Evropa bez lídra - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Evropa bez lídra

,

Ekonomicky nejsilnější evropská země se opětovně zdráhá převzít zodpovědnost za oživení evropské ekonomiky a pomoci pandemií nejvíce postiženým státům jižního křídla. Diskutovaná podpora automobilového průmyslu v podobě šrotovného by však mohla prospět průmyslovým „satelitům“ Německa včetně Česka.

V roce 1973 vydal americký hospodářský historik Charles Kindleberger knihu The World in Depression, v níž formuloval hypotézu hegemonické stability, kterou později rozpracovala politická věda. Kindleberger dospěl k tomu, že Velká hospodářská krize z roku 1929 byla tak rozsáhlá, hluboká a trvala tak dlouho, protože neexistovala země, která by byla schopná a ochotná převzít roli světového stabilizátora. Velká Británie byla oslabena, přinucena opustit zlatý standard a nemohla se této role zhostit, Spojené státy jako nastupující mocnost ještě do této role nedorostla. Světový lídr musí převzít zodpovědnost a náklady za poskytování mezinárodních veřejných statků.

Tyto statky jsou především vytvoření odbytiště pro „distress goods“ v době, kdy nikdo kupovat nechce; o poskytnutí likvidity potenciálním vypůjčovatelům z řad firem, vlád či bank; a sloužit jako věřitel poslední instance. Později k nim Kindleberger přidal ještě dva: udržení stability devizových kurzů a koordinátor makroekonomické politiky.

Eurozóna či evropská ekonomika tvoří dost propojený celek, abychom i v rámci ní mohli uvažovat o hegemonovi. Jediným kandidátem je Německo, jelikož jiné země nemají potřebnou sílu (Francie dávno ne, má problémy sama se sebou, Itálie jím mohla být naposledy v období městských států, střední a východní Evropa si libuje v černém pasažérství a sílu nebude mít ještě dlouho, …).

Příkladem sdílení zátěže, kterou přinesla koronavirová krize, je kvantitativní uvolňování Evropské centrální banky, která masivně nakupuje dluhopisy, aby ulevila Itálii a dalším oslabeným státům, aby se jim neúměrně nezvýšily náklady financování dluhu. ECB nahrazuje částečně absenci fiskální unie v EU. Jelikož státy v eurozóně nemohou devalvovat měnu, ECB musí oslabovat společnou měnu, aby jim ulevila.

Proti nákupu dluhopisů – a tedy sdílení společné zátěže – se však postavil německý nejvyšší soud, který zpochybňuje „vyváženost“ programu kvantitativního uvolňování (PSPP). O podpoře společných dluhopisů ze strany Německa řeč být také nemůže. To je tedy Kindlebergerův bod „koordinace makroekonomické politiky“.

Měla by Evropská centrální banka nakupovat dluhopisy?

Zájem německá je samozřejmě národní i v poskytování likvidity podnikům a ve funkci věřitele poslední instance. Udržování stability kurzu je automaticky vyloučeno využíváním společné měny.

Zbývá tedy vytvoření trhu pro distress goods, kde by Německo mohlo sehrát obrovskou roli stabilizátora. Jestli zavede šrotovné, podpoří automobilový sektor napříč Evropou. I když Němci jsou ve vkusu k automobilům výrazně nacionalističtí, poptávka by mohla podpořit, jak ekonomiky dodavatelských států jako je Česko, tak poptávku po francouzských nebo italských autech.

Podle dosavadního návrhu německých automobilek by byl podpořen až 3000 eury nákup úsporných dieselových a benzinových automobilů a až 4000 eur by mohli dostat kupující hybridů či elektromobilů. Německo – notoricky přebytkový stát – by tak přece jen mohlo částečně evropskou ekonomiku stabilizovat.

Evropa bez lídra
3.8 (76%) 5 hlasování
Diskuze