřovat podporu do nich? Stále je tu německá průmyslová strategie, která nemilosrdně odhaluje zaostávání EU v moderních sektorech. Aby EU získala dynamiku, potřebuje podpořit dynamické, nové sektory a ne se jen (marně) pokoušet otočit kolem času zpět k 10. únoru 2020.

Je ovšem nejasné, jestli se zemím podaří využít prostředky z fondu obnovy pod značným časovým tlakem. Kapacita řady ekonomik rychle absorbovat prostředky na investice není zrovna ideální, koneckonců my o tom víme také své.

Vstup Komise na finanční trhy otevírá řadu dalších otázek. V tuto chvíli nemůžeme hovořit o dluhové unii, protože nástroj je chápán jako jednorázový, reagující na výjimečnou situaci danou exogenním šokem. Pokud by se měl stát trvalým, pak by bylo potřeba změnit evropské smlouvy. Někteří analytici už ale spekulují, že by se společné dluhopisy EU mohly stát zajímavou alternativou vůči těm americkým, a přispět tak k internacionalizaci eura. Od toho jsme ale ještě opravdu daleko. Odlišné názory zemí, vyjádřené zjednodušeně ve sporu jižního křídla s Nizozemskem a spol., jsou stále přítomny a dosažený kompromis to jasně ukazuje.

Stejně tak není jasné, jestli bude EU schopna dosáhnout shody u nových vlastních zdrojů. Digitální daň je sice hojně diskutována, ale americký tlak (projevující se nyní bezprecedentně u plynovodu Nord Stream II) může být pro řadu zemí důvodem od společného postupu couvnout.

A to jsme se ještě nedotkli Evropského parlamentu, který už dal razantně najevo svou nespokojenost s tím, že byl při vyjednávání kompromisu tak nějak vynechán.

Evropský summit tak možná více otázek otevřel, než vyřešil. Fond obnovy nabízí možnost podpory pro postižené ekonomiky, ale slibovat si od něj onen „hamiltoniánský moment“, kdy se USA v roce 1790 přetvořily v dluhovou unii, je skutečně přehnané. Je zásadní, aby občané viděli reálný prospěch z fondu co nejrychleji tak, aby byla zažehnána další divergence v EU a především v eurozóně.

Ilona Švihlíková: Summit Evropské rady jako přelom?
4.6 (91.67%) 12 hlasování
Diskuze