Esej: Vládní koronavirový frístajl - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Esej: Vládní koronavirový frístajl

Přemysl Souček,
Esej: Vládní koronavirový frístajl
Zdroj: ČTK/Krumphanzl Michal

Bavilo by vás hrát společenskou hru, jejíž pravidla byste zpaměti neznali ani po dvou měsících dennodenního hraní?

Co si pamatujete od dětství až do dneška? Neplivej na děti! Neryj se v jídle! 1+1=2. Co si budete pamatovat z koronavirové karantény? Že se muselo chodit v roušce. Možná i to, že důchodci měli vyhrazené nákupní hodiny. Proč? Proč si třeba z vojny pamatuji, že ve stráži nesmím sedět, ležet, spát, jíst, pít, kouřit, číst a mluvit? Proč? Proč každý ví, jak se hraje pexeso a Člověče, nezlob se!? Protože to je jednoduché! Což určitě neplatí o pravidlech koronavirové karantény. Ostatně ani pro fungování českého státu.

Jednoduše, prosím

Jednoduchost je prvním pravidlem a současně první podmínkou pro to, aby lidé mohli dodržovat nějaká pravidla. Což v karanténě fungovalo jen v režimu - „jdeš ven, máš roušku“. Otravné, ale zcela srozumitelné. Sám provoz pak nařízení upravil (bez oficiálních nařízení) na to, že roušku je potřeba mít na obličeji vždy, když jsou okolo další lidé.

Každému srozumitelné také bylo nařízení, že se na veřejnosti nemají shlukovat lidé a že více než dva mohou být spolu, jen pokud jsou rodina. Pak přišlo uvolňování pravidel, takzvané rozvolňování (pitomý novotvar, stejně jako „navyšování“ nebo „několik málo“), které ve snaze lidem zjednodušit život začalo komplikovat rouškové nařízení.

Protože pokus vysvětlit deseti milionům lidí prostřednictvím různých vystoupení různých lidí, co se kdy otevře, kde už roušku nebudou muset mít a kde naopak stále ano, musí nutně vést k nejrůznějším výsledkům. Jeden něco zapomene říct, dalšího se na něco zapomene…

Článek je součástí sekce Premium a je dostupný jen pro předplatitele

Už máš předplatné?